Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ono to vymírání možná s pokrokem v technologiích nesouvisí.

Já osobně jsem kupoval několik tydeníků, které byly názorově velmi odlišné. Právě pro ty rozdíly. Před lety jsem s tím skončil. Náhle byly všechny stejné. Nějaký čas jsem ještě sledoval jejich webové mutace. Tam se daly najít nějaké názorové odlišnosti. To skončilo před cca patnácti lety. Takže jsem jedním z mnoha čtenářů, kteří by ochotně kupovali, kdyby měli možnost se setkat s nějakým názorem, i třeba s takovým, se kterým osobně nesouhlasí. Ale instantní polévku, když už ji nedejbože potřebuji si raději koupím ve večerce. Ale spíše si tu polévku uvařím postaru.

Podobně to dopadlo s měsíčníky. Těch jsem také pár kupoval. Většinou to byly spíše věci odborné. Ale když se časopisy věnované IT, se články, jak dostat ze zvukové, nebo grafické karty věci, o kterých se výrobce nezmínil, nebo problémům heterogenních sítí, nebo tomu, jak konfigurovat starší počítač, aby sloužil jako souborový, nebo jiný server náhle značnou věnovat tomu, jak hezky vypadá case, nebo tomu, jakou hru ještě nějaká karta zvládne, není to pro mne. Já skutečně v té době, a ani dnes, nepotrebuji číst o tom, jaké vlastnosti má nejnovější televize, a kolik konektorů má nový receiver. A ani mne nezajímá, jak moderně vypadá na pohled nějaký operační systém. Já bych se raději dočetl, jak to udělat, abych nemusel zoufale hledat posuvníky, a když už je najdu, abych myší nemusel utéct jinam. Jen abych počkal, až mi zmizí hláška o tom, že kdybych náhodou chtěl, zobrazí mi to plochu.

Naposledy mi zmizel časopis pro muzikanty. I ten jsem vlastně kupoval spíše z nostalgie. Z něčeho, co vzniklo pro aktivní hráče se také stal popík. Vlastnosti nástrojů, rozbory, testy, implementace SW a HW v praxi, to zmizelo. A fakt mne nezajímá, s kým spal Dylan.

Ty časopisy mohly žít dále. Kdyby se věnovaly svým čtenářům a nezkoušely nahradit letité klienty jejich dětmi. Udělat z něčeho, co si dospělí lidé kupují třicet let časopis pro dvacetileté prostě nejde.

Ti dospělí to přestanou číst, a ti mladí to číst nezačnou. Stačilo počkat. Ti mladí by se k tomu časem dostali, ti staří by to vesele četli další roky.

Vymírání novin a časopisů začalo už v 90. letech prudkým zdražováním. Sám jsem jich měl předplaceno tolik, že jsem musel neustále hlídat poštovní schránku, aby nebyla přeplněná (i reklamními letáky).

Když pak chtěli (PNS) zaplatit na ROK DOPŘEDU za odběr, udělal jsem radikální krok. S výjimkou jednoho hobbystického měsíčníku jsem všechno ostatní odhlásil. Třeba týdeník Ekonom a Hospodářské noviny se staly jakýmisi marketingově-lobbystickými produkty a rozhvory s profláknutými politiky už mě taky nebavilo číst.

Legrační bylo, že mi pak poslali dotazník, proč jsem to všechno odhlásil...

Od roku 2000 už jsem se trápil u vytáčeného připojení k Internetu na telefonní lince, od 2002 už na "datovém paušálu s trvalým připojením" (64 kbit/s za 500 měsíčně na nově budované datové síti). Dnes mám 100/100 Mbit/s za 350,- měsíčně na optice, kde bych klidně mohl mít třeba 1 Gbit/s, ale platit víc se mi nechce.

Je jasné, že všechno, co lze digitalizovat a přepravit po datové síti, likviduje tištěná média. Podobné je to i s audio- a video-záznamy, ale distributoři jsou nenasytní a taky chtějí nekřesťanské peníze jako za DVD a BluRay z běžné distribuce na nosičích, navíc často v pochybné technické kvalitě (silná datová komprese kvůli snížení datové zátěže na síti).

Co bude dál, na to jsem moc zvědav. Povinnost platit televizní daň je příspěvek k "cestě do pekel" Fialovy vlády.

Budoucnost nevidím v denících, ale v týdenících. Tam je větší možnost shrnout trochu s nadhledem to, co se událo v delším časovém úseku. Viz např. Die Zeit.

Polovodiče jsou zastarlé, budoucnost je v celovodičích!

Jistě se udrží ženské časopisy , které sledují životy našich husiček.

Obecně noviny ve většině na nás chrlí primitivní a lživou propagandu propagandu a je výborné že chcípnou.

Teď ještě počkat, až chcípneš ty, komunistická Putinova propagando!

Tištěné noviny spáchaly sebevraždu. Když se do nich podíváte, pak zjistíte, že jen minimum jsou vlastní zprávy. Plocha po vykryta agenturním zpravodajstvím, zpolitizovanými manipulativními komentáři a reklamou. Není důvod je kupovat a vynakládat námahu na jejich čtení. Podobné je to s Českou televizí, která je ovšem dinosaurem v exkluzívní zoologické zahradě, kde je krmen koncesionářskými poplatky a jehož veřejnoprávní exkrementy jsou považovány za pilíře demokracie.

Tak jest -

žádná novinářská práce

" V té době to ještě nebylo zadarmo, ..."

Naopak, v té době byl právě OBSAH zadarmo.

Obsah ano, ale za yntěrnet člověk mohl dát balík, zejména, byl-li frekventním uživatelem. Mám pocit že dneska se to obrací, a zatímco dostupnost internetu bude naprosto všeobecná, povětšinou (ne vždy, ne všude) za malý inflační peníz, tak místo toho přijde vlna zpoplatňování internetových služeb. Zdarma pojedou zase jen ti nadšenci. Byť jejich sociologická struktura bude tentokrát jiná.