Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pan Grundmann něčemu zase vůbec nerozuměl. Víte o co jde, pane Grundmanne? Proč je komunista, který zůstal komunistou lidem milejší než chameleon, měnící barvy? Protože ten komunista je jasný. Je sice blbej, můžete si říct, ale u něj víme, na čem jsme. Můžeme se mu vyhnout, můžeme ho nevolit...

Kariérista a oportunista je člověk schopný všeho. Dnes komunista, zítra antikomunista, pozítří třeba islamista - podle potřeby a podle toho, co ho zas vynese nahoru. Je pružný a bezcharakterní. To je mnohým lidem velmi nesympatické a nepovažují to za skutečnou přednost. Panu Grundmannovi ne. On věří, že takový člověk je prostě jen "chytrý", ne?

Domnivam se, ze "vime, na cem jsme" i u chameleonu.

Kolik věřících komunistů bylo podle Vás v ÚV KSČ? Podle mě ani jeden. Potkal jsem dva nebo tři snad věřící komunisty, všichni byli ve věku kolem dvaceti. Později už to moc totiž nejde.

Myslím, že by se tam našli, on takový Bilak nebo Jakeš tak ti tomu asi věřili jinak ostatní asi ne. Ale zlo páchali ať už tomu či nevěřili či nevěřili a bez oddaných slouhů typu Pávek by jim to určitě nešlo udržet se u moci a škodit.

Kdyby tomu bylo tak, jak tvrdí autor, nemohl by být předseda ZO KSČ, cvičený rozvědčík, kariérní důstojník a převlékač mundůrů zvolen prezidentem.

Napsal bych tady rozbor, že "víra v komunismus" měla dvě krajní větve "víru zadarmo" a víru s dejvickou vilou zabavenou emigrantům.

Té druhé víře (která byla jádrem komunismu) se mnohem hůře věří že byla zcela upřímná.

Nicméně nic z toho nenapíšu, protože po včerejším článku jsem došel k názoru, že DEBATA S AUTOREM JE ZTRÁTA ČASU.

Nejhorší ze všeho nejsou trpaslíci, ale věřící kariérista, ochotný pro kariéru dělat doslova cokoliv. Vstoupit do armády, do Strany, sbírat funkce, špiónovat pro Východ, pak pro Západ, omluvit se za svou víru (tatínku plukovníku, ženo politručko, promiňte, už si s váma nerozumím), zase sbírat funkce a pak nastoupit do funkce v zemi nejvyšší a určovat, kdo dodržuje morální hodnoty a kdo ne.

Nejhorší jsou lidé, kteří jsou věrní nepříteli. Lidé, kteří jsou připraveni nepřítele zradit, jsou ve skutečnosti spojenci. Každý politicky nespolehlivý komunista byl spojencem odpůrců komunismu.

Karma. A členství v KSČ je stále zlehčováno jako jen nějaký kavalírský výstřelek.

To uz vubec ne. Clenstvi v KSC neni zlehcovano. Je jen delan rozdil mezi temi, kdo na ten komunismus verili a temi, kdo na nej neverili, ale stali se "komunisty" jen proto, ze jim to prineslo osobni vyhodu. Pro me je ten druhy moralne horsi.

Pane Grundmane. Aby se jeden vyznal stačí si na papír nakreslit kříž. Nahoru vlevo napište věří, šplhá, nahoru vpravo věří, nešplhá, dolu vlevo nevěří, šplhá, dolu vpravo nevěří, nešplhá. Pokud tečkou znázorníte postoj určitého člověka, je vidět, že pokud je daleko od středu, dá to fušku změnit segment. Ovšem pro tečky kolem průsečíku (= opravdové "talenty") je sranda měnit segmenty, vlastně hrát přislušné role. Zkuste někam umístit tečku označenou PP.

A že lidé spíš snesou upřímně věřícího komouše než chameleona? Co třeba atavistická potřeba vědět co čekat, co dělat při setkání?

