Pociťují to všichni pedagogové. Ať se školí, jak se školí, nic platno.
Jak komunikovat s různými typy rodičů aneb Jste dostatečně ... (rizeniskoly.cz)
Jev zjistili výzumníci ze Syri v Brně, jak o tom informoval Český rozhlas ve zprávách
Celodenní záznamy | Český rozhlas

Tu jsou řešení nabízená výzkumníky potažmo státem:

Učitelé budou mít možnost prožít během pracovní doby hodinu klidu k načerpání nových sil.

Jinými slovy odpočatý pedagog bude moci přívětivěji zmírňovat útok rodiče. Pominu, že se ve škole bude muset vyčlenit odhlučněná klidová místnost (ono ve školách tak trochu zvoní) možná i s polohovatelnými křesly či lůžky, což nebude jednoduché, je to prostě nesmysl. Pokud k tomu všemu bude pracovní doba učitele o tuto hodinu delší, pak chci vidět to nadšené přijetí této šílenosti na straně učitelstva.

Též mají být ve školách instalována odhlučňovací technická zabezpečení, aby se školami nenesl ten známý ryk dětí.

Jo, ještě se pořídí nové ergonomické židle. Perfektní job pro firmy dodávající tyto sedací mercedesy a pro lobisty, kteří tyto firmy dohazují. Téměř každý učitel má ve školní budově židle dvě. A víte kolik je učitelů!? To je peněz, co?

Mimochodem neznám učitele, který sedí u stolu ve škole víc, jak půl hodiny v součtu za celý boží den. Běhá po třídě a pomáhá, co to dá, na všechny strany. O přestávce běží do sborovny pro nějaké dokumenty či poštu. Nebo se vydává směrem na onu místnost, či za jiným kolegou pro konzultaci. Možná i na vrátnici pro návštěvu, nebo pro děti na odpoledku. Také si může „skočit“ pro názornou pomůcku, kterou si vzal jako na potvoru kolega na druhé straně budovy, nebo se převléká na výuku tělocviku. Také aspoň dvakrát týdně krotí rozvášněné davy na chodbách, když koná dohled. Dozor se už neříká. U toho posledního se sedět ani nesmí.

Zvažte i vy, jestli nemohli výzkumníci vymyslet jiná, možná i levnější opatření:

1. Vyžadovat po dětech (a rodičích) slušné chování. Po učitelích zase lepší vzdělání (znám školu, kde působí veskrze lidé bez vysokoškolského vzdělání pedagogického směru. Nebojím se říci, že je to hlavně Praha – východ a menší vísky naší republiky. Nejsou lidi a třídními učiteli se zde stávají lusknutím prstu asistenti a jiné profese. A při rychle se šířící vlně tandemové výuky bude těch pravých učitelů čím dál méně. Ve třídě při ní vyučují totiž pedagogové dva. To víte kázeň je už neznámý pojem, takže dítka nemusí dávat pozor a někdo jim učivo zopákne individuálně a rád. Jen abychom se na sebe neškaredili....

2. Monitorovat všechnu komunikaci žáka i rodiče s učitelem. Kamery máme na silnicích, podchodech v nejrůznějších okolích budov a ve škole nesmíme? Telefonické rozhovory s kdejakými institucemi jsou monitorované již dávno. Věřím, že by se mnoho incidentů vyřešilo v jejich zárodcích, nebo by se spíše vůbec neodehrály. Učitel i rodič by pak měli jistotu, že se v ředitelně při stížnostech bude řešit to, co se skutečně odehrálo.

3. Odpočinek učitelů realizovat spíš možným přerušením pedagogické praxe aspoň na rok po pěti letech „učení“ a poskytnout těmto lidem možnost si sednout třeba za přepážku pošty či do jiné instituce. Ani byste nevěřili, jak toto člověka omláceného působením školského systému osvěží. Mám s tím zkušenost a někde ve světě to prý i děje.

Je tedy jasné, že jsme se dopracovali do doby, kdy mají rodiče větší práva, než učitelé i když nemají ve velké většině žádné pedagogické vzdělání. Ve výchovném slova smyslu je to tak samozřejmě správně. Směrem ke škole může rodič v podstatě cokoliv. O jeho povinnostech toho slýcháváme ale jen velmi málo.

Určitě víme, že komunikace je jev mezi dvěma subjekty. Nic platno, dle státu se neutěšený stav má řešit jen na straně učitele. Vzdělávání je věc veřejná a za veřejné zdroje. Takže pro rodiče tak nějak komunisticky zadarmo. Co je zadarmo, je bezcenné....a tak si jdeme zařvat na tu „blbou úču“.

Kromě nemalých a neustále rostoucích nároků na lidi, kteří vzdělávají děti, přidává se k těmto i zmíněná kalvárie. Učitelka musí znát zevrubně specifika osobnosti každého dítěte a tomuto přizpůsobovat styl jednání i nároky, aby bylo dítě stále v komfortní zóně. Teď má tu samou práci i s jeho zákonnými zástupci.

Již nejsem v činné službě, ale kdybych byla, byla bych po takto deklarované podpoře od státu pro učitele pro zahájení stávky. Proč má balancovat neutěšený stav komunikace rodiče se školou právě a jen učitel? To neumíme učitele podpořit jinak? V době digitálních převratů je přece velmi jednoduché minimálně monitorovat jakoukoli komunikaci zmíněných subjektů, ale to se opakuji.

Možná se najdou ředitelé - rytíři, kteří budou tyto nápady realizovat. Chci tomu věřit. Jen aby se pohybovali v mezích zákona, že? Oni se však ve skutečnosti pohybují v mezích zachování zdravého rozumu a života ....

Milé učitelky a hrstko učitelů, přeji vám i dalším lidem, kteří pobýváte ve budovách škol i mimo ně a pracujete s dětmi přímo i nepřímo, hodně sil a vlídné sociální zázemí!!

A vám rodičům, kteří si v kolizi stihnete uvědomit, jak skutečná práce učitele vypadá, že ti (častěji ty) prožívají s vašimi dětmi celé dopoledne mnohdy i odpoledne po celý rok a to v kolektivech i ostatních poupátek a výlupků, přeji školní rok plný rozzářených očí dětí, vracejících se ze školy domů. I to se děje a věřím, že často.

A těch kroužků uberte. Radši si s dětmi povídejte. 