Jak se někde začne nadšeně jásat, začnu se bát. Protože jak národ a „svobodomyslní“ myslitelé orgiasticky hlaholí, vždycky je malér na obzoru. Nedávno, ještě před volbami, jeden starší komentátor v rozhlase skoro plakal, že je dneska všechno špatně, že to strašně dopadne, páč lidi nevěří svým politickým vůdcům. Zatímco dřív to bylo bezvadný. V dobách, kdy se jim věřilo….. A jako příklad uváděl rok 1968, jak lidé sbírali na poklad republiky a jak dneska už by nikdo nic nesbíral, protože už nemilujeme své politiky, kteréžto jsme dříve milovali... no a tak vůbec.

Pán má zřejmě poněkud krátkou paměť. Protože je sice pravda, že národ „miloval“ Dubčeka a jeho melody boys a skládal se na poklad republiky. Ale co nám Saša Dubček a jeho parta později předvedli, z toho se těžko vzpamatováváme dodnes. (Já se v té době taky angažoval, tak o tom a tom, co následovalo, vím své.)

Komu by nestačila naše zkušenost, nechť si vzpomene, jak francouzský lid jásal nad vítězství revoluce, aby mu později vítězní „vůdci lidu“ sekali hlavy. A ještě později mával vstříc Napoleonovi, aby pak jeho vojáci po tisících hynuli na pláních pod Moskvou. A mohli bychom ukázat ještě mnoho dalších „milovaných“ vůdců a politiků, od Lenina, který nechal postřílet revoluční námořníky z Kronštadtu , Němce nadšeně a fanaticky ječící jen při spatření Hitlera, který pak rozesel jejich kosti od Stalingradu až do Saharu. A co naši milí pracující, jásající v Únoru na Staroměstském náměstí vstříc Gottwaldovi. Aby se pak brzo doma třásli, aby je nesebrala StB.

Takže chápejte, že jsem se upřímně vyděsil, když se novinami, internetem a tak vůbec rozlehl hlahol a jásot, jak jsme to těm socanům nandali a odteďka už bude jen ráj. Už „jim zase věříme“. Tedy našim milovaným „vůdcům“.

O TOP 09 a véčkařích a rybářích z ODS píše kde kdo. Mě spíše zděsila představa, že se díky zblbělosti Evropy a naší politické scény už partajní kanceláře nevybírají na kandidátky stran lidi podle toho, co kdo umí (nebo kdo je kámoš a kdo ne) ani podle IQ – tedy určeného aspoň odhadem – ale taky podle pohlaví. Ženy musí na kandidátkách být! Si to přeje Unie a naši „pokrokoví“ intelektuálové.

Takže, podobně jako se za nejhlubšího stalinismu určovaly počty kandidátů podle schváleného počtu dělníků, zemědělců, techniků a pracující inteligence, dnes požadují různé vlivové organizace (viz např. Prezidentka.cz. anebo spolek Padesatprocent.cz), aby byly všude ženy. Jedno jaké. Blbé nebo chytré, schopné nebo neschopné, jen když to jsou ženy. A partajní kofři etablovaných stran, aby jim tam ty holky moc nelezly, tak je dali až na konec kandidátek.

Takže došlo k tomu, že díky všeobecnému společenskému tlaku a geniálnímu nápadu prof. Janoucha o kroužkování kandidátů zezadu máme v Poslanecké sněmovně třiačtyřicet žen. To je radosti, to je radosti. Ty empatické ženy! Ty emotivní ženy! Ty komunikativní ženy!

Díky tomu se vše naprosto změní! To lidstvo je tak, ale tak blbé, že mu už dávno nevládnou ženy! Dneska mnozí hlasitě tleskají tvrzení, že když se do funkcí dostanou ženy, které jsou tak empatické a tak se umí „vcítit“, bude to prostě úplně príma.

Vždyť lidstvo s nimi má ty nejle….. tedy spíše různé zkušenosti. A to zrovna nemyslím naprosté idiotštiny, které některé ty rádoby političky vyvádějí, jako třeba našimi genderistkami v obdivovaném Švédsku. Kde poslankyně vážně navrhly zákon, aby muži museli povinně močit na záchodech v sedě. Protože močení ve stoje je nejen machistický zvyk, ale kdo to má pořád kolem těch mís utírat?!

