Přemýšlení o válce neunikne nikdo… kdo propadl zlozvyku přemýšlet. Zabýval jsem se válkou už v blažených létech devadesátých, kdy jsme propadli iluzi, že válečné sekyry jsou zakopány. Nemá smysl válčit, protože všech benefitů lze dosáhnout jinými metodami, například prací a obchodem. V románu Milénium – Země ohrožená popisuju pušku ovládanou gyroskopy s automatickým zaměřováním, která dokáže najít a zasáhnout cíl, i když je její majitel mrtvý. Dodnes nechápu, že to ještě není zavedeno ve výzbroji armád. Vyhledávání cíle je triviální vlastnost každého lepšího fotoaparátu a gyroskopické navádění, to je princip stabilizátorů. Loni jsem přispěl do sbírky Poslední výstřel, teprve vyjde. Tam zase mám individuálně naváděné a adresně cílené drony. V tomto případě už si nejsem jistý, zdali jde o čistou sci-fi nebo popis reality.

Každopádně je válka ve všech souvislostech téma od roku 2022, kdy ruský vád na Ukrajinu vyvolal reakci typu „o toto se musíme zajímat‟. Navyšují se rozpočty. O armádu se zajímá široká veřejnost. Na přetřes se vrací otázka povinné vojny. Slyším o nápadech vojny na tři měsíce, na půl roku. Kdo ví, jak to všechno dopadne. Pochybuji ale, že dospějeme do doby minulé. Opravdu minulé. Můj otec v roce 1938, když vyhlásili mobilizaci, popadl mobilizační kufřík a mazal kamsi na Smíchovské nádraží. Nastoupilo tenkrát milion dvě stě tisíc mužů. Dopadlo to, jak to dopadlo. Že je to možné zopakovat mám silné pochybnosti.

Navíc si myslím, že to nebude zapotřebí. Je lepší vítězit technickou převahou. Tu bude mít armáda vybavená samonaváděcími zbraněmi (jak jsem přejídal před třiceti lety) a drony schopnými vyhledávat konkrétní obličeje (povídka z loňska). Jak bude vypadat armáda blízké budoucnosti?

V žádné dnešní armádě neuvidíte šermíře mečem schopné zápasu muže proti muže, v jedné ruce štít, v druhé palcát. Pořád ale voják je ten nešťastník zalezlý v díře s batohem na zádech. Jiný voják ale sedí někde daleko od zákopové linie a vysílá drony. Půjde to v tomto směru, od meče k dronům?

Asi ano. Skončí to u armády, která nebude muset nikam rukovat. Dostanete výcvik a nafasujete tablet s jostyckem. Mobilizace bude spočívat v tom, že vás vytáhnou z postele. Odejdete do kuchyně, zapnete tablet a oni vám sdělí cíl. Bude to křížek nebo puntík. Psychologové možná navrhnou králíka (lidi ale milují králíky) nebo švába (lidem se hnusí švábi). Něco to ale bude. Budete sedět v kuchyni a kurzorem zkoušíte chytit puntík.

„Co strašíš tak ráno, táto,‟ vyhrabe se z ložnice máma.

„Ale, zase válčím. Jdi ještě spát,‟ odbudete ji a trefíte svůj puntík.

Tak bude vypadat home office válka budoucnosti.

Že ale může pak oknem vletět dron a rozbít vám rychlovarnou konvici (nechci napsat hlavu), to je něco jiné. Všechno má své stinné stránky. I home office war.

Psáno jako Poslední slovo, Lidovky.cz