František Vízek 23.8.2006 9:09

Nejsem oběť a ani hrdina

Nepovažuji se za oběť žádného režimu a nikdy jsem se nepovažoval. Také jsem se nikdy necítil jako hrdina.  Já pokaždé ve svém životě postupoval podle sebe, nikdo mě nikdy nehnal do veřejného vyslovování názorů, vždy jsem byl při smyslech a choval se podle nejlepšího vědomí a svědomí. Každému se mohu podívat zpříma do očí.

Za svůj osud si nesu odpovědnost, chcete-li vinu. I já jsem měl šanci zařadit se do řady poslušných kejvalů a tzv. normalizátorů a tleskat Husákovi, Jakešovi.   Bylo mojí věcí, že jsem se tak nechoval, že jsem nepodlehl pokušení, rezignoval na kariéru a setrval až do pádu totality na svém postoji vůči režimu, které se trapně vydával za socialistický  a byl skrznaskrz totalitní.  Jsem rád, že aspoň v 50 letech jsem se dočkal pádu totalitu a mohl nějakou dobu aktivně přispět k vytváření pluralitního systému. 

Nemohu nereagovat na trapné výlevy hlupáků, kteří fakta ignorují a mají totalitu natolik v krvi, že  sám pojem PLURALITA je děsí a znovu vytrvale šněrují myšlení do šablony a diskusi vnímají jako uniformovaný vojenský pochod. Nevidí si na špičku nosu a protože sami  nedostali šanci ukázat, jak je to s jejich vlastními charaktery, protože jim hraniční situace život zatím nenabídl, pokládají se za nositele pravdy a kádrují druhé.  Jsou-li mladí, mají právo na jednoduché soudy i na omyly a dokonce i  na hlouposti, ale někdo jim musí říci, že chybují a co z toho hrozí ...

Prostě a jasně: osobní útoky na ČLOVĚKA za jeho NÁZOR nemohou být odpouštěny ani těm nejmladším, aby v nich bolševismus s věkem nevykvetl až k oněm šibenicím.  Aby se smutné stránky historie neopakovaly, jak se ve světě bohužel děje. Copak musí stále platit, že z dějin plyne jediné poučení, totiž že si lidstvo nebere z dějin poučení?  

• reagovat
• nahlásit příspěvek