Řád a pořádek většinou spojujeme s diktaturou, kde je vše nalajnováno a není příliš prostoru pro kompromisy. Naopak chaos a tápavé pokusy často doprovází svobodu. Už tím, že nastoluje více možností a stupňů volnosti. Musí to tak být a svoboda znamená svobodu i k tomu špatnému a tedy vyšší kriminalitu? Je tomu tak vždy, když je svoboda chápána jen jako pole možností. Nemusí to tak být, pokud svobodu doprovází odpovědnost. To však bývá zřídka a jen za vzácných konstelací. My jsme takovou od sametové revoluce ještě nezaznamenali. Odpovědnost znamená, že si sám omezuji mantinely své svobody, abych ji neomezoval druhým a nenarušoval systém. O tom se moc nemluví, a když tak jen ve filozofické rovině. Většina lidí chce svobodu bezbřehou.

Když ale svobodu necháte jen na vládnoucím systému, tak ten si to začne ulehčovat tím, že ji postupně ukrajuje a reguluje. No, jen srovnejte svobodné devadesátky s tím, co tu máme dnes. Co přibylo zákonů a omezujících nařízení. Čím méně svobody, tím se jim snadněji vládne. Svoboda znamená rozmanitost a nutnost uvažovat více způsobů a to ti u vlády nemilují. Všimněte si ale, že svobodu vždy ukrajují pod pláštíkem ušlechtilých cílů. Tu ji omezí, aby zamezili šíření dětské pornografie, drog, jindy pod pláštíkem proti šíření fake news či nepřátelské propagandy. Omezování svobody při pandemii covidu bych jim prominul, protože to byla zcela nová, neznámá zkušenost. Místo aby nutili efektivněji pracovat policii, soudy a státní orgány, zjednodušují jim to ukrojením svobody. Svoboda je, když si hodnoty a názory sami vybíráme a nejsou nám vnucovány. Svoboda znamená, že musím strpět i názory, které se mi nelíbí a jsou nepříjemné. Pokud v rámci boje proti nepříteli, momentálně Rusku, sáhneme k omezování svobod a demokracie, tak už prohráváme.

Jisté je, že demokracie není rozhodně vzorem v efektivnosti a úspěšnosti řešení problémů. Trvá ji to, diskutuje, hádá se a rozhodne spíš až pět minut po dvanácté. Jenomže neuklouzne do extrémů jako centrální systém. To je její deviza. Jak s oblibou říkával Winston Churchill: „Demokracie je nejhorší způsob vlády na světě, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme už vyzkoušeli.“ No nemůže mít jen všechna pozitiva, když je to systém lidský.

Za totality jsme s přáteli po pár sklenkách vína říkali, že ideálním způsobem vládnutí by byla moudrá osvícená diktatura. Řešila by věci rychle, přímo a efektivně. Bez diskusí a oklik. Jenomže to je protimluv a patří do říše pohádek. Moc bez kontroly korumpuje i původně dobré úmysly. Jediná diktatura, která fungovala a přivedla zemi k pokroku a rozvoji byla v Singapuru. Diktátorem byl Lee Kuan Yew v 70. letech. No, za větší množství drog je tam dodnes trest smrti.

Jsou svoboda a demokracie navzájem podmíněné? Náš 17. listopad je „Dnem boje za svobodu a demokracii“. Svoboda a demokracie jsou dva velmi úzce spjaté koncepty, které spolu často tvoří základ moderních společností. Svoboda se obvykle vztahuje k osobnímu nebo kolektivnímu právu jednotlivců rozhodovat o svých životech bez neoprávněného zásahu. Může zahrnovat svobodu slova, svobodu náboženství, svobodu shromažďování a mnoho dalších forem. Pro každého člověka znamená svoboda z toho všeho něco jiného, podle jeho preferencí a naturelu. Ale na tom podstatném se shodneme. Svobodu lze chápat v pozitivním i negativním smyslu, jako ve smyslu svobody „od“ něčeho, tak svobody „k“ něčemu. Svoboda neznamená jenom to, že jedinec má jak příležitost, tak i tíhu volby. Značí to rovněž, že musí nést důsledky svých činů a dostane se mu za to ocenění nebo ponese vinu.

Demokracie je politický systém, ve kterém jsou rozhodnutí o řízení společnosti dělána přímo nebo nepřímo občany. Základní principy demokracie zahrnují volby, právní stát, rovnoprávnost před zákonem a ochranu základních práv. Vztah mezi těmito dvěma koncepty je takový, že demokracie poskytuje rámec, ve kterém může být svoboda realizována a chráněna. Demokracie bez svobody by nebyla opravdovou demokracií, protože by postrádala základní práva a svobody, které jednotlivcům umožňují účastnit se politického procesu.

V historickém a praktickém kontextu je demokracie často považována za nejlepší politický systém k zajištění a ochraně svobod. Pokud je demokracie zdravá a funkční, může poskytovat mechanizmy pro řešení nespravedlností a pro zajištění, že práva jednotlivců jsou respektována. Pokud je, ale často ji deformují populizmem. Ale všude ji nechtějí a ani na ni nejsou připraveni. A my se ji snažíme vnucovat.

Zajímavé je, že i když jsou tyto pojmy často používány společně, mohou existovat systémy, které mají vysokou míru osobní svobody bez plně demokratického řízení a naopak, demokratické systémy, které mohou mít určité omezení svobod. Ideálem je najít rovnováhu, kde demokracie a svoboda spolupracují na vytváření spravedlivé a rovné společnosti. Máte snad pocit, že se takovému ideálu blížíme?

My Češi už jsme takoví, máme rádi jak řád a pořádek, tak i svobodu. A proto žijeme v systému, v jakém žijeme. Ale zaplať bůh za něj.