Všechny současné rozvinuté společnosti přirozeně směřují k zabezpečení psychické a fyzické pohody neboli well-beingu u dětí a mládeže jako k neoddiskutovatelnému cíli jejich snažení. Toto se projevuje zmírňováním nároků na děti a mladistvé během školní docházky i v rámci rodinné výchovy. Mantrou současné psychologie je (až na výjimky) nevystavovat děti stresu z nekomfortních situací, o neúspěších ani nemluvě. Je jim dovoleno téměř vše a oprávněné výtky a tresty jsou vnímány jako nepřípustné zlo, které hraničí s týráním dětí.

Se vzrůstající životní úrovní společností vzrůstají hedonistické tendence jedinců, které převažují nad rozmnožovacím pudem a upadá úhrnná plodnost rozvinutých společností pod reprodukční populační úroveň. Mladým lidem vychovaným v dříve nevídaném materiálním blahobytu oproti životu jejich rodičů a prarodičů se rodí málo dětí. Tyto jsou z toho důvodu obdivovanými rodinnými miláčky a středobodem zájmu svého okolí. Stávají se proto egoisty s minimálním sociální inteligencí a sociální empatií. A takoví jedinci mají ještě méně dětí, protože myslí jenom na uspokojování svých individuálních zájmů. Toto (mimo jiné důvody) roztáčí spirálu poklesu úhrnné plodnosti rozvinutých společností. Nejsou to tedy zdaleka pouze sociálně-ekonomické faktory, které vedou k současnému rekordnímu propadu porodnosti ve vyspělém světě i v ČR.

Aby toho nebylo málo, tak na děti působí další zhoubný vliv, a to jsou digitální technologie. Zvláště sociální sítě a počítačové hry (a nově i fenomén umělé inteligence - AI) jsou vytvořeny tak, aby vyvolávaly tvorbu dopaminové závislosti či dále ulehčovaly a eliminovaly tlaky na učení zapojováním vlastního myšlení na řešení zadaných nebo nutných úkolů či činností (AI). Současná moderní internetová doba přináší také fenomén informačního zahlcení lidských mozků algoritmy podstrkovanými personalizovanými krátkými, bezobsažnými, matoucími a stupidními informacemi, což má zásadní vliv na rozvoj psychických anomálií spojených s poruchou pozornosti, paměti, spánku, chování, učení a emocí.

Takové informační působení na dětské mozky nemůže odpovídat evolučnímu naprogramování, jakým způsobem a jakými informacemi mají být lidské mozky „krmeny“, aby u těchto jedinců přirozeně dozrály evolucí ověřené mozkové funkce a byla zachována rovnováha těchto funkcí vedoucí ke zdravému a přirozenému myšlení, chování a jednání.

S velkou pravděpodobností u těchto nedotknutelných „počítačových“ dětí a mládeže dochází
k postupné nepatřičné přestavbě jejich mozků (nejenom dopaminových drah a na ně navázaných center) na základě tohoto působení, což vede k výše zmíněným psychickým obtížím, ale také k poklesu jejich IQ a dalších kognitivních mozkových funkcí. Plastický mozek těchto jedinců se přizpůsobuje „vyžehlenému“ reálnému okolnímu prostředí a umělému a nepřirozenému virtuálnímu světu počítačových her a sociálních sítí (personalizovanému obsahu) záměrně vytvářenému k dosažení patřičných předem stanovených cílů, které jsou naprosto odlišné od minulé reality „hrozného“ světa, kterou byl lidský mozek jako mocný nástroj našeho evolučního úspěchu utvářen a naprogramován.

Lze potom předpokládat, že evolučně výhodná plasticita našeho mozku se obrací proti přežití populací rozvinutých lidských společností, pokud jsou vědomě či nevědomě potlačeny podněty, které vedly k vzestupu našeho druhu a upadají i „zadrátované“ mozkové funkce (rozmnožovací pudy, kreativita, cílevědomost aj.) které nejsou k potřebě v novém moderním domestikovaném prostředí prostém původních stresových faktorů. Nelze vyloučit ani to, že tento proces skrze hormonální změny způsobuje nejenom posun vnímání vlastní genderové identity některých jedinců, ale i viditelné morfologické změny smazávající rozdíl mezi dvěma pohlavími, a také pokles sexuálního a rodičovského pudu.

