Proběhly volby a nyní se jedná o koalicích i dalším politickém uspořádání. Ovšem všechno se děje na pozadí vzepětí občanské společnosti. Všimněme si, komu současný výsledek vadí: vadí hlavně těm, kteří odedávna občanskou společností pohrdají, počínaje Václavem Klausem a Jiřím Paroubkem konče. Avšak všimněme si ještě něčeho jiného.

Jedním z klišé stávajícím se stále klišším je, že 'každý národ má vládu, kterou si zaslouží' čili že politici představují průměr lidské společnosti. Avšak toto tvrzení je hrubě zavádějící: odedávna totiž platí, že politika láká zlé lidi čili lidi bytostně podprůměrné co do jejich charakteru či osobnosti, přičemž po intelektuální stránce mohou případně i vynikat. Vyjádřeno jinak, mezi těmi, kteří vládnou, je jistě hodně vychytralých či prohnaných, schopných vytěžit ze své role a funkce ve společnosti, kdežto co se jejich čestnosti či schopnosti hrát fair play týče, jsou na tom hodně mizerně a představují až na vzácné výjimky vesměs lidskou spodinu. Prostě takové špatné lidi politika bezmezně přitahuje. Postřeh toho rázu známe již z Bible, Platon i Aristotelés systematicky poukazovali na zkaženosti politiků a v tomto duchu uvažovali po nich též mnozí jiní. Když se pak čestný člověk přece jen politikem stane, buď v ostatních politicích záhy probudí averzi a je vyhozen z kola ven, anebo se zařadí a zlý člověk se z něj poměrně rychle stane. Jde o to, že zlí lidé mají zkrátka obvykle v politice navrch.

Uvedená výhrada se asi týká každé lidské společnosti a ta naše je na tom díky komunistické devastaci ještě bídněji, poněvadž obranné prostředky postrádá. Postrádá je hlavně díky tomu, že kdesi v hloubce lidského srdce dlí instinktivní touha po 'božném' panovníkovi či spasiteli a že pokud tato touha není korigována racionální úvahou, převládne, přičemž když se pak najde někdo, kdo je odhodlán vládnout pevnou rukou a slibuje ráj na zemi, jsou šťastní i navzdory tomu, že je jejich mesiáš se svými přisluhovači zbavuje všech práv i statků. Totéž platí i o společnosti naší, když z nepopulárních osobností se stávají osobnosti populární jen díky tomu, že se ocitnou na Hradě: 'Je to přece náš president!' Presidentem do značné míry populárním či aspoň ctěným byl koneckonců i Husák, Gottwald či Hácha.

Řecký vynález demokracie je úžasný nikoliv v tom, že by snad demokracie byla schopna vybrat ve společnosti ty nejlepší ze svého středu. Ona platónská představa o vlivu filosofů na politiku zůstane navždy v říši snů. Jde o něco daleko skromnějšího: poskytuje totiž šanci těch opravdu zlých se zbavit, přičemž když se podaří ji na určitou dobu zavést, začne se úroveň blížit průměru: průměru ovšem nemůže dosáhnout nikdy. Pouze se k němu v nejšťastnějším případě asymptoticky blíží.

Nedělejme si tudíž iluze o tom, že nám budou vládnout nejlepší z nás! Buďme vděčni za to, že vystrnadíme ty nejhorší a že nám budou vládnout alespoň průměrní! Průměrný člověk je při vší bídě stále lepší než obyčejný politik a politik se mu začne trochu podobat pouze v demokracii: demokracie je šťastné uspořádání společnosti díky tomu, že jí vládnou průměrní lidé; v tom tkví její půvab. Ostatně to, že demokracie vůbec funguje a že dokonce funguje v mnoha zemích, je důkazem toho, že politik je přirozeně v průměru horší než průměrný občan dané společnosti.

Není jistě náhodou to, že v Aténách byla integrální součástí demokracie 'ostraka': 'ostraka' znamená doslova 'střep' a v politice pak znamenala to, že každý občan měl možnost jednou za rok napsat na něj jméno toho nejhoršího politika a že politik byl potud, pokud získal nejvíce takových odsudků, vyobcován. Proslulým příkladem uvedeného vyhnání byl Themistoklés navzdory tomu, že Aténám vyhrál válku nad Peršany a poskytl jim tak prostor k onomu úžasnému rozkvětu. Vyjádřeno jinak: klíčovým a blahodárným pro demokracii je možnost pravit 'vyhoďme ho z kola ven'. Jen ta společnost, která se tímto principem řídí, je s to demokracii vskutku zavést.

Pokusme se vzít si z těchto závěrů poučení! Ukazuje se, že společnost již dozrála a pochopila svou šanci vzít demokracii do svých rukou: do politiky lze zasáhnout například kroužkováním, které vyneslo do sněmovny ty, kteří se do politiky tak dravě nedrali čili byli přece jen lepšími lidmi než ti, kteří s kandidátkami čachrovali a protlačili sebe samé na špičku. Avšak řada těch horších ve sněmovně opět je. Jde o to, že k vypuzení oněch zlých lidí by bylo třeba, aby se veřejnost dohodla na celé řadě jiných, které by kroužkováním podpořili.

Nabízí se vtělit ryzí ostraku přímo do volebního zákona; provedení by při tom bylo velice snadné: stačilo by dát možnost křížkování s tím, že křížkované osoby by v kandidátce klesly na poslední místo. Takto bychom se oněch zlých poměrně rychle zbavili a ti ostatní by ze strachu před takovým pádem raději přestali páchat alespoň ty nejhorší věci. V Irsku to mají zavedené a společnosti to zatraceně prospívá.

Dosáhneme pak snad toho, že nám budou vládnout celkem průměrní jedinci. Buďme za to vděčni! Pokud ovšem nebudeme ve střehu, budou nám vládnout zlí lidé.

Převzato z Payne.bigbloger.lidovky.cz