Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Díky

a ještě jednou díky. Nemohu nesrovnat Váš báječný článek s "takyčlánkem" jakéhosi člověka jménem Komárek, který u příležitosti výročí 14. září t.r. užil v MfD o TGM slovo "chlap". Nejprve jsem nemohl uvěřit, že vidím správně. Pak jsem pochopil, že ten "pán" to myslí vážně. Kam klesla dnes novinařina v ČR - může to jít ještě hlouběji? Aby někomu, komu už jenom dovolit psát o  TGM je pro prezidenta urážka, se dostalo místo v novinách? Není ovšem divu, když o nedávné historii se prakticky neučí a hrůzná fakta se nepublikují. Jednou jsem se otázal studovaného historika vysoko v ministerské funkci, proč ne - bylo mi řečeno, že "historii je možno hodnotit pouze s odstupem". Báječné, až pamětníci vymřou, to se to bude hodnotit, že? Znovu díky.

Herberta

Nechtela jsem tomu verit, kdyz jsem cetla ve Zpravodaji Olomoucke univerzity. Herberta byla zenou rudeho besa Langra , ktery pusobil v Olomouci na univerzite(drive v diplomatickych sluzbach). Spolu s rektorem  Hrbkem delali cistky a narkli tam pusobici z klerofasismu, jineho ze je belogvardejec atd, vsechno narceni, ktera nebyla v te dobe zadna legrace. Herberta plne stala za svym tehdejsim muzem  a jeste  s dvema rudymi kobylami tvorila obavanou a nemilosrdnou rudou trojku.  Takze by vic  "udelala pro vlast ",kdyby v 48  emigrovala za tetickou do Ameriky. Zbavili se jich az v dobe mirneho  tani, byli prelozeni do Prahy.Na to se mel autor tenkrat Herberty zeptat, zatim jen poklonkoval a preuctive obdivoval jen proto, ze byla vnuckou Masaryka. Deda by z vnucky radost nemel. Taky autor se nema s cim chlubit, ze se s ni kamaradil.

Zapadlí vlastenci

z TUT děkují za tento moc hezký článek.

Díky za krásný příspěvek

Pocházím a žiju v Masarykově rodném kraji nedaleko Hodonína. Ve zdejší nížině jsou předvánoční dny spíš uplakané a nálada bývá spíš "dušičková". Tento článek však ve mně zažehl ten dlouho očekávaný plamínek pohody i štěstí, vzpomínání je to tuze pěkné i objevné. Jsem šťastná, že už nemusíme, jak jsme to dělávali tady na Moravě. objíždět místa, kde stávaly Masarykovy pomníky - téměř všechny zmizely, hlavně v jeho rodném městě. Dlouho však stála v Ostrožkné Nové Vsi busta T.G.M. sochaře Pokorného, protože někdo rozumný upozornil, že jde o ranou tvorbu známého sochaře. Později - až v normalizaci - byl pomník přemístěn na hřbitov, kde nebyl tak na očích. Mám dojem, že jediný pomník, který unikl pozornosti komunistického gestapa, byla socha TGM ve Strážnici. Protože jsme od Lán daleko, objížděli jsme aspoň zapomenutá nebo zapomínaná místa Masarykových památníků a vyptávali se kolemjdoucích.  Kdo určitě nezapomněl, byli sokolové - ti tam vodili své děti. Vždyť je Masaryk náš krajan a  my jsme na to náležitě hrdi. Jen kdybychom se více řídili jeho slovy!

neuskodí si zase pripomenout

co to tu bylo za zrudnej rezim, mít strach jít ve dne na hrbitov!  Dneska lidi nadávaj, a ti nejprozíravejsí tvrdí, ze je to horsí nez za komunisttú. Asi uz zapomneli jak to tu vypadalo?

Nejsmutnejsí je, kdyz se takto nadává cestou v autobuse na dovolenou v Itálii.

Re: neuskodí si zase pripomenout

.... na hrbitov ke hrobu naseho prvniho prezidenta! Komunistum vzdy chybela velkorysost a to, cemu se rika noblesa. PS nejproziravejsi asi neni vhodne slovo, pokud bychom nerekli nejhloupejsi, nebo ti s nejkratsi pameti? Take je v mode nadavat kdyz obcani tlaci plny kos v hypermarketu. To by se jim opravdu, ale opravdu za totace stat nemohlo. 

no jo

„Na vašeho dědečka jsme nikdy nezapomněli a nezapomeneme – nezapomeneme také na ty, kdo nám jeho sochy zde na Moravě bourali.“  Ach jak jsme byli naivni. Ze zustanou dale u moci i po prevratu, to by me nenapadlo. Ale zrejmne to jinak neslo, tech co je bourali bylo prilis mnoho a tak trochu masatykovska republika snad prijde az v pristi generaci

Re: no jo

...zrejmne to jinak neslo, tech co je bourali bylo prilis mnoho...bohužel, smutná pravda, kterou si mnoho rudobijců neuvědomuje. Obráceně  i komunisti přišli na to, že je jich příliš málo a mezi tím málem je mnoho nepoužitelných blbců, takže se neobejdou bez nepartajníků.

Výlet do Lán

Závidím .... i já bych se ráda bývala setkala s Annou a Herbertou Masarykovými. Ostatně, jejich adresu jsem také znala z telefonního seznamu, vždycky v něm byly uvedeny, ale nikdy jsem si netroufla. Výlety do Lán v březnu a v září bývaly nebezpečné a to dokonce ještě i v roce 1989. Vydaly jsme se s kolegyní do Lán 14. září 1989, jely jsme busem Kladno-Rakovník a vystoupily na Stochově. Přesně, jak píše pan dr. Hulík, kousek za odbočkou na Lány je rozšířená silnice a tam stávala nepřehlédnutelná estébácká auta. Šly jsme  do Lán pěšky,  přidal se k nám nějaký pán až z Ostravska, ukázalo se pak, že to byl jeden z disidentů. Hned za odbočkou, na lánské silnici jsme padli do spárů tehdy ještě všemocné StB. Dlouho zkoumali naše občanky, do toho začal pěkný slejvák (který zanechal stopy i v mém OP - tehdy známé červené knížce),  pak  nás milostivě propustili, takže jsme mohli dojít na hřbitov a položit na hrob kytku. My měly s kolegyní štěstí, pracovaly jsme v té době jako uklízečky (jsouce u komunistů v nemilosti), bylo to patrné i z občanky - to koště a kýbl nám nikdo nemohl vzít, od kýblu mohli člověka vyhodit zas jen ke kýblu. Běda, kdyby estébáci měli tenkrát nějaké připomínky, hned bych se oháněla příslušností k dělnické třídě! Čas nám ovšem nějak moc rychle utíká - už 18 let můžeme chodit na Masarykův hrob docela svobodně