Některé neziskovky a někteří psychologové vedou děti k tomu, aby označili rodiče, který dá dítěti jednu na zadek, za pachatele domácího násilí. Budeme je v jejich medvědí službě rodičům a vlastně i medvědí službě dětem podporovat?

To poslední co děti potřebují je, aby někdo udělal z jejich rodičů „domácí psychology“. Není správné, aby psychologové natlačili rodiče do svých profesních mantinelů vůbec fyzicky nereagovat. Psycholog je prostorově i časově mimo a má jen dodatečné informace typu „jeden klient povídal“. Rodič je prostorově i časově in a může vychovávat dle přísloví: „Kdo rychle dává – dvakrát dává“.

Extrém je, když rodič odpovídá dítěti pouze fyzicky a nemluví s ním a druhý extrém je, když rodič zcela rezignuje na fyzickou odpověď, „pro jistotu se dítěte ani nedotkne“ a má pro něj jen psychologická doporučení a antistresové omalovánky.

Před pár dny jsem viděl v Brně vedle Ústavního soudu asi tříleté dítě s matkou. Dítě se zuřivě válelo ve špíně pod lavičkou na tramvajové zastávce a plakalo. Matka seděla nad ním klidně na lavičce a ani nezměnila tón hlasu, kterým k němu mluvila. Když jsem přišel a řekl: „Maminko vaše dítě potřebuje, abyste mu dala jednu na zadek“, tvářila se, jako bych po ní chtěl domácí násilí. Nechala dítě, aby se dál válelo ve špíně. Zachovala klid, verbálně ani fyzicky dítě nezvedla. Dítě bylo psychicky „dole“ i fyzicky „dole“ a hodně nešťastné. Přes můj počáteční neúspěch jsem to nevzdal. Ve druhé větě jsem začal od základů prostě popisně: „Vaše dítě se válí ve špíně na zemi.“ A už došlo ke komunikaci, dítě zvedla a posadila na lavičku. Jsem rád. Pak přijela tramvaj, nastoupili a odjeli.

Matka sama sice mluvila k dítěti, ale nekomunikovala s ním. Komunikace znamená spojení. Nespojila se ani s ušima, ani s žádnou jinou částí jeho těla. Bez spojení není výchova. Dítě nevychovával nikdo. Zmítalo se, nechané sobě napospas v afektu. Mělo nad sebou matku pěstující vnitřní klid, ale chyběla mu hněvající se maminka, která by se hnula a podala mu ruku a dostala dítě z afektu. Má se afekt pěstovat nebo zastavit?

Co může maminka fyzicky udělat? Např. postupně: 1) natáhnout ruku a dítě zvednout a promluvit si s ním z očí do očí; 2) držet ho za ruku; 3) dát si dítě na klín; 4) rukama dítě obejmout; 5) položit mu ruku na čelo a zjistit zda potřebuje obklad; 6) položit mu ruku na zadek a dát mu čas, aby se zjistilo, zda potřebuje plácnout; 7) rukou plácnout dítě po zadku. Můžeme plácnout člověka do zad, když se zastaví dech, aby mu naskočil, omdlévajícího po tváři, aby se probral, a své dítě po zadku, aby se probralo z afektu.

Kdo upozorní na problém násilí v neziskovkách a na problém násilí u psychologů? Kdo začne řešit problém „terapeutického násilí“? Některé neziskovky a někteří psychologové děti vedou k nevratným změnám těla. A to je skutečný aktuální problém.

Jaký bude vývoj neziskovek brojících proti údajnému domácímu násilí? Asi jim nebude stačit okleštit kompetence rodičů s heslem „Neexistuje zlobivé dítě, existuje pouze nežádoucí chování“. Možná poukáží na násilí při tělesné výchově a budou chtít, aby si dítě samo rozhodlo zda bude cvičit, nebo se jen dívat, jak cvičí tělocvikář. Možná poukáží na násilí u policie, zakáží pouta a obušky a poradí, ať vše řeší domluvou. Možná s mantrou „Neexistuje zločinec, existuje pouze nežádoucí chování“ přejmenují právo trestní na „právo nežádoucí“, a budou žádat o to, aby se každému pachateli přidělil domů tzv. nehodnotící psycholog, který bude pachatele povzbuzovat na cestě k uskutečnění jeho představ.

Ladislav Hanuš
ladislavhanus@seznam.cz