U našich soudů je jako vždy veselo. Někdy až drsně veselo. Ona tam je někdy sranda k popukání, když mladá, vzdělaná a aktivní soudkyně, chytrá jak rádio, pošle mladého Mlynáře – v souladu se zákonem – za čin, který není ve skutečnosti žádným trestným činem na pět let do ťurmy. Měl chlapec kliku, pak to jiný soudce změnil. Ale účelu bylo dosaženo. Mlynář se z veřejného života vypařil jak pára.

Sranda tam bývá tak velká, že výroky a rozhodnutí soudů zabírají v poslední době dosti velkou část tiskových ploch našich novin. Zvláště rozsudky našich soudkyň ve věci týkajících se dětí po rozvodech bývají zvláště vypečené. Tak jenom v LN dne 21. 1. 2009 je několik „veselých historek z natáčení“. Smíchem se musí za břicho popadat pan Zdeněk Hromádka, kterému unesla bývalá manželka dceru do Ruska. A to přestože třikrát žádal, aby jí soud zabránil v možnosti odjezdu. No, nezabránil! Co si taky ten hnusný chlap vymýšlí, myslel si asi soud. Tedy soudkyně Schütznerová z Obvodního soudu pro Prahu 4.

Třikrát manžel říkal, že bývalá manželka s dítětem uteče, třikrát paní soudkyně rozhodla, že ne. Až dotyčná utekla. Mluvčí dotyčného Obvodního soudu Michal Květ je také květinka. Prý není možno dávat zákaz každému …bla, bla bla… Tak to jsme se zase zasmáli, co?

Ale i naše internetová komunita se má na co těšit. Průlomový rozsudek nám připravila paní soudkyně Martina Štolbová – viz LN 21. 1. 2009 – Puncovaná kachna. Paní soudkyně se pustila na pole neorané a rozhodla se soudit urážky na webu. A odsoudit. To je nápad! Nadávky z diskuzí na webu budou trestné! Jak ty slavné soudní pře domovnic za první republiky! To bude kšeftů pro advokáty. To budou soudy soudit! Žádná reforma, žádné propouštění nadbytečných soudců! Přibírat je bude nutno. Až se do toho lidi pořádně obují!

A možná nám vyroste i nový František Němec, nezapomenutelný s jeho fantastickými Soudničkami. Jeho soudničky jsou úžasné! Namátkou ta, kde zní na slova (dáma): „Jaro je tady! Kosík, lumpík jeden malý, zjevil se nám za okny! Budu potřebovat nový kostýmek!„ předchází řevu dotyčného pána od té paní: „Kos je u mě vůl!„

Či neodolatelné vyprávění o tom, jak se slovy „Květinka na stole, to vždycky víc chutná“ dochází do rodiny jistá dáma, která vždycky sežere, na co přijde, až je z toho soud! Kdo jste Němcovy Soudničky nečetl, vřele vám je doporučuji.

Pro představu, jak to možná bude brzo zase u soudů vypadat, přihodím vyprávění jednoho advokáta. Ten kdysi za první republiky zastupoval u soudu jednu žižkovskou pavlačovou „dámu“. Ta žalovala jinou dámu, že ta druhá pavlačová dáma jí řekla „Voni jedna Kleopatro!“. To se ještě onikalo.

Marně advokát před podáním žaloby namítal, že oslovení „Kleopatro“ není nadávka. Rozzuřená pavlačová bojovnice byla rozhodnuta tu pohanu, co se jí před celým činžákem dostalo, smýt. A páč byla „dáma“, ta hezky u soudu. Ať to třeba něco špendýruje, pane soudce, já to zaplatím! My na to máme!! „

No, to je argument, na který každý advokát dá.

Soudní jednání probíhalo tak, jak má. Dámy na sebe syčely a povýšeně hleděly a advokáti se snažili. Soudce klimbal. Strana žalovaná to měla vyhrané. Kleopatra prostě není urážka.

Až dostal advokát žalované nápad.. Když tak slyšel, jak se dáma, co nazvala tu druhou „Kleopatrou“, rozjela, hodil udičku. Ptal se jí na tohle a na onohle, drbna se rozohňovala, až padla nenápadná otázka: „A paní obžalovaná, kdo to vlastně byla ta Kleopatra?“ Chvíli bylo ticho a, pak se ozvalo: „No, to já sice přesně nevim, ale určitě to nebyla žádná pořádná ženská!“ Následkem čehož byla dosouzena za to, že nazvala druhou dámu Kleopatrou, protože ji měla v úmyslu tímto pojmenováním urazit. Skutečnost, kdo byla Kleopatra skutečně, na věci nic nemění.

Jo, a abychom se ještě pobavili, když kolem nás řádí ta krize a všichni nás tak straší, že se člověk bojí i pod peřinou. A aby tam za ním ta kríze nevlezla. A když už máme v Bruseli ostudu kvůlivá nějaký soše nebo co. Benzin sice zlevnil, ale to je prý taky špatně. Říkali to v televízi, paní, slyšela jste to? Tak ještě jednu veselejší historku přidám. Ať se potěšíme.

Takže, máte-li dobrého advokáta, klidně můžete psát na webu, že je někdo debil, modropták, zasraný bolševik, kretén vůbec. A když vás někdo zažaluje, třeba to vyhrajete.

Příklad, jak se může soudní líčení neuvěřitelně vyvinout, mi nedávno povídal jeden starší pan advokát (ne, skutečně ne JUDr. Vlk, říkám starší advokát!). Pan doktor má rád drsné vtípky. A tak si koupil, když šel k soudu na nějaký občansko- právní proces, knížku kreslených vtipů s Pivrncem. Kdo je zná, ví, že ty jsou hustý.

Jeden z kreslených vtipů ukazoval, jak Pivrnec klepe na dveře zasněženého rodinného domu a do pootevřených dveří říká: “Prosim vás, mohl bych se u vás aspoň na chvíli vysrat?!“

Pan doktor se děsně smál a smál se pod fousy ještě při jednání. Taky proto, že mu žalující nápadně připomínal jednu figurku z toho kresleného vtipu. A jak se tak uchechtával, čas běžel a žalující strana byla čím dále tím více nejistá. Pan doktor, jak se podíval na protistranu, vzpomněl si na vtip a to se chechtal skoro nepokrytě. Nešlo se udržet.

Advokát protistrany – strany žalující - pozoroval svého chechtajícího se advokátského protivníka. Pak požádal soud o přestávku, že se poradí s klientem. Po poradě pak soudu oznámil, že od žaloby ustupují. Pivrnec to vlastně vyhrál!

Takže, přátelé, čtěte Psa, diskutujte, bavte se a kdyby něco, sejdeme se všichni u soudu. Jo a najděte si dobrýho advokáta anebo aspoň toho, kdo má smysl pro humor. Není to sice tak krásná vyhlídka, jako kdysi prorokovala Jane Fonda, když říkala, že se nakonec všichni sejdem v jedné posteli, ale konec konců, lidi se mají poznávat i osobně! I když je AIDS , což tu postel poněkud vylučuje. Říkají to psychiatři.O tom osobním setkávání. Tak hurá k soudům Tam se budou dít věci!

Protože, jak již řečeno, naše soudy a obzvláště některé soudkyně jsou mimořádně vypečené. Ale je u nich sranda. No, jak pro koho, že?!