Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Kdo se diví zaostávání západu?

Herakleitos: „Efesané by udělali dobře, kdyby se oběsili, každý z dospělých mužů, a ponechali město holobrádkům; neboť vyhnali Hermodora, svého nejlepšího muže, že prý ‚Mezi námi nebudeme mít nikoho, kdo je z nás nejlepší; pokud by takový byl, ať je někde jinde a mezi jinými‘.“ Ostrakismus je průvodní jev demokracie, běžný byl např. v Aténách.

moje posledni zkusenost, cca 6 let v nadnarodnim korporatu/vedlejsak, jinak OSVC/ za 6 let 5 reditelu, jen jeden opravdu schopny, prosel fabrikou od piky, odesel sam, protoze videl ze tam se nikdy nic nezmeni, zbytek ustraseni/neschopni urednici.

Nekonecne porady a telekonference o lejne, to co se nakonec odsouhlasilo druhy den rano uz neplatilo, odvolavam co jsem odvolal , slibiji co jsem slibil ....

Cest

To není jen americký problém. A ani to není problém nový. Rezistence velkých organizací vůči výrazným osobnostem je všeobecná. Platí to všude od církví přes sportovní svazy a univerzity až po politické strany. Často je to vyvažováno osobní aktivitou výrazného kandidáta. Nakonec Jiří z Poděbrad si pozice u dvora normálně koupil.

Otázkou je, zda je to špatně. Pokud má velká organizace mít nějakou kontinuitu je velká setrvačnost výhodou. Znám nesmírně šikovné lidi, kteří ale střečkují od jednoho k druhému a nikdy ničeho významného nedosáhnou. Na druhé straně systematická a vytrvalá práce může velice často přinést významné úspěchy i bez nějakého geniálního vnuknutí. Ideální je samozřejmě systematický genius...

Navíc mám pochybnosti, zda lze nějakým výběrovým řízením najít na první dobrou toho pravého. V podnikové sféře kvůli tomu máme zkušební dobu, navzdory velice náročným výběrům vhodných zaměstnanců. Bolševičtí kádrováci měli rčení že člověk často roste s funkcí. Může se to stát.

Nejlepší univerzity, v USA Ivy League, mají za sebou dlouhou historii během které vychovaly velkou spoustu výjimečných osobností ve všech myslitelných oborech. Celou dobu to jsou velice konzervativní instituce. Nechal bych to tak.

Tak nějak.

Dovolím si doplnit, že konkurence - mezipodniková a tedy i meziškolní - je důležitá právě pro to, aby stabilní molochy pošťuchovala. Kdyby se vydal opravdu špatnou cestou řekněme Harvard, je to průšvih pro desítky tisíc(?) studentů, ale nějaká místní škola (včetně třeba té plzeňské) může bez velkého společenského(?) rizika zkoušet a ukázat, která ulička je slepá (je opravdu tak špatné, když zkušený profík dostane titul bez stovek hodin strávených na přednáškách?) a kterou lze použít bez ztráty kytičky.

Dovolím si prohlásit, že velký kus problému je v tom, když výběr toho správného člověka považuje titul za podmínku nutnou (vždyť přece existují i schopní profíci bez titulu) a pomíjejí dodatek "nikoliv postačující", ale to už je asi přílišné rozšíření článku a koneckonců dnes asi nebudu mít čas to nějak moc rozebírat.

A pak prý nejsou učitelé! Takový blábol je možný jenom od našich politiků.

"Z hlav se setnou ty, co přeční. Zato průměrní jsou věční." (J.Žáček)

Zbabělost poznamenává všechny výběrové nebo volební systému, které jsou nastaveny tak, aby produkovaly šedé submisivní a ke všemu ochotné myši. Tak tomu je i u směnovních voleb, kde za několika skutečnými politiky následuje zástup šedých myší, které pak na povel ochotně zvedají pracky. Protože nemají vlastní názor a za funkci a peníze jsou zavázány, stejně ochotně přitakávají agresívním a zhoubným ideologickým krokům vlezdobruselismu, grýndýlismu, multikulturalismu a genderismu.

Proto mají voliči k dispozici kroužkování.

Proč ne? Stačí pak nastavit patřičné mety, které eliminují ty, co jich nedosáhnou a losování může začít.

Sám už spoustu let tuto metodu používám u voleb, když za plentou z lístků, které mi po vyhození nepřijatelných zbudou, jeden vytáhnu a vložím do obálky, kterou pak vrhnu v urnu. Navíc to dělám tak, abych sám netušil, kdo vlastně můj hlas dostal, čímž zcela naplním tajnost voleb i pro sebe.

Bohužel v komunálních volbách to nejde a tam tedy vím, komu jsem hlas odevzdal.

Hm, tak to se máte čím chlubit. To je skutečně zodpovědný přístup.

Nejsem si jist, který dirigent to dělal (snad Karajan), muzikanty nechal hrát za závěsem, aby je neviděl, a dokonce museli být bosí, aby ženy neoprozradil klapot kramflíčků. Není tohle řešení?

To se dělá proto, aby se předešlo obvinění z protekce. Pro "výběrčího" to znamená neposkytnout si všechny informace.

Ledaže by dotyčný sám o sobě věděl, že se nechá oslnit řekněme dostatečným dekoltem (nebo klidně naopak něčím na způsob "ženská do orchestru nepatří"). Pak je ten závěs opravdu osobním zjednodušením (nemusí se hlídat).

Návrh rozhodovat o obsazování funkcí losem může na první pohled působit jako originální pokus obejít klientelismus, ale ve skutečnosti představuje řešení ještě horší než současný stav. Los sice eliminuje některé formy protekčního rozhodování, ale zároveň odstraňuje i to poslední, co ve stávajícím systému ještě udržuje určitou míru meritokracie: posuzování schopností, odpovědnosti a odbornosti.

Současná praxe je nedokonalá, někdy politizovaná a často rozkolísaná v kvalitě rozhodování. Přesto však existuje alespoň minimální vazba mezi volbou, kvalifikací a odpovědností — někdo za někoho hlasuje, existuje postup, který lze zpětně vyhodnotit, a každý čin má svého aktéra. Los tuto vazbu odstraňuje. Vytváří systém, v němž za výsledek není odpovědný nikdo, legitimita rozhodnutí se vytrácí a namísto kompetence nastupuje pouhá náhoda.

V prostředí, kde mají rozhodnutí dlouhodobé důsledky — v akademické sféře, justici, zdravotnictví nebo veřejné správě — by takový mechanismus vedl k rozpadu kvality i stability. Náhodně vybraní lidé bez ohledu na kvalifikaci nemohou garantovat profesionální výkon. Negativní výběr se tím neodstraní, jen se přestane tvářit jako problém: špatní kandidáti budou vybíráni legitimně, protože „tak to padlo“.

Současný stav tedy nepochybně trpí řadou vad, ale nahrazovat jej náhodou znamená rezignovat na jakoukoli představu odbornosti. Je to řešení, které neodstraňuje příčinu potíží, jen ji formálně překryje a vytvoří systém ještě méně spravedlivý a méně funkční než ten, který kritizujeme.

A nevyšlo by to nastejno při obsazování ministerských funkcí? Tady se to odborníky jen hemží, jenže máloktterý ministr je skutečným odborníkem ve své branži.