16.4.2024 | Svátek má Irena


Diskuse k článku

VZPOMÍNKA: Autoškola

Podzimního dne roku 1964 se nás sešla skupinka v neútulné místnosti autoškoly na pražském Starém Městě s cílem získat „oprávnění k řízení motorových vozidel“, tedy řidičák.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Stehlík 3.5.2020 11:00

Potěšila mě vzpomínka na autoškolu v roce 1964. Absolvoval jsem ji ještě o 6 let dříve- v roce 1958 ve Střešovicích v jakýchsi dřevěných barácích. Jako student jsem měl slevu. První jízdu s instruktorem p.Mošnou jsme zahájili na velkém dvoře u učebny, pak už jsme jezdili po Praze, kde byl tehdy mnohem menší provoz než nyní. Jezdilo se i tam, kde se nyní nejezdí. Svezli jsme se i po Karlově mostě, Václavském a Staroměstském náměstí. Pravidla silničního provozu učil p. JUDr.Svátek, myslím, že byl spoluautorem tehdejších pravidel. Byl to člověk velmi trpělivý. Vzpomínám si, jak vysvětloval podrobně rozdíly v předjíždění tramvaje stojící na zastávce s nástupním ostrůvkem a bez nástupního ostrůvku. Několikrát vše zopakoval, vysvětlil to i na příkladech konkrétních zastávek. Pak se zeptal, má-li někdo dotaz. Přihlásila se jedna paní a zeptala se jak se předjíždí tramvaj, která stojí na zastávce. Instruktor kupodivu nedostal infarkt, ale vše trpělivě znovu vysvětlil.

S. Rádl 3.5.2020 9:39

Jawu 50 jsem dostal k vánocům ve době, kdy mi ještě nebylo 15, mohl jsem si tedy udělat zkošku a pak jsem na řidičák čekal na dovršení toho věku. Dělali jsme u nás na vesnici kurs, většinou to byli moji vrstevníci z naší vesnice, jen jedna paní se z toho vymykala, byla ze sousední vesnice a bylo jí už přes 60. Instruktorovi řekla, že už léta jezdí na mopedu, ale teď když má vnuka v naší vesnici, tak ji mladí donutili si udělat řidičák.

Vše probíhalo v pořádku až nastal den zkoušek. Nejprve se měly konat praktické zkoušky na místním hřišti. Už jsme tam byli všichni, kromě zmíněné paní. Instruktor už nechtěl čekat, tak nám představil příslušníka VB, který působil jako zkušební komisař. Nu a náhle se na hřiště přiřítila ta paní na mopedu a hrozně se omlouvala, že se zpozdila. Nu byl z toho malér, příslušník se naštval, co to tu máme za pořádky a polovinu nás vyhodil už z prakticých jízd. Mne to nevadilo, udělal jsem to napodruhé a ještě jsem musel 2 měsíce čekat kvůli věku.

R. Polášek 3.5.2020 12:18

Když jsem já dělal zkoušku na chrchla, tak tam jeden žák přišel s nohou v sádře, tuším levou. Zkouška spočívala v tom, že na vedlejší cestě u areálu Svazarmu (tehdy sotva něco jezdilo po hlavní cestě, natož po vedlejší, i když už všechno bylo vyasfaltováno) se do vzdálenosti asi 50 metrů postavily špalky a žák měl mezi nimi projet slalom, pak se pomalu na spojce otočit a zase slalom zpět a na začátku regulérně zastavit.

Ten s nohou v sádře mohl nastartovat, ale jedničku mu tam musel hodit tuším instruktor a zkoušku udělal.

Jízdy se tehdy vůbec nedělaly, asi na tom spousta těch žáků při zkoušce seděla poprvé.

Já taky, měl jsem zkušenosti jen z rodinného auta, Škody100 a jezeďáckého traktoru z brigády.

I. Novák 2.5.2020 14:44

Takto podobně jsem ve stejné době zažil autoškolu kdesi na Smíchově. Dodnes vidím první lekci jízd, kdy se s Oktávkou, ještě hodnou toho jména, "na jedničku" objížděl obytný blok, v půli cesty zacouvat mezi popelnice a následně totéž pozpátku. Vše tak dlouho dokud auto "poskakovalo". Zastavování a rozjíždění ve strmých ulicích Žižkova byly už jen třešničkou. Rovněž mám nezapomenutelné, kdy mě při zkoušce jízdy příslušník-komisař na Újezdu vyzval k odbočení do jednosměrky v protisměru. Na jeho uspokojením nad zdařilým chytákem jsem odvětil, že příkaz příslušníka je nadřazen dopravnímu značení. Vycouvali jsme a zkoušku jsem udělal.

