29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Budovali jsme socialismus

Zavřít Karlovy Vary před cizinci nebylo možné, přiváželi totiž náramně potřebné valuty. Bylo však zapotřebí čelit vlivům nepřátelských ideologií, nejlépe z prověřeně třídních pozic. Jenomže – a právě to byl malér - Varům chyběly spolehlivé třídní pozice, totiž dělnická třída.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Lapil 5.9.2016 21:40

Re: Hlavně že dnes máme na výběr

K nějakému vývoji přeci jen došlo. Globalizace časová (furt to samý) se transformovala v globalizaci prostorovou (všude to samý).

F. Houžňák 5.9.2016 20:49

Nevím, jaké máte zkušenosti, ale moje -

zaplaťpámbu nepřímé - zkušenosti ode dvou mých kamarádů, se kterými jsem dlouhá léta chodil do školy a před pár lety dostali endoprotézu kyčle (jeden obě, druhý jednu), říkají, že oba po pár dnech vyhnali s berlemi CHODIT, nejdřív po chodbě v nemocnici, než odjeli na rehabilitaci, o berlích, ale chodící. Oba operovali v Praze.

K. Hampl 5.9.2016 19:51

Re: K smíchu(?)

Ono z Vašeho příspěvku nebylo patrno, že se jedná o sarkasmus. :-)

K. Hampl 5.9.2016 19:46

Re: Hlavně že dnes máme na výběr

Tak nechoďte do obchodů "Vše za 30,- Kč".

I. Novák 5.9.2016 14:25

Hlavně že dnes máme na výběr

ze širokého sortimentu produkce made in P.R.C. O takové globalizaci se tvůrcům socializmu ani nesnilo. Máme jistotu, že kdekoli minimálně v Evropě dostaneme stejný unifikovaný šmějd na jedno použití.

A. Zajícová 5.9.2016 14:01

Re: K smíchu(?)

Není pravda...nicméně fakt nemám zájem rozpatlávat jasný fakt, že socialistické hospodářství, výroba a zdravotnictví stály za howno.

T. Marný 5.9.2016 13:48

Re: Ano, tak to bylo.

A úspěšně převlékly kabáty, aby budovaly pseudokapitalismus.

J. Hanzal 5.9.2016 13:41

Re: K smíchu(?)

Vážená paní mám s tím celkem zkušenost a musím Vám říci, že každý kdo po totálce nastoupil do lázní dříve jak po 4-6 týdnech z toho nic neměl, poněvadž v tomto pooperačním období ještě ani náhrada není plně usazená a ani narušené tkáně nejsou funkční.

A. Zajícová 5.9.2016 13:00

Re: K smíchu(?)

Osoba, které byla provedena totální endoprotéza po úraze neleží sedm až deset týdnů prakticky bez hnutí, ale odjíždí po dvou týdnech nejdéle do lázní k rehabilitaci. Můžeme bazírovat na významu slova rekonvalescence a rozpatlat vše do hádání se o postup, ale moc dobře víte, o čem píšu.

Nějaké rehabilitace se v obrovské míře pacient léčený klidem na lůžku a extenzí zpravidla ni nedožil.

J. Hanzal 5.9.2016 12:21

Re: K smíchu(?)

Paní Zajícová, nepatří to sem, ale zeptám se Vás, kde jste přišla na to, že je po totálce dvoutýdenní rekonvalescenze. Že by nějaká nová "supermetoda" o které jěště nevím?

A. Zajícová 5.9.2016 12:08

Re: K smíchu(?)

předpokládám, že v rámci úspor a obdivu k socialistickému a tudíž zajímavého si, až budete mít zlomený krček kosti stehenní (častý úraz seniorů) vyžádáte socialistickou metodu "extenze dva měsíce a pak exitus" místo operace, náhrady kyč. kloubu a čtrnáctidenní rekonvalescence.

A. Alda 5.9.2016 11:56

Ano, tak to bylo.

Ne ústřední výbor, a už vůbec ne disidenti, ale "střední kádry" zazdily sociálismus.

P. Hlosta 5.9.2016 10:26

Re: K smíchu(?)

:-))

Nejen nábytková stěna, ale i lednička Minsk mi vydržela dlouho, ač bez obrázků Lenina. Ten Minsk ještě dnes jede bez zádrhelů i bez výměny těsnění, u jednoho známého na chatě. Má vysokou spotřebu, ale jede spolehlivě. Ono když se v SSSR výrobek povedl bez výrobních závad, pak jel po věky. Šlo jen o to, aby se výrobně povedl, což nebylo u socialistických výrobků běžné.

Ale v rodině byl jeden magor, co si nad manželskou postel pověsil Lenina se srpem a kladivem namísto dříve běžného obrazu madony s dítětem. Dodnes nevím, jestli to byla od něj recese, nebo oddanost idei komunismu. Zemřel dost brzy totiž. Takže na tu vaši příhodu je možné se dívat jako na snahu socialistické výroby v SSSR vyhovět požadavku zákazníka. Taková obdoba politických reklam v USA na všemožném zboží. Nevýhodou výroby socialismu bylo to, že jednou uplatněný marketingový návrh se držel po desetiletí v nezměněné podobě. :-))

J. Lepka 5.9.2016 9:41

Re: K smíchu(?)

