Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jedna z mála političek, která vidí svět takový, jaký je a tuší, jak by měl vypadat, aby se nám žilo lépe. Skvělý článek.

Když mi bylo asi pět let, zlobila jsem a tatínek řekl, že když toho nenechám, že mi dá na zadek. Nenechala jsem toho, a tak se stalo. Brečela jsem a šla jsem se vyplakat do jeho náruče.

Když jsme na to po létech spolu vzpomínali, bylo to pořád ještě dojemné. Myslím, že ani fyzický trest, pokud je přiměřený a přijde v pravou chvíli, není na škodu. Je to rychlé a efektivní nastavení hranic a dítě to bez dlouhého a složitého vysvětlování pochopí, stejně tak chápe i rodičovskou lásku, pokud ji cítí. (Samozřejmě je to lepší bez výprasku, ale který rodič má svatozář?)

Tati, miluju Tě.

A díky za ten článek, paní Kovářová.

Spasitelé světa zapomínají, že lidé jsou součástí přírody a že by se měli od ní učit - je dost filmových záběrů, které dávají příklad/zlobivé mládě dostane za vyučenou hned, jakmile přežene svoje chování vůči dospělým, že

Bohužel, ten svět už nikdy nebude takový, jaký býval za našeho mládí. Své rodiče obdivuji (došlo k tomu až po letech) za to, že ač neměli valného vzdělání a živit se museli těžkou prací na polích, vždycky si pro nás děti našli čas na naše problémy a sdělit nám, co je slušnost, poctivost, pravdomluvnost. Obvykle v neděli během hodinové cesty do kostela. To byl také jediný den, kdy se odpočívalo (s výjimkou období, kdy by vlivem počasí mohla vzniknout škoda). Jinak jsme měli vždycky připravenou práci přiměřenou našim silám a schopnostem. Takže hned po návratu ze školy jsme měli o zábavu postaráno. Ale zase jsme i bez odborných publikací věděli, jak příroda funfuje a jakou péči potřebují domácí zvířata. Takže jsem stále ještě skeptický ke všelijakým "ochráncům přírody". A jak to bylo s kázní ve škole? Problémy nebyly, učitelé svoji práci vykonávali mnohem poctivěji než dnes a rodiče za nimi stáli. Co to pro nás znamenalo je snad každému jasné. Odolnost vůči stresu jsme si budovali od nejútlejšího mládí a to je to, co dnešním dětem chybí. Jiná doba, jiný mrav,

Mezi ochránci přírody je jistě nadměrné množství naivních nadšenců, ale spousta z nich ví, co dělá. https://www.pestre-polabi.cz/projekty/truhlicky

https://1url.cz/01p3U (rozhovor v Českém rozhlase)

Dva problémy. První: Děti jsou informovány o svých právech, ale ne o povinnostech. Druhý: Rozpad tradiční rodiny, která děti učila vzorce chování.

Děti bohužel de facto žádné povinnosti nemají. Zákon jim neukládá nic.

Problém není v tom, že učitel něco neví. To je normální a učitelé nejsou idioti, aby si mysleli, že mohou soupeřit s encyklopedií. Kromě toho děti to ani moc nezajímá.

Horší jsou situaace, kdy se děti domluví na provokaci - jeden je na učitelku např. drzý a druhý natáčí její reakci. Samozřejmě potají - sice je to porušením školního řádu, obecné slušnosti a v jistých případech i zákona, ale co si kdo na dětech vezme, že? V případě, že se provokace nepovede a učitelka se vytočit nenechá, prostě záznam smažou.

Další věc je, že učitelka nejde do třídy s cílem vytočit děti a je sama a neustále hlídaná. Její cíl je jiný - něco děti naučit. Celá situace je mocensky silně nesymetrická ve prospěch dětí.

Jací rodiče, takové děti. Výchova probíhá především v rodinách ...

Asi je to trochu složitější. Děti se dnes rodí dětem, co se narodili brzo po revoluci. Na tyto děti bylo méně času a místo pozornosti rodičů dostávali materiální kompenzace. A tyto tehdejší děti dělají dnes to samé. Maminky nevědí jak vychovávat, tak si o tom čtou na netu. Denně je vídám, jak drandí skvěle oblečené s luxusními kočárky a děcka sledují, jak celou dobu mobilují. V satelitech má každý na zahradě kompletní dětské hřiště, na kterém si má jejich dítě samo hrát. Do školky pak přichází dítě bez jakékoliv samoobslužné znalosti, manuální zručnosti a jemné motoriky, s nulovou znalostí hranic chování. Výjimku tvoří děti asijské. Asi proto, že je od mládí rodiče orientují na výkon a slušnost.

Souhlas.

Až na ty děti, co se narodili ...

Jenže jak má rodič dětem říkat, co se nesmí, když to sám neuznává?

Ano.

I blbí rodiče jsou.

Za mých mladých let byli rodiče na straně učitele. Bylo to jak na vojně: Článek číslo 1, velitel (učitel) má vždy pravdu, článek číslo 2, nemá-li velitel pravdu platí článek číslo 1.

Za mých taky. Ovšem dlužno říci, že už je to sakra dávno.

Konkrétně! Začít maličkostmi: žádné mobily během vyučování. Ve