R. Polášek 2.5.2020 14:13

Z autoškoly si pamatuji, že při učení otázek jsem přišel na to, že se dá správná a špatná otázka poznat podle charakteru odpovědi a tudíž se otázky na autoškolu nemusí učit. Byla to kombinace délky odpovědi a toho, jakou slovní syntaxí je ta verze odpovědi napsána.

Tehdy byly autoškoly vesměs pod Svazarmem a jako zaměstnance tam často využívali lidi, co odešli z armády nebo i možná od SNB a chtěli nebo museli do důchodu být ještě nějaký rok v zaměstnání. Ve Svazarmu fungovali coby zkušební komisaři nebo všelijací funkcionáři a taky zpracovatelé otázek pro zkušební testy pro ty autoškoly či dokonce vytvářeli učebnice pro autoškoly. Předpokládám, že si takový původně zelený mozek neuvědomil, že by někdo takhle mohl ty odpovědi v testech analyzovat a vyhnout se tak učení.

Já jsem se na to spolehnul a testy jsem udělal.

Tuším to bylo při zkoušce na auto, to bylo na gymplu na začátku osumdesátých let a bylo mně tehdy 17 a půl roku. Předtím, jak jsem v 15 dělal zkoušky na chrchla, jsem se to myslím ještě učil . Potom jsem na vysoké vyzkoušel tuto metodu v testu v hodinách psychologie a tam jsem totálně krachl, psychologové už byli chytřejší než tehdejší totalitní zelené mozky v autoškole a už ty odpovědi dělali tak, že správná odpověď poznat nešla.

F. Houžňák 2.5.2020 15:16

Nepřehodil jste v prvním odstavci slova "otázka" a "odpověď"? Nějak mi to nedává smysl.

R. Polášek 2.5.2020 17:44

Přehodil. Máte pravdu.

F. Kokoška 2.5.2020 13:38

Pane Karpenko díky - v r. 1961 jsem bydlel na koleji v Lazarské a moc jsem si teď tu vaši dopravní situaci užil - opatrně vpřed! - FK

F. Svoboda 2.5.2020 13:02

Díky za hezký článek. Dodávám, že já jsem absolvoval autoškolu již v r. 1960-61, kdy jízdy probíhaly v autě Škoda Popular tzv. Liduška. Tam bohužel k malé radosti se muselo řadit s meziplynem u všech rychlostí. Pro neznalce aut a jejich řízení ( to byl i můj případ ) to byla hrůza. Nakonec jsem řidičák udělal a jezdím snad slušně dodnes.

V. Kolman 2.5.2020 11:50

Hezká vzpomínka pane Karpenko.

Vyprávěl mi starší pán (je už na pravdě Boží), že zkouška řidiče autobusu za jeho mládí probíhala takto:

Do autobusu si sedl vedle(?) řidiče zkušební komisař, vyndal z aktovky termosku, odšrouboval víčko a nalil si cca centimetr pod okraj do víčka-kelímku kafe. Kelímek postavil na palubní desku. Potom se vyjelo a komisař dával pokyny: "rozjet-zabrzdit-doprava-doleva......". Při jízdě se kafe z kelímku buď částečně vycmrndalo, nebo zůstalo celé množství uvnitř.

Zůstalo-li v hrnku: "Gratuluji, zkoušku jste úspěšně složil."

Vycmrndané kafe: "Nebylo to nejhorší, ale zkusíme si to za rok znovu. Co říkáte?"

J. Kraus 2.5.2020 11:19

Díky za vzpomínku na pana Konopického. A octavie měly synchron až od dvojky výš. Vím to, mám jednoho takového kombíka v garáži.

T. Kočí 2.5.2020 11:43

U autobusů RTO se musela brzdit předloha při řazení nahoru motorovou brzdou. Docela koncert pro ruce.

F. Houžňák 2.5.2020 15:12

Ano, taktéž si vzpomínám. Taková ta dlouhá páka veprostřed. Obzvláštní lahůdka to byla, když autobusák současně s řazením točil. Jezdil jsem linkou 138 (?) z Pankráce na Václavák - v době předmetrové - a před Pražským povstáním po rozjezdu ostře točili doleva a s kopce.

J. Farda 2.5.2020 10:58

Při čtení velmi příjemně nostalgické - asi jako na prezenční službu - vzpomínání na časy, kdy sice všechno stálo zo gowno, ale byli jsme mladí ... ještě mladí. Dík! :-)

S. Rádl 2.5.2020 10:17

Po absolvování VŠ jsem nastoupil do výzkumného ústavu nátěrových hmot a byl tam velice šikovný laborant, který byl schopný namíchat prakticky jakýkoli odstín barvy (dnes je profesorem estetiky na FF UK). Jeho koníčkem bylo renovování historických aut a motorek. Tehdy existovala síť řemeslníků, která dokázala vyrobit pro tyto renovace prakticky vše. On byl zdrojem kvalitních barev odpovídajících odstínů, jiný jeho známý byl schopen vyrobit jakýkoli gumový výrobek, další měl možnost vyrobit odlitky různých slitin, jiný byl schopným zámečníkem s přístupem k soustruhům a frézám, další byl čalouníkem, ... Dokonale fungující síť a vše fungovalo výměnným způsobem, jen zřídka se musela zaplatit nějaká součástka. Samozřejmě suroviny a stroje poskytoval socialistický podnik, kde byli dotyční zaměstnáni a vše probíhalo v pracovní době.

