Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
24.4.2024 | Svátek má Jiří
VÍKENDOVINY: Hledání spravedlivého
8.2.2008
Hledání spravedlivého (presidenta) se bude odehrávat právě tento den. Jenže takovéto hledání provází lidstvo už vlastně od věků
Informace o potřebě hledání deseti a nebo alespoň jednoho "spravedlivého" je obecně rozšířena. Ale kde se vzalo to všeobecně známé hledání "spravedlivých"? No, já vím že už se opakuji, ale zase ve Starém zákoně. A to byste nevěřili, zase se to motá kolem dodnes mediálně " profláknutého" Lota. Ten chlap byl taky snad u všeho. Ve své době.
Nejprve si řekněme, že Lot byl synovcem, tedy synem bratra Abraháma, muže tak významného, že by se dalo říci, že byl z hlediska celkového rozvoje lidstva, aspoň podle Starého zákona, hned druhý důležitý po Adamovi,.
Lot bydlel se ženou a dcerami a zeti v hříšném městě Sodomě. Jak je psáno, v Sodomě soudili nejhanebnější soudci. (prosím nevztahovat k žádné současné soudní stolici!). V Sodomě i Gomoře byla pravda lež a lež byla pravda.
Lotova dcera Pilatit pomohla hladovému cizímu poutníkovi (už tehdy lidi neměli rádi "cizáky") a podle "zákonů křivdy" byla odsouzena, neboť cizákům se zásadně nepomáhá, cizáci se hubí! V městě Sodomě. A lid Sodomy a Gomory se radoval a postavil na náměstí hranici a Pilalit upálili.
A umírajíc, volala Pilatit: "Pane, zaplať jim za jejich činy, jako oni zaplatili za ten můj." A Jahve navštívil Abraháma a řekl mu, že zničí obě města a zahubí jejich obyvatele.
Abrahám se ukázal jako, řekněme to rovnou, moudřejší než bůh, z čehož plyne poučení, že obyčejní lidé bývají často moudřejší než načalstvo. "Pane," volal, "co když s nespravedlivými zahubíš i spravedlivé lidi?"
Pak se dohadovali, Abrahám s Bohem, a Jahve se dal přesvědčit a navrhl, že když se najde v Sodomě 50 spravedlivých, tak že by města a jejich obyvatele Bůh zachoval. Ale nenašlo se jich 50, dokonce, jak říká Bible kralická, ani 40, ani 30, ani 20 a dokonce ani oněch deset, na které byl Stvořitel nakonec ochoten ustoupit. Až tak daleko to dohandloval Abrahám s Jahvem.
Tak už to totiž u židů je, že i s Bohem se dá dohadovat a diskutovat. Ne tak u křesťanů, že.
Vztah Izraelitů k jedinému Bohu byl a je dodnes jaksi pragmatický. Oni nemají papeže, a tak si to vyřizují rovnou s nejvyšším.
To takhle stojí v synagoze vedle sebe dva židé, chudý šnorer (žebrák-chuďas) a bohatý obchodník.
Kývá hlavou šnorer a vzdychá: "Bože, potřeboval bych aspoň nějaké peníze. Nic nemám, zima na krku, zařiď to nějak že abych sehnal aspoň něco……!"
A vedle bohatý obchodník rozvážně diskutuje: "Jahve, shlédni na mne milostivě, podívej se, ať mi Kohn posečká, a já si, když dovolíš, stačím sehnat těch deset tisíc a pak zaplatím…..!"
A vedle šnorer brumlá: "Aspoň stovku, aspoň stovku kdybych sehnal, nebo našel…"
A tak to jde dvacet minut. Pak to bohatý Izraelita nevydrží, vytáhne z kapsy stovku, vrazí ji chudákovi do ruky a povídá: "Tady maj stovku a vypadnou! A nerozptylujou mi ho!!!"
Takže, když má nějaký národ takovýhle vztah se svým Bohem, může i smlouvat o tom, kolik je potřeba spravedlivých. Třeba jen deset!
Ale ani tolik se jich nenašlo. V celém městě. To jsem zvědav, když to píšu, jestli se našemu Parlamentu podaří najít aspoň JEDNOHO spravedlivého, aby si sedl na křeslo na Hrad. Ještě že jich nepotřebujeme deset!
A protože těch deset nenašli, tak byla zničena Sodoma a Gomora a zachráněni byli jen "spravedliví", a to Lot a jeho žena, co se proti božímu příkazu ohlédla a zkameněla, a jejich dcery.
Tak jednoduchý příběh? Co je na něm divného a zajímavého?
No to, že najednou se v dějinách díky Starému zákonu a tomuto příběhu objevil ještě před tím zkameněním zákaz "kolektivního trestu". Toto poslání příběhu mnozí přecházejí, fascinováni zkameněním manželky! No, který chlap by občas nechtěl, aby ta jeho aspoň na chvílí "zkameněla" a nebo aspoň zmlkla!
