To o tom lustračním osvědčení zní přímo rozkošně, skoro jako prohlášení, dokonce i soudu, v případě pana Kavana, že nelze prokázat vědomou spolupráci. Což opravdu nelze. A staví nás to do jedné řady. Neb nikdo z nás neví, co koná, když spí, a třeba jsme ve spánku opravdu nevědomě spolupracovali s StB. Taktéž jsem se z tisku dozvěděl, že očistil se pan Srp. Což překvapuje, neb jeho závazek, který jsem viděl, jest psán jeho vlastní rukou.

Pokud jde o ty negativní lustráky, tak nám vzkázala jistá paní Lamarová 051130, krycí jméno Jiřina, že ho má taktéž. Chyba vězí v tom, že se nám už roku 1968 v slzách přiznala, že na nás fízlovala. Žádala taktéž o pochopení, neb jinak by nedostala tu výjezdní doložku do Francie a tuze se jí tam chtělo, neb měla novou průsvitnou blůzu.

Což bylo tak, že jednou takhle v srpnu 1966 nás ufackovala, že k ní musíme na večeři a my tehdy ještě neuměli říci ne. Takže jsme tam šli a tamtéž u večeře poznali pana doktora Nesvadbu, pana doktora Plzáka a paní doktorku Vlkovou Svého řemesla všichni psychiatři. Taktéž na Seznamech. U dry Vlkové, neznaje data narození, si nemohu být jist.

O pár dní později mne zavřeli skrze vlastizradu a v době tohoto hodování už jsem byl docela bezpečně „pod poklopem“.

Ty slzy a přiznání pí Lamarové se týkaly právě oné večeře. Včetně informace, že pochutiny tam předložené tehdy zaobstarala taktéž StB. Soudruzi mysleli na všecko, ale význam této akce mi zůstal až dodnes utajen. Když opatřovali tu krmi, jistě byl jejich i výběr hostů. Pracovali tam jako team na mně, anebo psali hlášení i na sebe navzájem?

Pokud jde o ty výjezdní doložky, z tisku víme, že hrály v milostech udílených StB svou roli. Udílely se třeba panu dru Plzákovi a taktéž cestování dra Nesvadby neobešlo se (jako veškeré cestování tenkrát) bez souhlasu StB, že?

Nicméně nezůstal mi dnes utajen význam docela jiné večeře, rovněž v době trávené už „pod poklopem“. To jsme si s manželkou zašli na večeři do Nekázanky k Markýzovi. Tam se pak u baru objevil jakýsi človíček a vrchnímu i barmanovi v jedné osobě cosi nabízel.

Pan vrchní to vzal a odkráčel s tím k našemu stolu osvětlenému jedinou svící. Byl to obraz. Vrchní ho k té svíci nastavil s otázkou, zda to má koupit.

Byl to obrázek. Prý je to Toulouse-Lautrec a prý je za 5000 Kčs. Soudil jsem, že pokud je to doopravdy Lautrec, je za 5000 levný, a že bych ho tedy koupil. Pravost si je však nutno dát ověřit. Vrchní s obrazem odešel a my mohli dál večeřet.

Nu a pak mne tedy zavřeli a nýbrž politický zločinec musí nutně páchat i činy kriminální, ocitl se v obžalobě a později v rozsudku i pokus o podvod, který byl spáchán tím, že jsem doporučoval ke koupi obraz, o jehož pravosti jsem nebyl sám přesvědčen, jak to dosvědčují má vlastní slova: „Dejte si to ověřit!“ – což je citace z rozsudku pana doktora Fajstavera. (Však pokud neodešel do pense, dosud pilně soudí.)

Dobrá, chtěli to udělat a udělali to. Ale jak k téhle episodě vlastně došlo? Ten človíček nabízející falešného Lautreca, se jmenoval Konstantin Sochor a je na Seznamu 170 421 508, krycí jméno Kosťa. Na Seznamu je zajisté i pan vrchní (kdo jiný by mohl dělat vedoucího v podniku jako U Markýze) pan Trhlík, pod krycím jménem Kalivoda.

Oba to zajisté měli za způsob, jak svrchované moci vyhovět, ale nikoho vědomě nepoškodit. Pan Sochor však, na rozdíl ode mne, za žádný pokus o podvod nikdy odsouzen nebyl. Zřejmě toho Lautreca nabízel v dobré víře a nikomu nedoporučoval, aby si pravost dal ověřit.

Tuhle mne na půdě českého PENu oslovil jeden z jeho členů (taktéž na Seznamu) a pln dobrého humoru se mne otázal, zda ještě kšeftuju s obrazy. Tuze se divil, když jsem mu chtěl dát přes držku, a namítal, že nerozumím legraci.