Když byli lidé ještě lovci a sběrači, tak byli rovnocenní. Někdo byl sice šikovnější a při lovu velel, ale všichni měli své obdobné role a každý přispíval. Často se stěhovali a tak hromadění majetku by bylo problematické. Život kmene řídila nepsaná zvyková striktní pravidla a nejhorším trestem bylo vyhnání z kmene. Až když se kmen usadil a přešel na zemědělství, vznikly podmínky pro akumulaci kapitálu. Vzhledem k charakteru ročních období bylo nezbytné vytvářet zásoby a umět s nimi hospodařit. Zvyšováním efektivity začaly vznikat přebytky, které ti šikovnější začali považovat za svůj majetek a směňovali je. Do života kmene vnikl obchod a časem se rozšířil i na širší území. Obchod snáze generuje zisk, než výroba a tak se majetková nerovnost zvětšovala.

Majetek vyvolává touhu po moci a uznání a tak vznikla první vládnoucí vrstva. Zřejmě to byli lidé šikovní a podnikaví. Moc vyvolává touhu po ještě větší moci a tak vznikaly větší říše a moc vládce se stávala absolutní. Mělo to výhodu v operativnosti a okamžitém rozhodování a možnosti akce. Ovládání většího území si vyžadovalo vznik psaných zákonů. Ty regulovaly život, korigovaly mínění lidí, ale také omezovaly svobodu. Tam, kde bohatla celá říše, vznikala vrstva šlechty, která se také chtěla podílet na moci. V antických městských řeckých státech tak dokonce vznikla i demokracie, kdy se na vládě šířeji podíleli významní muži. Římská říše i středověk však nakonec holdoval absolutizmu.

Změnil to až technologický pokrok. Rozvoj řemesel přešel v manufaktury a první továrny. Vynález parního stroje, využívání uhlí a celkový pokrok společnost zesložitil. Absolutističtí vládci už takovou novou situaci nezvládali, nechápali ji a začali dělat chyby. Proto byli buržoazními revolucemi svrženi a moci se chopili ti, kteří ovládali hospodářství.

To nějakou dobu fungovalo, než většina lidí začala pracovat v továrnách a došlo k rozmachu proletariátu. Protože kapitalizmus byl zpočátku opravdu tvrdý, začalo docházet k sociálním bouřím a stát musel začít korigovat problémy trhu. Vládnutí se oddělilo od řízení hospodářství a vznikla vrstva politiků závislých na kapitálu. S rozvojem populace se začalo prosazovat všeobecné volební právo a pomocí médií bylo třeba manipulovat masami tak, aby byli zvoleni ti, které mocní podporovali. To bylo stále obtížnější a vznikly kvůli tomu specializované politické strany. Začala politická propaganda a také populizmus. Demokratické principy se stále více prosazovaly a mediální masáž zefektivňovala. V jedné fázi se nezávislý tisk stal hlídacím psem demokracie a rozkrýval případné přehmaty. To však netrvalo dlouho. Dnes už je nezávislého tisku pomálu a většina periodik patří magnátům či stojí za nátlakovými skupinami.

Roli hlídače demokracie začal plnit internet a sociální sítě. Unikají na ně důvěrné zprávy a jsou schopné svolat demonstraci v krátkém čase. Ale jako vše nejsou černobílé. Staly se také politickým kolbištěm. Kromě aktuálních zpráv jsou tam i ty „zaručené“ a hlavně falešné a záměrně matoucí. Řada konspiračních teorií. Vládnutí se stává nestabilní a ohrožované.

Navíc je stát i hospodářství tak komplikované, že musela vzniknout spousta rezortů, které to řídí. Jejich zástupci si profesně moc nerozumí a tak boj o zdroje zastřešuje rezort financí. Ve vládě se těžko objektivně posuzují priority a každé politické seskupení je vidí trochu jinde. Komplikuje se i právní systém a říká se, čím bližší je pád impéria, tím šílenější jsou zákony. Však dnes trvá povolovací proces výstavby rodinného domu déle, než jeho vlastní výstavba. Proto je důležitá demokracie a svobodné volby, aby se u moci střídaly strany, tak jak nahromadí určité množství přehmatů a nezdarů. Tím je umožněna byť pomalá, ale přece jen korekce. Naštěstí o ceně chleba a životní úrovni už v normálních dobách nerozhodují vlády, ale produkční firmy. Vlády jen připravují dlouhodobé podmínky a podnikatelské klima. Občas se jim podaří všechno pokazit, čehož jsme právě nyní svědky, a proto trpíme inflací a zdražováním.

Demokracii do krize zahnal fakt, že těch podnikavých aktivních občanů je méně a velká většina se jen veze. Ve volbách pak většina volí ty, kteří jim toho víc slíbí. Rozdávání na úkor rozvoje a budoucnosti, to je past populizmu. Žít na dluh. Nebo si snad myslíte, že by dnes občané zvolili někoho, kdo by jim sliboval omezení a utahování opasků s tím, že za pět let si to vynahradí?