Musíme mít na paměti, že v blízké budoucnosti mohou být současní mladí lidé vystaveni mnoha dalším možným komplikovaným a stresujícím výzvám a krizovým stavům. Proto se jeví se jako velmi pravděpodobné, že ty rozvinuté společnosti, které zajistí dostatečnou úhrnnou plodnost, psychickou a fyzickou odolnost a mentální kompetenci své současné mladé populace, budou v příštím světě dominovat.

Pochopitelně nemusíme dělat nic a můžeme naše děti nechat v chapadlech liberálně-progresivistických politických a mediálních sil, digitálních platforem, výrobců počítačových her a podporovatelů bezbřehé digitalizace a „dobrodějů“ všeho druhu. Druhou cestou je trnitá trasa moderovaného stresu, tedy podpory kombinace soutěživosti i kooperativního chování, sportování, osobní socializace, pohybu v přírodě, manuálních dovedností a čtecích kompetencí, které budou kompenzovat dobu, kterou musí děti a mládež nutně trávit prací s IT technologiemi.

Rozhodně je třeba časově omezit dobu užívání IT technologií touto skupinou populace a eliminovat dobu věnovanou kontraproduktivní činnosti vedoucí k jejich závislosti na těchto technologiích. Zcela nepřípustné je personalizované působení cizích aktérů na naše děti za účelem maximalizace jejich zisků a přetváření jejich myšlení a ideového názoru směrem, který je pro ně výhodný a chtěný. Je nutno zajistit, aby rodiče mohli svým nezletilým dětem jednoduše nastavit čas užívání počítačových her a sociálních sítí a jednoduše filtrovat nevhodný obsah patřičným nastavením. Pochopitelně je v prvé řadě třeba přesvědčit rodiče, že je to v nejvlastnějším zájmu jejich dětí i v celospolečenském zájmu.

Z hlediska moderovaného stresu je nutno děti a mládež vystavovat mírnému stresu
z kombinovaných psychických a fyzických úkolů, které jsou pro ně řešitelné samostatně či kooperativní spoluprací (případně i s využitím IT technologií, ale také bez nich). Nastavit obtížnost tak, aby nebyla lehce překonatelná a vyžadovala zapojení určitých psychických a fyzických reserv a nutnost spolupráce s ostatními členy skupiny.

V případě neúspěchu podporovat analýzu důvodů, které k tomu vedly a návrhy řešení stejného nebo podobného úkolu. Součástí musí být činnosti, které budou vyžadovat snášet psychický a fyzický tlak ze zvýšené zátěže, tak aby ho děti zažili na vlastní kůži, nikoli zprostředkovaně pomocí počítačových her. Tato činnost povede nejen ke zlepšení celkové odolnosti mládeže (a já věřím i ke zlepšení fyzického a psychického zdraví a ke zvýšení úhrnné plodnosti), ale i k diferenciaci mladé generace vzhledem k jejich kompetentnosti se zařadit v budoucnu do života společnosti
a případně ji i řídit.

Cesta k budoucímu úspěchu bude komplikovaná a dlouhá, a proto je třeba po ní vyrazit nejlépe ihned. Závod o duše našich dětí již dávno začal, a zatím jsme to jako společnost ve většině případů ani nezaznamenali. Nepochybuji o tom, že minimálně budoucí elita naší společnosti by měla být vychována formou výše popsaného moderovaného stresu, ale pokud se nám podaří v tomto duchu vychovat co největší část naší populace, potom to bude znamenat větší pravděpodobnost našeho budoucího úspěchu. Opatření to tedy musí být - pokud možno – celospolečenská a měla by se odrazit zejména v našem školství a v podpoře masového sportu a outdoorových a branných aktivit. Měla by proniknout do mediálního prostoru jako hlavní narativ a skrze něj i do rodinného prostředí a do úvah, debat a hlavně do konkrétních opatření našich odpovědných a prozíravých politiků.

Angličané mají pro výše popsanou problematiku jednoduchý slogan: No pain, no gain. Volně - a trochu nepřesně - přeloženo: „Bez práce nejsou koláče“. Doslovnější překlad zní: „Bez bolesti není zisku“.

Jak je vidět, stačí se vrátit k moudrosti předchozích generací a aplikovat ji na naši dobu.