Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jo!

Jó mládež, požárníci a SSM na vsi v 60-tých letech, kapely, fotbal, zábavy, hospoda, motorky, prázdniny, čundry - všechno je dnes pryč.

Nádhera - nikdo se nás taky v roce 1957 na nic neptal a když jsem šel na vojnu ( po vyučení v TOS Hostivař v roce 1960 ) tak jsem byl rád, že už mám před vojnou trojku řidičák a že tedy budu na vojně řidič - až na dvojku i učitelák jsem to dotáhl a teď se držte - ano řidič autobusu, TATRA 111 a dva deseti tunové vleky ( to už se dneska VŮBEC NESMÍ ) ale hlavně se mě nikdo neptal a vše se odehrálo u PS v Chebu + 2 měsíce navíc - a můžu se já tímhle vůbec chlubit - že jsem sloužil vlasti u Pohraniční stráže - 1962-64 ??? Hezký den a vše nej do nového roku 2022 !!!

Podezřelý to je, to jo.

Tak nevím, učňovské školství je už dlouhá desetiletí dehonestováno a upřednostňováno je vzdělání ve sférách politologie, sociologie, ekologie a něcologie a ve fabrikách a dílnách nemá kdo pracovat, aby ty vystudované a erudované (??) uživil. Pomalu se to začíná obracet, ale sehnat elektrikáře, instalatéra, zamečníka je dost složité a když tak za nemalý peníz, začíná znovu éra našich dědů, kdy platí, že "řemeslo má zlaté dno".

Co je to "řemeslo"

Skvěle, skvěle, pane Hajský. Pište častěji, já si dnes pošmákl jako nikdy!

Dobrá vzpomínka. Když jsem byl v učení já (67-69), mistři nám dovolili věci, nad kterými dnes žasnu. Snad to bylo tím, že byli poměrně mladí. Na konci učení nás vzali na týdenní jízdu kolem Čech skříňovou P-V3S. V Mikulově mi mistr ve vinném sklípku taky řekl "Štěpáne máš už dost" a odvelel mě do postele. Jak jsem se tam dostal nevím, ale vím jak jsem vypadal ráno. To nám bylo sedmnáct. Stát se to dneska, byla by to hlavní zpráva dne ve všech sdělovacích prostředcích.

Hm, před koncem socíku, když jsem ze školy přišel do podniku, mě tak lámali do odborů a do podnikového SSM. Proti odborářům jsem páku neměl a tak jsem se odborářem stal, tuším s emě ani vůbec neptali. Co se týká SSM jsem odpověděl, že už jsem v místní organizaci SSM v místě bydliště a urychleně jsem se tam přihlásil. A neprohloupil jsem, protože to tam vedl člověk, pro kterého byla práce s mládeží koníčkem a udělali jsem za ty tři roky do sametu v SSM spousta zajímavých akcí. A politiku do SSM pouštěl jen v nejnutnější míře.

Můj příběh je podobný. Jen bez té politické pohlednice. Byl jsem jedničkář ale z ruštiny jsem měl v 9. třídě nedostatečnou a tak mi otec to domluvil, že když dám učitelce bomboniéru dá mi 4. Tak jsem se na chemickou průmyslovku nedostal, byl mi přidělen ( to chci podotknout, že jsem si nemohl vybrat. Budoucí postup a profese už vytřídili učitelé podle celkové duševní a fyzické úrovně žáků a jejich nabytých schopností, ne podle původu) strojní zámečník ale to mi nevadilo. Byla to taky moje ,,parketa". To co popisuje přispívatel je dále obdobné, týden ve škole, týden praxe. Ale žádná politika, jen učení. A mistři v odborném výcviku i učitelé na škole na vysoké úrovni vzdělanosti. Po vyučení jsem byl jako nejlepší učeň přidělen do vývojových dílen naftových motorů. Pak vojna, tam už to bylo jiné ale nijak mě to nebralo a tak jsem skončil jen jako desátník. Až do revoluce normální práce ve vývoji, žádná politika, jen práce na úkolech a práce kolem domu a rodiny. No a po ní to je jiná kapitola života

Mám tu jednu opravu v poslední větě. Místo slova kapitola je příhodnější slovo capitola.

To teda opravdu muselo být skvělé. Já to nesnášel. Špína, špína, špína

Jestli to nebylo tím, že tam byla práce, práce, práce.