Částečné zatmění Slunce jsme s mou ženou Ljubou pozorovali v Olešku, ze skály nad Vltavou. Řeka pod námi tekla, lhostejná k nebeskému divadlu. Nedaleko proti proudu je přehrada ve Vraném a další přehrady Vltavské kaskády. Napadla mě první otázka.

Jak by to s Vltavou vypadalo, kdyby Vltavská kaskáda nebyla? Server iVodárenství.cz mě dějí vizí, že by průtok v Praze klesl z běžných 150 kubíků na deset až patnáct kubických metrů za vteřinu. Řeka by se místy proměnila v mělkou stojatou tůň. Vzduch by byl nasycený pachem uhynulých ryb. Přispěl by k němu i kolaps čistíren odpadních vod. Sinice by otrávily zdroje pitné vody. Jaderná elektrárna v Temelíně by přišla o dostatečný zdroj chladicí vody. Že by chyběla elektřina teď vyráběná v přehradách se má samo sebou. O suchu jako totální krizi bychom si jenom nečetli v médiích. Prožívali bychom ji na vlastní kůži a mnohé z nás by stála život. Naštěstí Vltavskou kaskádu máme. Zachraňuje Prahu i dolní tok Vltavy a Labe před ekologickou a infrastrukurní katastrofou.

Komu za ni vděčíme? Komise pro zplavnění řek vznikla v roce 1896. Impulsem byla i katastrofální povodeň z roku 1890. Mezi léty 1911 až 1922 vznikal koncept, postupně se stavěly přehrady ve Vraném a Štěchovicích. V roce 1947 byl schválen generální projekt Vltavské kaskády, plán soustavy 9 vodních děl. Komunisté ho s nadšením po převratu prohlásili za svůj vynález, protože zapadal do ideologického konceptu „poroučíme větru, dešti‟ a mohli jsme tu taky stavět gigantická díla, jako je staví Sovětský svaz, náš vzor na věčné časy a nikdy jinak.

Třetí otázka je nepříjemná, jako z hard talk. Kdyby Vltavská kaskáda nestála, byli bychom ji schopni vybudovat? Umělá inteligence odpovídá: V roce 2026 by výstavba takto gigantického projektu byla v České republice i v celé Evropské unii naprosto nemožná. Pokud by někdo přišel s nápadem zatopit stovky kilometrů čtverečních vltavského údolí včetně historických památek, narazil by na nepřekonatelnou zeď moderní legislativy, odporu veřejnosti a environmentálních standardů. Podle přísných unijních směrnic by nebylo možné schválit stavbu, která takto radikálně a nevratně zničí říční ekosystémy, zamezí migraci ryb a zatopí obrovské plochy lesů a přírodních rezervací. V 50. letech režim lidi vystěhoval bez diskuse. V roce 2026 by stát musel vykoupit tisíce soukromých pozemků, domů, hotelů a chatových oblastí v hodnotě stovek miliard korun. Vyvlastnění ve veřejném zájmu pro takto kontroverzní projekt by u soudů neobstálo.

Hm. Tak tedy za částečné bezpečí před ekologickou katastrofou vděčíme historicky unikátnímu oknu příležitosti, kdy režimy rakouské monarchie, demokratické republiky, nacistického protektorátu a komunistické diktatury vytvořily něco, co by se před nimi ani po nich nedalo uskutečnit.

Haj hou!

Psáno pro Lidové noviny