Jsme v šoku. V den výročí masakru izraelských civilistů vyvěsili studenti a studentky na mnohých českých a moravských univerzitách palestinské vlajky. Místo úcty k židovským obětem se dočkáváme laciného aktivismu a nepochopení dějin. A vlastně i morálky. Z toho nám musí být smutno.

Ergo kladívko, není to poprvé a bohužel ani naposledy, kdy se část českého akademického prostředí nechá strhnout módní povrchní vlnou, která nemá s rozumem, historií ani elementární spravedlností mnoho společného.

Tentokrát se v den druhého výročí brutálního útoku palestinského hnutí Hamás na izraelské civilisty na českých univerzitách objevily palestinské vlajky a protivládní hesla namířená proti Izraeli. A to je opravdu smutný obraz stavu našich vysokých škol.

Neschopnost odlišit oběti od pachatelů

Nejde jen o politický postoj několika bláznivých nezralých aktivistů. Jde o symptom hlubšího problému – o neschopnost odlišit skutečné oběti od pachatelů. Mladí lidé, kteří by měli být vzdělaní a schopní kritického myšlení, se nechávají unášet jednoduchými, ideologicky vyprázdněnými hesly o „osvobození Palestiny“ a „izraelském útlaku“.

Přitom právě 7. říjen 2023 byl dnem, kdy svět viděl, jak vypadá barbarský terorismus v přímém přenosu.

Izrael byl napaden, nikoliv naopak. Masakr žen, dětí a starých lidí nelze omlouvat žádným „historickým kontextem“. A přesto se na českých fakultách zvedá hlas nikoliv proti vrahům, ale proti těm, kdo se brání. Kdyby tito studenti měli alespoň základní znalosti moderních dějin, věděli by, že právě Izrael je jediným stabilním demokratickým státem v regionu, jehož přežití je trvale ohrožováno těmi, kdo neuznávají jeho právo na existenci.

Zarážející je, že podobné akce se dějí patrně s tichým souhlasem univerzitního vedení. Místo aby se akademická půda stala místem věcné diskuse, mění se v prostor ideologických projevů, které často hraničí s morálním kýčem. Požadavek „přerušení akademické spolupráce s Izraelem“ je absurdní nejen z hlediska vědeckého, ale i etického. Znamená to, že se vzdáme spolupráce s nejlepšími univerzitami, které v mnoha oborech patří ke světové špičce – od medicíny po informatiku.

Jestliže naši studenti a studentky (v klidu středoevropského luxusu) chtějí projevit solidaritu, nechť ji projeví s oběťmi. A nikoli s těmi, kdo z obětí dělají nástroj propagandy. Univerzity by měly vést mladé lidi k samostatnému kritickému myšlení, ne k ideologickému pózování. Zneužívat akademickou svobodu k jednostrannému politickému aktivismu znamená vzdávat se podstaty vzdělanosti – totiž schopnosti rozlišovat, kriticky myslet a hlavně vidět svět v souvislostech.

Morální bramboračka
Možná by bylo načase, aby se české a moravské univerzity vrátily ke svému poslání – vzdělávat, ne agitovat. Protože jestliže i vysokoškolští studenti přestávají chápat rozdíl mezi obětí a útočníkem, mezi dobrem a zlem (jistě i Izrael dělal a dělá chyby, nicméně jak říkával trefně již ústavní soudce Vojtěch Cepl, nedělejme z morálního kompasu bramboračku), pak máme v českém školství mnohem větší problém, než kolik palestinských vlajek se objevilo na budovách fakult.

Pro pět ran do akademické čepice, myslím, že je na čase, aby se naše univerzity vrátily ke svému hlavnímu úkolu – učit a bádat, ne propagovat různé ideologie a -ismy!

Psáno pro Lidové noviny, autorův blog Legendární medvěd je zde.