Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hlavně že dnes máme na výběr

ze širokého sortimentu produkce made in P.R.C. O takové globalizaci se tvůrcům socializmu ani nesnilo. Máme jistotu, že kdekoli minimálně v Evropě dostaneme stejný unifikovaný šmějd na jedno použití.

Re: Hlavně že dnes máme na výběr

Tak nechoďte do obchodů "Vše za 30,- Kč".

Ano, tak to bylo.

Ne ústřední výbor, a už vůbec ne disidenti, ale "střední kádry" zazdily sociálismus.

Re: Ano, tak to bylo.

A úspěšně převlékly kabáty, aby budovaly pseudokapitalismus.

K smíchu(?)

:-)) Dnes už k smíchu, dříve k pláči. Já vzpomínám, jak jsme s manželkou si koupili sektorový nábytek U 450. Byl ve dvou barvách při stejném tvarovém provedení - světlé dřevo, tmavé dřevo. Měl ho skoro každý, protože jiný se nesehnal, pokud nebyly velké známosti. Do obýváku se nám nakonec po několika letech podařilo koupit obyvákovou stěnu ze SSSR. Byla především levná na tehdejší poměry, skládačková podle potřeby a zajímavá, protože dost odlišná od jinak ke koupi dostupných. Dodnes ji máme v jednom pokoji, protože nějak jsme nezbohatli a priority zaopatření se v bydlení a životě nás k nové stěně nepustily. Například musíme ještě vyměnit okna v baráku a renovovat elektrické vedení v domě. Takže určitě už nestihneme v důchodovém věku výměnný luxus nových nábytků za staré, leč stále funkční a neporušené.

Dnes se nakoupí třeba v Ikei balíky s nábytkem a doma se složí dle návodů. Slouží pět - osm let a pak se pořídí co jiné. Výroba s konzumem frčí. A tak nevím jestli dřívější nedostatek byl nakonec to směšné, když může sloužit celoživotně tehdy těžce sehnané.

Ale v současnosti jsou potřeby jiné. Předně musí být elektronika, mobilem počínaje a PC pokračujíc, pak teprve postele a bydlení celkově. Rodina už není to staré, v státě základní. Prioritu má seberealizace. Svět jednou koupeného až do smrti už tu není. Ono se ani v té kvalitě nevyrábí, protože by nebylo dost práce a zisk. Pokud kdo chce skutečnou trvalou kvalitu, ten si musí pořádně připlatit.

Asi jsme směšní my "staří" - co jdou makat i přes svůj věk. ;-)

Re: K smíchu(?)

Zbývá jen otázka : Jak jste z té skvělé a levné sovětské obývací stěny dokázal odstranit bustu Lenina a transparent oslavují ...sjezd KSSS?

To není pokus o vtip nebo politickou agitaci : známý bydlel s prvorepublikové činžovní vile a tím pádem měl i jiné starosti, než běžný čech trpící v paneláku. M.j. i tím. že potřeboval tébich do haly zvíci 5x6 metrů. Nakonec sehnal v Domě sovětské kultury peršan, ceny vcelku přijatelné, tak ho koupil, tak říkajíc nastojato. O to větší překvápko ho čekalo doma, po rozbalení, když na něj přesně zprostředka juknul asi metrový Lenin. Od té doby se nezasvěcené návštěvy vždy podivovaly, proč má v hale tak nesmyslně překážející kulatý stůl.

Mohu také přispět svou vzpomínkou?

Po deseti letech práce ve velkém strojírenském podniku, jsem nastoupil na slovutný Ústav řízení při Univerzitě. Druhý týden po mém nástupu na Ústav, se tam konala nějaká konference. Pasivně jsem poslouchal přednášené "vědecké" příspěvky, po kterých zpravidla nenásledovala žádná diskuze. (To bývalo zdůvodňováno "perfektním přednesem tématu", takže jakákoliv diskuse byla tedy zbytečná.)

Zdenek prezentoval velmi složitý algoritmus výběru vhodných úloh pro podnikové automatizované informační systémy (tehdy ASŘ). Fakticky nepoužitelný a pro mne zcela zbytečný algoritmus, protože tímto úkolem se náš podnik zabýval již před šesti lety. Už, už jsem zvedal ruku k dotazu, ale vnitřní hlas mi sdělil: "Neblbni, nepleť se do toho, až poznáš, jak to tady funguje." Nepoložil jsem tedy žádný dotaz.

Zdenek ukončil projev, uklonil se a odcházel od prezentačního pultu. Řekl jsem si: "To snad není možné, jak to, že nikdo nereaguje na takovou prezentovanou blbost?!" V tom jsem ale zahlédl zvednutý ukazováček naší soudružky ředitelky, budoucí profesorky a doktorky věd. Zdenek změnil směr a zamířil k ředitelce. Řekl jsem si: "Aha, tak takhle to tady funguje! Navenek nic, ale teď ho seřve za ty hovadiny prezentované pod jménem Ústavu." Natočil jsem se (a dokonce přiložil i ruku ke svému uchu), abych to seřvání lépe slyšel. A co jsem pak skutečně uslyšel? Ředitelka se na Zdenka mile usmála a řekla mu: "Zdenku, to tvoje sako a kravata se tak nádherně vyjímala na tom modrém pozadí za řečnickým pultem. To byl ohromný estetický zážitek!"

Inu, budovali jsme socialismus.

Re: Mohu také přispět svou vzpomínkou?

Inu, říkalo se tomu přizdisráčství. Celkem to chápu. Já to tolikrát schytal, že jsem drze pokládal dotazy na neuvěřitelnosti ..... No, každý jsme jiný a dnes si cosi vyčítat je nesmysl.