Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Musíte pochopit, že neziskovky nevedou kampaň proti rodinnému násilí kvůli dětem, ale kvůli dotacím. Čím větší problém se jim podaří vyrobit, tím více peněz ze státního rozpočtu dostanou. Tím více peněz mohou utratit za mediální kampaně. Takže se nedivte, že mediálním světem otřásají marginální a okrajové problémy genderismu, které se tak prezentují jako zásadní civilizační problémy traumatizující společnost.

Mentální genderismus je vážný problém.

Pracuji ve školství a často vidím, kam vede špatná výchova. Výchovu bez fyzických trestů považuji za nezodpovědnou, sobeckou a pomýlenou.

Viz muj postřeh nad Vámi. Po vystresovaném jedinci nemůžeme chtít aby vychoval dítě s vlastním názorem, tělesně u duševně otužilého a to se chce.....nechce se zdravý jedinec, odolný a chytrý, flexibilní. Chce se polonemocný pitomec = to má být výsledek. To promile chytrých a odolných se vždy najde = to dnes stačí, ti budou nahoře. Holota je určena k tomu aby mlčela a vybíjela se mezi sebou. Tak to bylo jes a bude.

Ono to není žádné atomové inženýrství. Proletariát je ve stresu = vychovávají stresové děti. Technika jim umožní dát jim do kočárku co nejdříve placičku na šmrdlání. Matka šmrdlá, otec šmrdlá, dítě šmrdlá = je klid. Dali jsme mu co potřeba. Ušlapali jsme mu cestičku co nejvíce. Do plenek může vyčurat Bajkalské jezero, fůrt OK. Na jídlo mu dáme "kapsičku" z "Kaufu" = zase bez starosti. Když něco chce, vyGOOGLEime si to, on nám "influencér" poradí. Zmatený svět vychovává zmatené jedince, ti vychovávají zmatené identity. To se ale chce, proto se do proletariátu cpe jeden stres za druhým, stačí pustit placku na zdi a už se to sype. Z celého světa = negativa. Deprese, strach = díte nosíme na bříšku do jeho deseti let a pak ho vypustíme do světa plného strachu a restrikcí kde je kamera i na hajzlu a kde se po něm chce (najednou) aby začalo makat. Pupeční šňůra je najednou pryč = výsledkem je frustrovaný jedinec, potetovaný od hlavy k patě nevědoucí co má v trenýrkách. Jak ale bylo řečeno, = to se chce. Nechce se se srovnaná identita s vlastním názorem, ta se špatně ovládá. Zblblou a vystresovanou ovci pes žene snadněji než odbojnou.

Jsou státy co už ty placičky - mobily ve škole zakazují.

Fyzické tresty jako běžný nástroj výchovy dětí nepovažuju za správné. Jsou ale situace, kdy jsou správnou okamžitou reakcí.

Já to vezmu z jiné strany.

Kus problému podle mě spočívá v tom, že neumíme respektovat autority. Ředitel je vůl, Fiala je vůl, Babiš jakbysmet, učitelka pro změnu kráva...

A rodič má najednou říct něco jako JÁ jsem autorita, MĚ budeš poslouchat?

To si radši nechá poradit, že nejlepší je nezasahovat. Což se dobře poslouchá, protože to s sebou nenese riziko, že JÁ budu ten vůl nebo dokonce že udělám, ó hrůzo hrůz, něco ŠPATNĚ,

K historce v článku: klidně věřím tomu, že dotyčná maminka byla TAKY paralyzovaná neštěstím svého milovaného dítka (bez ironie) a potřebovala pošťouchnutí zvenčí. Možná něco na způsob odvedení pozornosti, zde od "neřešitelného" zoufalého pláče k technickému faktu, že válení se v blátě vypadá blbě.

Jo, rada, že nejlepší je nezasahovat je zrádná.

No, konečně nekdo otevřel tohle téma, že rodiče haranty nevychovávají. Je potreba o tom mluvit, aby se přišlo na to, proč to tak je. Proc se rodiče honí za karierou, misto aby se detem venovali. Kariéra jim umožňuje poridit detem co si zamanou a cekaji, ze jim harant da pokoj. U matek samozivitelek je to jeste horší, protože ty casto bojují o přežití a děti jim to komplikují. Sice je tělesně nevychovavaji ani netrestaji, ale řvou na ně jako na zdroj sveho neštěstí.

Pak se všichni divi, ze když se s dětmi baví jen mobil a "pratelé" na sítích, jakým smerem se dětská duše zacne ubirat.

Proč se rodiče honí za karierou?

Není třeba dumat, jestli fyzické tresty jsou povoleny nebo ne. Není třeba dumat nad jakýmikoliv metodami výchovy ani výuky. Není třeba dítě jakkoliv vychovávat ani cokoliv učit. Dítě časem pochopí samo, co je správné. Nejen v chování, ale i v jakékoliv jiné oblasti lidského života.

Pro idioty: To je ironie.

Děkuji za "metalistický" - ironický názor.

Je velice těžké předem říct zda plácnutí dítěte pomůže k jeho uklidnění a nebo naopak povede ještě k dalšímu ještě většímu řevu. Reakci dítěte na plácnutí může předem vědět jen ten, kdo dítě zná. Osobně bych si tedy netroufnul matku poučovat jak má s dítětem zacházet.

Jinak souhlasím s tím, že občas dítě plácnout v krajních případech je téměř nutností a rozhodně nejde o domácí násilí. Souhlasím s tím, že jedno dobře načasované plácnutí je lepší než hodina vysvětlování. Ale všeho s mírou.

přesně načasované

No, já když jsem se co pachole dopustil nějakého "nežádoucího chování" domluvil mi tatínek zpravidla páskem, který si obřadně vyvlékal z kalhot. Měl-li kalhoty na kšandách, použil k domluvě ruku. Hrával závodně volejbal, takže měl smeč natrénovaný. Maminka naopak preferovala vařečku. Na veřejnosti však oba používali rukou; jen děda na mne jednou užil čagan.

Je to dobře 65 let, a dnes jsem jim za to vděčný. Už dávno spí věčným spánkem. Měl jsem je rád.

Je dobře, že jste rodičům vděčný.

Všechno je to tim, ze se kyvadlo odmítání povinností a životnich rolí (muž/žena) momentálně extrémně prekývlo na opačnou stranu. Jestli to společnost přežije, treba se to časem zas vrátí do rovnovahy. Než do toho zas někdo nezačne rejt, aby svoje úlohy hodil na nekoho jiného.

Ano. Už se to začalo vracet z extrému k rovnováze.