Veriť v komunizmus v momente, keď sa stal praktizujúcim systémom, mohol darebák, cynik alebo nesvojprávny človek. Je to niečo ako viera, že veľký a silný má vyhradené právo biť malého a bezmocného. Alebo v športovej terminológii, že je možné hrať futbal iba na jednu bránu bez brankára.

V etablovanom komunistickom systéme (bývalé Československo) každý videl, že komunizmus prenasleduje, stíha, perzekvuje a dokonca väzní každého, kto ho verejne kritizuje, spochybňuje alebo odsudzuje. Viera v taký systém bola vierou v právo na štátny teror. Po roku 1968 sa dokonca rovnala kolaborácii s okupačnou mocnosťou. Ak tu niekto chce hovoriť o tom, že mal "ideály", nestojí ani za pľuvanec do tváre.

Väčšina ľudí v mojou okolí, ktorí do KSČ vstúpili, v komunistický systém neverila ani trochu. Neboli to ani cynici, ale pragmatici a keď prišiel november 1989, na obranu komunizmu nevstali ani od obeda.

Tohle je úplné scifi. Omlouvání těch, co tomu věřili je tak marginální jevem, že nestojí za to se tím zabývat. Jiná věc je, že se omlouvají lidé, kteří se stali komunisty ještě před nástupem komunismu, takže mohli mít naivní představu o tom, jak to bude vypadat.

Ale řeknu i něco, co se líbit nebude: Kdy přijmou neoliberálové a antikomunisté zodpovědnost za brutalitu své ideologie? Myslím tím vojenské diktatury, které byly nastoleny za aktivní podpory USA a byly legitimizovány 1) jako obrana před komunismem, 2) jako výstavní skříň zcela deregulované tržní ekonomiky (ideologie neoliberalismu). Brutalita těchto režimů je minimálně stejná jako brutalita stalinismu v ČSR. Světově nejznámější příklad je diktatura v Chile, kde i samotná CIA později přiznala, že pučem svržený levicový prezident nepředstavoval pro demokracii hrozbu. Přitom ten režim zavraždil přes 3000 lidí, mnohem více jich pak protiprávně věznil a mučil.

Proto zřejmě představitelé moci (komunistické) v exilu zůstali ve Švýcarsku. Jeden z nich měl českou manželku, ale prohlásil, že by v Čechách neměl možnost osobního růstu. (manželčina spolužačka, také s komunistickou minulostí)

Jestli bych si dovolil. A si nutné si uvědomit ten rozdíl mezi mocí a řízením, mezi totalitou a zodpovědností .

Tudíž, to je mimo jiné ten důvod, proč komunistické totalitě nestačilo pár karierních papalášů a STB, která by je chránila. Ale že potřebovali hierarchii řízení až úplně dolů, do každého podniku, na každou stavbu, nebo třeba pekárny.

Protože právě tam už nestačilo jen "nařídit", tam už se to muselo vyřešit a udělat. Tedy - i ti místní komunisté třeba v té pekárně zodpovídali za to, aby jela dál.

Taky proto, pokud vím, u nás za komunismu nebyly hladomory jako za Stalina v Rusku.

Jenže, v takovém případě i u těch "pravověrných komunistů" dole nešlo o víru v tu jedinou pravdu soudruhů Lenina Stalina ani Gottwalda , a pouze o ten základ, že řízení společného, socialistického majetku je lepší , než v případě rozdrobených podniků privátních. Nebudu teď diskutovat o tom, zda měli pravdu, nebo se mýlili,, to už snad bylo vyřešeno dávno - už v tom roce 1989, když jsme radostně cinkali klíči..

Nicméně, jistá formulace popisující dnešní kapitalismus.

"privatizace zisků, socializace ztrát", popisuje v čem je problém , a proč se i ty kapitalistické státy neustále zadlužují..

Privatizace zisků a socializace ztrát není popis kapitalismu - ten vás nechá klidně zkrachovat - ale korporátního socialismu.