Chlapi koneckonců nejsou coby vládci nic moc, místo myšlení někdy spíš rána pěstí, místo jednání války. Prostě, jak říkají moderní ženy, chybí jim ta empatie. Jenže ona je empatie a empatie. A schopnost řešit věci spíš srdcem než rozumem taky nemusí být vždycky to nejlepší. A ti blbí, chlupatí a agresivní chlapi nás koneckonců dotáhli od hliněných chýší a kanibalismu až po bydlení s koupelnami a záchody a lahůdkárnami a cukrárnami - co, milé dámy?!

A protože tyto moderní a genderismus či jinou „těžkou vědu“ vystudované dámy si často nelámou příliš své hlavičky s fakty, stačí jim, když mají bezvadnou ideu, snad jen pár faktů a připomínek. Vynechme skutečně úspěšné političky, ono jich nebylo moc, ale ani málo, ale ty se většinou chovaly stejně, jako kdyby to byli muži. Ovšem ty „pravé ženy“, tam už je to horší.

Třeba slavná carevna Kateřina Veliká nechala vozit Pugačova v kleci a jeho vzbouřence nechala bez nějakého mazlení rozsekat na kusy. Roku 1764 byl s největší pravděpodobností právě na její pokyn zlikvidován léta vězněný car Ivan VI. Původní a jediný právoplatný dědic trůnu. Vražda se nedokázala, ale v Rusku se skoro nikdy nic nedokáže.

Byzantské císařovna Irena realizovala podobné hrátky, až se jí museli roku 802 zbavit. Lucrezia Borgia, ta se s nikým nemazlila vůbec. Pár kapek do jídla a bylo hotovo. Ostatně, nepřipomíná vám kariéra téhle dámy ve společnosti zajímavých pánů jednu jistou dámu, co se teď nedostala do parlamentu? A tak se bude moci konečně naučit, co je to biomasa?

A co takhle krasavice inteligentní, Marie Antoinneta Habsburská? Ta byla tak nadšená pro věci ekologické a enviromentální, že ve Versailles nechala realizovala své představy ideálního selského života. A nechala tam postavit fungl originál dvanáct „pravých“ vesnic. I se sedlákama! Chtěl bych je vidět. Tu karikaturu. To je, jako kdyby to nechali postavit dle svých hlav dnešní zelení, ti taky nevědí, jak vypadá skutečný sedlák a čím a jak se živí většina lidí na světě. A pak už to bylo podle jistého filosofa a její krásné hlavičky skoro dokonalý. Ale oni jí, tedy Marii Antoinettě, lidi nevěřili a usekli jí hlavu.

Už tehdá, bohužel, některý lidi nechápali, že když oni sami odvrhnou zbytečný přepych a nechají si radit od těch, co ho bohužel stále ještě nemohou v zájmu těch prvých odvrhnout, jak je to bezvadný. A ti první pak šli a dobyli Bastilu a milovníkům pravých vesnic to vysvětlili gilotinou.

A tak můžeme pokračovat třeba přes Indiru Ghándiovou, co nechala lidi za tranzistorák kastrovat, Maovou manželkou Ťiang Čching, řídící Kulturní revoluci zahájenou ve jménu pracujících jako kampaň proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, staré kultuře, starým obyčejům a starým návykům; jo a kromě toho proti tehdejším starým politickým špičkám (dinosaurům). Sakra nepřipomíná vám trochu ten program něco?! Z těhle voleb?!?

U nás jsem měli a máme také některé výtečné soudružky a dámy. Přímo květy empatie a „ženského“ pohledu na věc. Třeba nezapomenutelná s. Kabrhelová. Anebo soudružka Anežka, co se o ní říkalo: „Hele, ona je Hodinová, anebo Spurná?“ No a poválečná revolucionářka ze všech největší, falešná manželka Gusta Fučíková, sekyrářka a mrcha a notorická alkoholička ….