Zbývá jen otázka : Jak jste z té skvělé a levné sovětské obývací stěny dokázal odstranit bustu Lenina a transparent oslavují ...sjezd KSSS?

To není pokus o vtip nebo politickou agitaci : známý bydlel s prvorepublikové činžovní vile a tím pádem měl i jiné starosti, než běžný čech trpící v paneláku. M.j. i tím. že potřeboval tébich do haly zvíci 5x6 metrů. Nakonec sehnal v Domě sovětské kultury peršan, ceny vcelku přijatelné, tak ho koupil, tak říkajíc nastojato. O to větší překvápko ho čekalo doma, po rozbalení, když na něj přesně zprostředka juknul asi metrový Lenin. Od té doby se nezasvěcené návštěvy vždy podivovaly, proč má v hale tak nesmyslně překážející kulatý stůl.

S. Ševeček 5.9.2016 9:11

Re: Mohu také přispět svou vzpomínkou?

Lízal?

P. Hlosta 5.9.2016 8:57

Re: Mohu také přispět svou vzpomínkou?

Inu, říkalo se tomu přizdisráčství. Celkem to chápu. Já to tolikrát schytal, že jsem drze pokládal dotazy na neuvěřitelnosti ..... No, každý jsme jiný a dnes si cosi vyčítat je nesmysl.

P. Hlosta 5.9.2016 8:53

K smíchu(?)

:-)) Dnes už k smíchu, dříve k pláči. Já vzpomínám, jak jsme s manželkou si koupili sektorový nábytek U 450. Byl ve dvou barvách při stejném tvarovém provedení - světlé dřevo, tmavé dřevo. Měl ho skoro každý, protože jiný se nesehnal, pokud nebyly velké známosti. Do obýváku se nám nakonec po několika letech podařilo koupit obyvákovou stěnu ze SSSR. Byla především levná na tehdejší poměry, skládačková podle potřeby a zajímavá, protože dost odlišná od jinak ke koupi dostupných. Dodnes ji máme v jednom pokoji, protože nějak jsme nezbohatli a priority zaopatření se v bydlení a životě nás k nové stěně nepustily. Například musíme ještě vyměnit okna v baráku a renovovat elektrické vedení v domě. Takže určitě už nestihneme v důchodovém věku výměnný luxus nových nábytků za staré, leč stále funkční a neporušené.

Dnes se nakoupí třeba v Ikei balíky s nábytkem a doma se složí dle návodů. Slouží pět - osm let a pak se pořídí co jiné. Výroba s konzumem frčí. A tak nevím jestli dřívější nedostatek byl nakonec to směšné, když může sloužit celoživotně tehdy těžce sehnané.

Ale v současnosti jsou potřeby jiné. Předně musí být elektronika, mobilem počínaje a PC pokračujíc, pak teprve postele a bydlení celkově. Rodina už není to staré, v státě základní. Prioritu má seberealizace. Svět jednou koupeného až do smrti už tu není. Ono se ani v té kvalitě nevyrábí, protože by nebylo dost práce a zisk. Pokud kdo chce skutečnou trvalou kvalitu, ten si musí pořádně připlatit.

Asi jsme směšní my "staří" - co jdou makat i přes svůj věk. ;-)

M. Pivoda 5.9.2016 8:43

Mohu také přispět svou vzpomínkou?

Po deseti letech práce ve velkém strojírenském podniku, jsem nastoupil na slovutný Ústav řízení při Univerzitě. Druhý týden po mém nástupu na Ústav, se tam konala nějaká konference. Pasivně jsem poslouchal přednášené "vědecké" příspěvky, po kterých zpravidla nenásledovala žádná diskuze. (To bývalo zdůvodňováno "perfektním přednesem tématu", takže jakákoliv diskuse byla tedy zbytečná.)

Zdenek prezentoval velmi složitý algoritmus výběru vhodných úloh pro podnikové automatizované informační systémy (tehdy ASŘ). Fakticky nepoužitelný a pro mne zcela zbytečný algoritmus, protože tímto úkolem se náš podnik zabýval již před šesti lety. Už, už jsem zvedal ruku k dotazu, ale vnitřní hlas mi sdělil: "Neblbni, nepleť se do toho, až poznáš, jak to tady funguje." Nepoložil jsem tedy žádný dotaz.

Zdenek ukončil projev, uklonil se a odcházel od prezentačního pultu. Řekl jsem si: "To snad není možné, jak to, že nikdo nereaguje na takovou prezentovanou blbost?!" V tom jsem ale zahlédl zvednutý ukazováček naší soudružky ředitelky, budoucí profesorky a doktorky věd. Zdenek změnil směr a zamířil k ředitelce. Řekl jsem si: "Aha, tak takhle to tady funguje! Navenek nic, ale teď ho seřve za ty hovadiny prezentované pod jménem Ústavu." Natočil jsem se (a dokonce přiložil i ruku ke svému uchu), abych to seřvání lépe slyšel. A co jsem pak skutečně uslyšel? Ředitelka se na Zdenka mile usmála a řekla mu: "Zdenku, to tvoje sako a kravata se tak nádherně vyjímala na tom modrém pozadí za řečnickým pultem. To byl ohromný estetický zážitek!"

Inu, budovali jsme socialismus.