VÝVOJ: Hromadné vymírání a tištěná média

Naše planeta zakusila několik období, ve kterých došlo k hromadnému vymírání druhů. Nejpopulárnější je samozřejmě vymření dinosaurů, ale podobných událostí bylo v historii Země několik a v současné době sledujeme další. V tomto případě se jedná o vymírání tištěných médií.

Příčin je, jak to už tak bývá, několik. První ránu dal tištěným médiím internet a tu už před nějakými dvaceti lety. To, co lidé hledali v novinách a časopisech, mohli najít ve virtuálním prostoru, dokonce v mnohem větším rozsahu, než byl schopen nabídnout tisk. V té době to ještě nebylo zadarmo, připojení k internetu bylo pomalé, nepříliš spolehlivé a poměrně drahé (zejména v dobách vytáčeného připojení telefonní linkou, je zde ještě nějaký dinosaurus, který to pamatuje?). Ale zato tam člověk k hledanému tématu naše více zdrojů. Jistě, musel být u počítače, musel být připojen k síti, vyhledávače zdaleka nebyly tak uživatelsky přívětivé, pokud něco publikovaly zahraniční servery, musel člověk vládnout cizím jazykem, ale alternativa to byla.

Tuto konkurenci tisk ještě ustál, noviny i časopisy nebyly drahé, lépe se v nich hledalo a četlo, daly se uložit do archivu a lidé na ně byly zvyklí. Tisk naprosto dominoval, přístup k internetu měla 3% populace, noviny četly miliony lidí (v té době jsem působil v redakci ostravského regionálního deníku, jen v Ostravě vycházely dva s denním nákladem okolo 100 000 kusů každý).

Jenže pak se objevil vyhledávač Google. Sice nebyl tak propracovaný, jako dnes, ale jeho vyhledávací funkce ohromily. Zároveň se zdokonalovalo připojení k internetu a elektronická komunikace. Pro firmy začalo být nutností používat e-mail a webovou prezentaci a vydavatelé médií publikovali na webu čím dál tím více obsahu. Vyhledávače začaly být pružnější a tolerovaly překlepy (původně, když člověk hledal například recept na bábovku, musel napsat „recept na bábovku“ a našel jen ty odkazy, které naprosto přesně obsahovaly tuto frázi. Dnes vyhledávač najde všechny odkazy, které obsahují daná slova, i ve skloňované formě, i s překlepy, namísto bábovka tam může být bobovka a stejně to Google najde). A nakonec se objevily strojové překlady, takže i člověk bez znalostí cizího jazyka si může přečíst, co uveřejnili v zahraničí.

Pro čtenáře začalo být praktičtější hledat informace na webu a ne v tisku. Cena připojení klesala a najednou se to i vyplatilo. Když Hospodářské noviny spustily internetovou verzi deníku, klesl jim prodaný náklad tištěných novin, protože jejich čtenáři, povětšinou firemní zákazníci, si deník přečetli na monitoru a ne na papíře. A navíc zadarmo.

Deníkům zasadila další smrtelnou ránu známá pravda, že nic není starší, než včerejší noviny. Toto pravidlo se s příchodem internetu změnilo, nic není starší než hodinu staré noviny. Uzávěrka tištěného vydání se dělá večer, okolo 22,00, noviny se do prodeje dostávají někdy v 05,00 a během těch sedmi hodin se toho mnoho stane. V tištěném deníku události, které se udály během noci, nenajdete, na webu ovšem ano. Tištěné deníky jakožto zdroj aktuálních zpráv začaly zaostávat a neexistuje metoda, jak by mohly svou nevýhodu překonat. Stále ještě poskytovaly publicistiku, komentáře a regionální zprávy, které jsou pro webová média, kvůli svému omezenému okruhu čtenářů, nezajímavé a to jim umožnilo udržet si část zákazníků, ale jejich počet nezadržitelně klesal a klesá. Již před pěti lety měly celostátní deníky (například končící Lidové noviny) menší prodaný náklad než kdysi regionální deník v jediném kraji.

