Po 28. říjnu a státních vyznamenáních nastává diskuse. Proč ten byl oceněn a ten ne? Proč ta dostala Řád Bílého lva a ta „jen“ medaili Za zásluhy? Logicky. Každý má své představy a promítá si je do rozhodnutí prezidenta. Třeba. Proč bylo oceněno tak málo ekonomů? Zvlášť zastánců trhu v době, kdy trh je dušen kádrováním podle kritérií ESG či DEI? Proč byl oceněn šéf Českého hydrometeorologického ústavu, i když před povodněmi odvedl dobrou práci? Někdo tomu ocenění tleská. Jiný může namítnout, že tady se má oceňovat nějaká dlouhodobá bilance.

Kdybyste hledali laureáta nejméně sporného, přitom mediálně nejvíce upozaděného, mohl by jím být Jan Gruntorád, nositel neformálního titulu „otec českého internetu“. Lidé jsou schopni se pohádat, zda má, či nemá být oceněn spisovatel Milan Kundera. Ale těžko se pohádají o Jana Gruntoráda. Internet používá skoro každý. Ale zdaleka ne každý ví, že Gruntorád má hlavní zásluhu na jeho zavedení u nás. V tomto smyslu patří dík prezidentu Petru Pavlovi, že to svým oceněním připomněl.

Nadšenci v posluchárně č. 256
Je to vlastně zvláštní. Jan Gruntorád, dnes již důchodce, patří do generace pionýrů internetu u nás, v Evropě i ve světě. S internetem se seznámil jako stážista v roce 1987 v Kodani (byl tam vyslán z ČVUT). Už tehdy chtěl připojit počítač z ČVUT na světovou síť, leč neuspěl. Byl zdvořile odmítnut, neboť jsme byli součástí východního – ergo moskevského, nepřátelského – bloku. (“Byli jsme tehdy ještě za železnou oponou,“ řekl později pro média. „Takže nás velmi slušně odmítli s tím, že země východního bloku nepřipojují.“) Uspěl až po listopadu 1989.

Až potom se mu podařilo připojení na světový internet. Stalo se 13. února 1992. Tuto událost, v praxi sešlost několika desítek nadšenců v posluchárně 256 na fakultě v Dejvicích, dodnes připomíná pamětní deska. Je ale těžké ji najít. Autoři ji umístili zvenčí budovy, pod zmíněnou posluchárnu, která architektonicky vybíhá z půdorysu budovy. Musíte ji tedy hledat nad hlavou.

A podobný, společensky spíše okrajový osud měl sám Jan Gruntorád. Zatímco v evropské i světové internetové komunitě byl ceněn, zde se mu státní ocenění vyhýbalo. V prosinci 2021 byl přijat do světové Internetové síně slávy. Ocitl se ve společenství lidí, jako jsou Vint Cerf (“otec světového internetu“), Tim Berners-Lee (vynálezce webu), Marc Andreessen (autor webového prohlížeče Mosaic) či Linus Torvalds (tvůrce Linuxu). U nás vedl Cesnet, sdružení pro rozvoj národní elektronické infrastruktury, spoluzakládal organizaci CZ.NIC spravující českou doménu. Zastupoval Česko v mezinárodních sdruženích a působil jako konzultant NATO pro oblast Kavkazu.

Při tom všem se nedočkal státního ocenění ani za Václava Havla, ani za Václava Klause, ani za Miloše Zemana. Nepřijde vám to zvláštní? Muž, který se jako jediný zástupce evropského východu (postkomunistického, nikoliv zeměpisného) ocitl ve světové Internetové síni slávy, se u nás dočkal státního ocenění až tři roky poté. A hlavně třicet let poté, kdy z jeho iniciativy a jeho energie byl tento stát připojen na internet.

Alespoň medaile, když už ne rytíř

Tady odbočme. Když byl Gruntorád v prosinci 2021 přijímán do Internetové síně slávy, Vint Cerf (“otec světového internetu“) ho označil za „otce českého internetu“. Na tom opravdu hodně je, ale puntičkář by slovutného pana Cerfa v jednom detailu opravil. Gruntorád v únoru 1992 – přes uzel v Linci, nejbližší a nejdostupnější – nepřipojil Českou republiku, ale Československo.

Autor těchto řádek musí přiznat, že v životě neviděl adresu s doménou .cs, nicméně ta doména rok existovala. Tak jako dlouhá léta existovala doména .yu (Jugoslávie). Nebo doména .su (Sovětský svaz), i když mohla ryze hypoteticky fungovat jen od srpna do prosince 1991. Tedy od zprovoznění světového webu do rozpadu SSSR. Dokonce se chystala doména .dd (Německá demokratická republika), ale ta po sjednocení Německa nikdy nepřišla ke slovu.

Ano, Gruntorád u toho všeho byl. Patří k pionýrské, snad již poněkud dřevní, leč romantické generaci počátků internetu a webu. Však také když se vyjadřuje pro média, vždy přijde řeč na tehdejší – z dnešního pohledu - bizarnosti: třeba na vytáčené i drahé telefonní spojení, na nedostupnost modemů, na nízkou přenosovou kapacitu sítě…

Bývají to takové „vzpomínky starých zbrojnošů“, jak se někdy říká. Jenže v té době vznikala síť, kterou teď užívá skoro každý a bere to za něco zcela samozřejmého. Je dobré si uvědomit, že to zdaleka samozřejmé není. Že Jan Gruntorád na tom má velkou zásluhu. A že je velmi dobře, když na něj přišla řada s medailí Za zásluhy alespoň letos. I když je to pozdě. I když Tim Berners-Lee se dočkal povýšení na rytíře z rukou královny Alžběty.

Psánop pro Lidovky.cz