Celkem nedávno nám dodala tehdy „nová strana“ strana zelená úplný výkvět neuvěřitelných kvazipolitiček. Kateřina Biomasa, s nezapomenutelným výstupem nejprve při volbě presidenta a pak u Krause, matka Kuchtová, co měla v plánu zastavit českou energetiku za rakouské peníze, neuvěřitelná Zubovová, co měla nejdříve gynekologické obtíže, zrovna když se to hodilo při volbě presidenta, a pak pomohla shodit vládu, kterou ovládal její původní chlebodárce Bursík, ministryně Stehlíková Džamila, co chtěla, aby těhotné ženy měly legitku na sezení v tramvaji (nevšimla si, že nežijeme v Kazachstánu, ale v Čechách) a aby při menstruaci v práci nosily v klopě květinku, i nezapomenutelná jakoby politička z vůle bývalého rockera Lejla Abbásová… Jo a našly by se další neuvěřitelné zjevy. Skoro panoptikum.

Čas opět oponou trhnul, jak pravil klasik. Do parlamentu vtrhly ženy. Prakticky čtvrtina poslanců. Zvláště pak dámy z nových stran. Mladé, krásné, vzdělané. Asertivní. Vycvičené. Doufám, že ne jako ty vybrané Iráčanky a Íránky, co se tehdy sešly v Praze na mírovém kongresu a pak se porvaly na záchodcích!

I když, to není všechno. Co třeba, že se poslankyně nedostaví na hlasování, neboť její kolegyně bude mít stejné šaty anebo kostýmek? Takovou věc některé ženské nerozdýchají. Bez ohledu na funkci. Anebo... jak věděly už přírodní národy, které v určitých obdobích ženské cyklu dotyčné po zkušenostech vypověděly do zvláštních chýší?

Jak se naučí každý student medicíny anebo vůbec biologie, ví se, že když jsou ženy delší dobu v jednom kolektivu, jaksi se ty cykly tak nějak „sjednotí“ a prskající a vzteklé jsou pak prakticky všechny a najednou. Mně to povídejte, já dělal šéfa skoro padesáti ženským několik let. Chudák předseda Směnovny! Dejte tu funkci raději nějaké ženské! Ta si s tím a poslankyněmi vůbec asi poradí nejlíp.

Muži jsou v tomhle případě poněkud bezradní. Už Bible doporučuje mužům v takovémto okamžiku odebrat se na poušť a oddat se tam meditování. To mimochodem není blbý nápad, kdyby tam ti chlapi tak týden měsíčně chroupali kořínky, zkoušeli pást kozy, dojit velbloudice a v noci spát sami jen pod dekou a studenou oblohou. Jim by bylo líp a nám myslím taky.

Nevím, jak to dopadne. Tedy ta dívčí síla v parlamentu. Ale jedno je jistý. Až se za třicet let někde sejdou dnešní mladice coby ženy zkušené životem, určitě si řeknou: “Holky, my jsme byly tehdy ale tak naivní a blbý!!“

No, oni si to tak říkají i chlapi, když vzpomínají na to, co si mysleli a co dělali, když prvně chytili pořádně v životě dech. Tak je to totiž vždycky. Všechny ty ženské „přednosti“, jako je posuzování problémů citem, hlasování podle empatie, holčičí tajnosnubnost a vzájemná pomstychtivost, malá schopnost kolektivního jednání, a další známé dívčí vlastnosti, by nás mohly přijít draho. Ale snad převáží jejich –POZOR, pokud budou chtít- vrozená laskavost, starostlivost, ochranitelský pud, zapálenost pro dobrou věc i starostlivost. Ale nevsadil bych si na to. Tohle ženy předvádějí spíše v soukromí. Jinak jsou, protože na nich od věků záleží přežití rodu, a tedy konkrétně „těch jejich dětí a mužů“, vycvičené jinak. Zachování rodu není žádná selanka, ale pořádný mazec bez pravidel. Takže dokáží být podle svých instinktů a zkušenosti, jak přežít, nemilosrdné, zákeřné, úlisné, zlé až za hrob, bezohledně lhavé a vypočítavé. A navíc neuvěřitelně okouzlené získanou mocí, kterou využívají často na doraz, nemyslíce na zítřek. No uvidíme.

Dneska jásá a veselí se kde kdo. Ovšem jak říká staré české přísloví: „Po posvícení bývá sračka.“ Mnoho dnes záleží na ženách. Ostatně jako vždycky, že.