Jenomže i když prodaný náklad klesal a klesá, náklady neklesají, spíše stoupají. Bez ohledu na to, kolik kusů deníku vydavatelství vyrobí, redakce je stále stejně velká a platy redaktorů a náklady na jejich práci neklesají. Předtisková příprava je stejně náročná ať se vyrobí jeden kus novin nebo se jich vytiskne milion. Z toho plyne, že náklady na výrobu jednoho kusu novin prudce narostly. Kromě toho, na klesající počet čtenářů reagují i inzerenti a jejich ochota platit za reklamu, kterou shlédne stále nižší počet potenciálních zákazníků, se snižuje. Internet navíc nabízí nové reklamní možnosti a odčerpává značnou část reklamních rozpočtů. Náklady na distribuci novin do sítě prodejních míst také rostou a zavážet tisk na místo, kde se denně prodají tři kusy deníků, se často jednoduše nevyplatí. Vyřazením takového místa ovšem tisk přijde o ty tři prodané kusy a tím o další čtenáře a celá smrtící spirála poklesu pokračuje.

A úplně to samé platí pro distribuci předplatného. Protože noviny roznáší jiná směna doručovatelů, než běžnou poštu (bez ohledu na to, kdo noviny doručuje), musejí být náklady na tento roznos pokryty příjmem z prodeje novin. Jenomže s klesajícím počtem doručovaných novin stoupá náklad na jeden kus, doručovatel musí projít stejnou oblast, ale namísto stovek kusů roznese jen desítky. Náklady na doručení jednoho kusu novin se namísto v desítkách haléřů začaly pohybovat v korunách. Předplatné je samozřejmě pro vydavatele jistota prodaného výtisku, ale cena za tuto jistotu přestala být přijatelná.

Vydavatelé na to museli reagovat snižováním nákladů na výrobu novin, což znamenalo snížení počtu stran a zároveň zvyšováním cen novin. Během několika posledních let se cena novin zvedla téměř na trojnásobek. Čtenáři se dostali do situace, že zaplatí 25 Kč za noviny, které mají 16 stran a z toho 8 je zaplněno reklamami. A i těch osm stran se zpravodajstvím je z části zaplněno informacemi, které daného čtenáře nezajímají nebo nejsou aktuální. Tištěné noviny se staly naprosto nekonkurenceschopnými, pro čtenáře je poměr cena/výkon tragický a z pohledu vydavatele balancují na hraně ekonomické přijatelnosti. A někdy se dostávají pod ni.

Není divu, že tištěná média postupně zanikají a to nejen u nás. Oproti internetu, který si lidé prohlížejí v mobilu, jsou drahá, neaktuální, s omezeným obsahem a obtížně dostupná. Drží se jich spíše konzervativní čtenáři, kteří mají rádi pocit, když v ruce drží papír a čtení tisku je pro ně spíše rituál, než metoda, jak získat informace. Ale tito čtenáři postupně vymírají. Zánik tištěných médií je jen otázkou času, zachovají se jen tituly, jejichž účelem není vydělávat peníze prodejem publikovaných informací (tedy ty, které si platí sami čtenáři), ale šířit reklamu (typicky ženské módní časopisy) nebo tituly financované nějakou politickou či podnikatelskou skupinou.

Nemylme se, tisk byl vždycky alespoň z části reklamním letákem, ale nyní to bude jeho jediná funkce. Tištěné noviny, jak jsme je znali ještě na počátku tohoto století, vymřou. Spolu s nimi vymře i část časopisů. Zanechají po sobě své internetové následovníky, kteří se budou muset vyrovnat s neochotou lidí platit za obsah uveřejňovaný na internetu a s nekalou konkurencí serverů, které budou stejné či obdobné informace uveřejňovat zdarma, hrazeny jen reklamou či nadšením svých redaktorů.

Pokud tedy máte doma nějaké tištěné noviny, schovejte si je. Vaši potomci budou po pár letech s úžasem procházet jejich stránkami a nebudou schopni pochopit, jak je možné, že kdysi, v pravěku, čerpali lidé zprávy takovým způsobem. Budou na to pohlížet stejně, jako my na cestu F. L. Věka na korunovaci českého krále, kdy z Dobrušky do Prahy putoval na žebřiňáku tři dny.