S ohledem na datum mého narození je velká pravděpodobnost, že se v sobotu dozvím jméno posledního prezidenta mého života. Jestli se v roce dvacet osm zvolí jiný, tak možná, jakž takž, ale jestli se potvrdí ten samý, tak to mám skoro tutové. A že jich bylo, těch prezidentů!

Prvního si nepamatuju, za Beneše jsem byl miminko a posléze batole. Na toho následujícího mám nesmazatelnou vzpomínku. Ležel ve skleněné rakvi v právě zřízeném mauzoleu na pražském Vítkově a nás k němu přivedla paní učitelka, celou třídu. Dětská očíčka mají neúprosně přesnou rozlišovací schopnost, takže jsme dychtivě zkoumali řády zapíchané do uniformy nehybného těla před námi. Doma jsem se pak ptal tatínka, proč ty řády nevypucovali, že konce hvězd byly začernalé. Tatínek pak odpověděl že neví a poté si povídal s maminkou německy, abych nerozuměl. Na prezidenta Zápotockého hezkou vzpomínku nemám. Měl jsem totiž v tom roce 1953 ,když nastoupil, dětskou vkladní knížku a na ní tři sta korun, a přišla měnové reforma, o které před tím řekl, že je výmysl imperialistických štváčů a mně se ty tři stovky smrskly na šest korun. Dodnes nevím, jak to bylo možné, ale stalo se, a můj vztah k panu prezidentovi se tímto nastavil. Následoval prezident Novotný, ten mě provázel až do dospělosti a největší radost mi udělal z kraje roku 1968. Přítel mého tatínka, malíř Cyril Bouda, totiž bydlel na dohled Hradu a viděl na vlajku a hlásil třikrát denně, jestli tam ta vlajka je a když ji stáhli, sám volal tu radostnou novinu. Prezidenta Svobodu jsme brali jako vítanou změnu, ale netrvalo dlouho a dostal přízvisko Dědek Zradílek a při tom zůstalo. Na Husáka mám vzpomínku filatelistickou. Byl jsem v trafice koupit si známku na dopis a oni tam měli podlouhlou s kladivem a srpem a hvězdou a dělníkem a aurorou, prostě, se vším. Ptám se, jestli nemají jinou. Trafikantka hned podala jinou a zarazila se: nevadí vám, že je na ní tendleten? Nevadí, to je státník, řekl jsem. Následoval konečně prezident, kterého jsem měl rád a vážil jsem si ho, vystřídal ho další, kterého jsem si vážil a pak je to ten aktuální. Musím o něm mluvit hezky, protože je to prezident, který mě vyznamenal: někde totiž veřejně řekl, že jsem blbec a z jeho úst to beru jako vrcholné uznání.

Za týden budu vědět, jestli mě až k hrobu doprovodí prezident, kterého si budu vážit a budu ho mít rád. Sám vím, který by to měl být, ale nevolím sám, tak jsem docela napjatej.

Psáno pro ČRo Plus