Do fronty na prezidenta se postavilo jednadvacet mužů a žen, pět z nich podle dobrozdání ministerstva vnitra nemá jisté ani to místo ve frontě kvůli „zjevným nedostatkům“. Umístění na špici samozřejmě nemá jisté nikdo z nich, zkušenosti z předchozích dvou přímých voleb hlavy státu ukazují, že předpovědi dva měsíce před volbou mají hodnotu… sněhu, který ještě nenapadal. Žádnou.

Občan, pokud se o veřejné věci zajímá, má příležitost sledovat kampaň jako napínavou steeple chase. Na špici se propracoval generál Pavel, nicméně pozoruhodně ho dobíhá Danuše Nerudová. Vzestup jejích preferencí na ni poutá pozornost a ta vede ke vzestupu preferencí, ano, tak to funguje nejen v politice.

Zabývám se vymýšlením příběhů a zajímají mě i příběhy jiných, nevyjímaje generála Pavla. Ocitl se v podivuhodném postavení. Zatímco paní Nerudová je „žena která nikomu nevadí“, generál má svoje podporovatele, dalo by se říct adoranty, a také zavilé protivníky, od začátku kampaně jim vévodí Miroslav Kalousek. Ti se zaměřují na minulost před třiceti lety a co bylo během dalších třiceti let až do dneška je nezajímá. Generál se brání jen chabě a zřejmě nemá dobré consigliori jak se říká v sicilském Palermu, jinde se to jmenuje krizový manager.

Kdybych já byl consigliori generála Pavla, zdůrazňoval bych následující.

Nastoupil dráhu profesionálního vojáka v mimořádně náročné vojenské disciplíny výsadkáře. Stal se vojákem Varšavské smlouvy, všichni vojáci byli ve stejném svazku a měli tedy tuto minulost, i když přešli do armády demokratického státu od roku 1990 dále. Školili ho do funkce vojenského atašé ve frankofonní oblasti, nejdřív se učil důkladně zvládat francouzštinu a od roku 1990 školení pokračovalo. Nevím, co v tom školení probírali, ale vím, že od roku 1990 byl jeho vrchní velitel Václav Havel. Po úspěšném završení profesního formování – už v rámci armády demokratického státu – se ujal funkce, na niž byl v rámci demokratické armády školen a zastupoval nás na ambasádě v Belgii. Generálem ho jmenoval Václav Havel.

Zopakuji a podtrhnu, na toho „špiona“ se školil za Havla. Divím se, že to jeho consigliori nezdůrazňují.

Ona to nakonec asi vyhraje Danuše Nerudová. Je to pozoruhodná dáma, vede si velmi dobře a pokud se na Hrad dostane, bude to jako pokropení živou vodou po tom, co tam bylo a je. To říkám jako občan a pozorovatel veřejného dění. Nicméně jako vypravěče dramat mě fascinuje Pavlův příběh. Sleduji kupříkladu, jak naše mediální prokurátorka Daniela Drtinová v jednom rozhovoru Ptám se já hladí Danuši Nerudovou po hlavičce a nechá jí říct i dvě věty souvisle po sobě, kdežto s generálem jedná v duchu:

„Já tu kladu otázky! Na to jsem se vás neptala. Čekám na odpověď!“

Jednomu cukr, druhému bič, tak to u nás odjakživa chodí.

_____________________________________________________________

Nový sci-fi román Ondřeje Neffa

V Operaci Armagedon se vracíme do světa kolonizovaného Marsu, na území obývané loveckými klany, žárlivě střežícími prastarý odkaz prvních průkopníků. Bojovník Volných lovců Rad Haager pomáhá mladé vědkyni Miriam Batoryové pátrat po utajené vojenské operaci, která měla proběhnout před čtyřmi staletími. Místo, kam planetární fregata Erlang směřovala, teď ale střeží nelítostní bojovníci klanu Kamenných mužů.
Román Operace Armagedon volně navazuje na předchozí knihy Jádro pudla, Pán Modrého meče, Čarodějův učeň a Šídlo v pytli. Ilustroval MIchal Suchánek.