R. Polášek 2.5.2020 17:47

VŠcht Pardubice a Výzkumný ústav VUNH?

S. Rádl 3.5.2020 9:24

VŠCHT v Praze a VÚNH taktéž v Praze.

F. Houžňák 2.5.2020 9:48

Meziplyn u autobusů, snad i z trojky na dvojku, a aspoň tedy v Praze, se udržel hluboko do sedmdesátých let.

F. Houžňák 2.5.2020 9:36

Ano, pěkné. Já jsem navštěvoval autoškolu v Mánesově ulici č. 10, kde nám instruktor, taktéž rozvážný starší pán, o přestávce vypravoval, jak při nějakém ústním přezkoušení z věcí technických tvrdila jakási slečna, že onen výstupek na pístu, sloužící k usměrnění proudění ve válci, se nazývá "deflorátor". V praktické části mi při první hodině instruktor ukázal a poté se mnou procvičil všechna ta hejblátka, co se na ně šlape a co se přehazují sem a tam, jako spojka a blinkry, a při druhé hodině mě navedl z Opletalovy na Václavák směrem k Muzeu. To byla jízda.

Z. Lapil 2.5.2020 10:30

Existuje legenda o medičce na zkoušce z fyziky bezradně tvrdící, že potenciometr je určen k měření mužské potence. Pan profesor ji okamžitě vyhodil, ale přítomný pan asistent mu pak dlouho vyčítal, že ji nenechal nakreslit schéma zapojení.

V. Kolman 2.5.2020 12:07

Zlaté časy pane Houžňáku!

Nebude to dlouho trvat a z řidiče se stane pouhý "vrchní" pasažér s přednostním právem občas zasahovat do řízení. Ach jo.

L. Písařík 2.5.2020 8:00

Vzpomínám na výrok mého učitele - bohužel již ne na jméno -pamatuj, že chodec na sinici je škodná.

J. Jurax 2.5.2020 11:51

Jojo, a mně učitel v autoškole tvrdil, že se bohužel nesmí přejet ani cyklista, ba ani chodec. Že prý mi nedají řidičák ... a že přejet chodce je těžší - oni uskakujou, kdežto cyklisti se oblibou houfují za nepřehlednou zatáčkou, neukazují změny směru, nekoukají za sebe, do kopce kličkují a jezdí za tmy bez světla a ještě ožralí ... a taky že mladé cyklistiky trestuhodně rozptylují pozornost řidiče ...

P. Victorin 2.5.2020 4:12

Autorovo vzpomínání vnímám jako příjemné...

PS I mezi nositeli ruských příjmení existují jedinci sympatičtí

J. Farda 2.5.2020 10:55

P.S.? Unfér poznámka, pane Viktorine!

P. Victorin 3.5.2020 5:26

Fardo, jak pro koho...

V. Kolman 2.5.2020 11:56

Čím výše v nomenklaturní hierarchii-tím je sympatických lidí méně. Skoro bych řekl, že ubývají geometrickou řadou :-(

Mezi prostým lidem jsou.

P. Baum 2.5.2020 1:16

"Úprava spočívala v tom, že vůz takto směřující se před křižovatkou

zařadil kupodivu doprava a na zelenou najel před auta stojící v kolmém

směru"

Tahle kuriozita se stále ještě používá na některých křižovatkách v centru Melbourne. Je to postrach australských řidičů, kteří nejsou místní a nikdy se s tím jinde nesetkali...

L. Písařík 2.5.2020 8:04

Tatáž situace byla i v Brně, když jste přijížděli po Křenové a před nádražím chteli odbočit vlevo, byl jakousi značkou nařízen podobný manévr. Jen že tenkrát jezdilo málo aut a tak to šlo,dnes by se v okamžiku křižovatka ucpala. Vyřešeno jednoduše - odbočení vlevo zakázáno.

V. Kolman 2.5.2020 12:03

A nejen to!

Vozidla jedoucí na křižovatce po hlavní silnici proti sobě a odbočující doleva se kdysi míjela tak, že se jejich dráhy DVAKRÁT protkly (vozidla se stále držela DŮSLEDNĚ v pravém pruhu, i při zatáčení). Dnes se míjejí vlevo - bez protínání svých drah.

Zaplať Marx za to logické zjednodušení.