Kolektivní trest byl (a je) všude a hojně používaný. Vyšší mravní příkaz, hledat spravedlivé, je zde kladen nad trest. Spravedlnost, a ne msta. Abrahám, muž z něhož vzešly národy, požaduje, aby byli trestáni jen viníci. To není tak jednoduché, že, to přeci ví každý. Kolikrát si vzpomenete na to, jak s vámi prchlivost cloumala a jak jste byli ochotni potrestat každého za skutečnou či domnělou vinu, koho dostanete do ruky. Vždyť i zdánlivě modernější Římané, uznávali kolektivní vinu a když si mysleli, že je potřeba trestat, zabili každého desátého vojáka či nepřítele, prostě protože "všichni byli vinni".
Však my v Evropě s dodržením tohohle mravního příkazu máme problémy dodnes. My a Němci, Baskové a Španělé, Srbové a Albánci….
Jen mne napadlo, jak to že slovutné hlavy církevní tehdy na procesu s Janem Husem nevzaly potaz, že uvrhnout nevinného do plamenů má strašlivé následky. Upálením Pilatit uvrhli Sodomští na sebe Boží pomstu, kdy pršel z nebe oheň a déšť síry a "kouř stoupal jest jako z vápenice".
A tak se nedivme, že husité i další protestanti později, dobří znalci a vykladači Bible, zahořeli záští a ohněm a mečem bojovali proti zrádným papežencům.
Dokonce je ta informace, že je nutno vždy hledat "spravedlivé", než nastoupí tresty, tak silně rozšířena , že se stala součástí našeho myšlenkového světa. A zákonů. I když k policii a do justice občas ta myšlenka ještě nepronikla. O novinářích ani nemluvě.
A pronikla i do jednoho vtipu, který si lidé povídají. To znamená, že mu věří. A ono dostat se do vtipu, to se každému a vždycky nepovede.
Vypráví se ten vtip skoro v celé Evropě. Španělé ho vypráví o Madridu, Holanďané tuším o Den Haagu, což je jejich hlavní a sídelní město. Němci ho vypráví o Italech. No a co u nás? U nás má také voji variantu:
"To chodí po světe po mnoha velkých městech malý trpaslíček s rozsvícenou lucerničkou. Chodí po Moskvě a lidé se jej ptají: "Copak tady děláš, malý trpaslíčku?"
"Ale chodím tady s lucerničkou a hledám deset spravedlivých lidí. A nemohu je najít!" stěžuje si trpaslíček.
"U nás?! A deset spravedlivých? To tady určitě nenajdeš," říkají Moskvané a posílají jej jinam. A tak chodí trpaslíček s lucerničkou po dalších hlavních městech, Berlíně a Budapešti, Římu i Sofii a všude se jej ptají, co tady dělá s tou lucerničkou a on odpovídá: "Ale hledám deset spravedlivých lidí…" A všude říkají, že u nich určitě deset spravedlivých nenajde.
Až přijde trpaslíček do Prahy, zabloudí na Václavák a chodí a chodí a kouká sem a kouká tam a lidé se jej ptají: "Copak tady hledáš malý trpaslíčku?"
"Ále, teď jsem tady měl takovou malou lucerničku…. "
No, Češi jsou na sebe jak na cizí. To už u nás tak je.
Informace o potřebě hledání deseti a nebo alespoň jednoho "spravedlivého" je obecně rozšířena. Ale kde se vzalo to všeobecně známé hledání "spravedlivých"? No, já vím že už se opakuji, ale zase ve Starém zákoně. A to byste nevěřili, zase se to motá kolem dodnes mediálně " profláknutého" Lota. Ten chlap byl taky snad u všeho. Ve své době.
Nejprve si řekněme, že Lot byl synovcem, tedy synem bratra Abraháma, muže tak významného, že by se dalo říci, že byl z hlediska celkového rozvoje lidstva, aspoň podle Starého zákona, hned druhý důležitý po Adamovi,.
Lot bydlel se ženou a dcerami a zeti v hříšném městě Sodomě. Jak je psáno, v Sodomě soudili nejhanebnější soudci. (prosím nevztahovat k žádné současné soudní stolici!). V Sodomě i Gomoře byla pravda lež a lež byla pravda.
Lotova dcera Pilatit pomohla hladovému cizímu poutníkovi (už tehdy lidi neměli rádi "cizáky") a podle "zákonů křivdy" byla odsouzena, neboť cizákům se zásadně nepomáhá, cizáci se hubí! V městě Sodomě. A lid Sodomy a Gomory se radoval a postavil na náměstí hranici a Pilalit upálili.
A umírajíc, volala Pilatit: "Pane, zaplať jim za jejich činy, jako oni zaplatili za ten můj." A Jahve navštívil Abraháma a řekl mu, že zničí obě města a zahubí jejich obyvatele.
Abrahám se ukázal jako, řekněme to rovnou, moudřejší než bůh, z čehož plyne poučení, že obyčejní lidé bývají často moudřejší než načalstvo. "Pane," volal, "co když s nespravedlivými zahubíš i spravedlivé lidi?"
Pak se dohadovali, Abrahám s Bohem, a Jahve se dal přesvědčit a navrhl, že když se najde v Sodomě 50 spravedlivých, tak že by města a jejich obyvatele Bůh zachoval. Ale nenašlo se jich 50, dokonce, jak říká Bible kralická, ani 40, ani 30, ani 20 a dokonce ani oněch deset, na které byl Stvořitel nakonec ochoten ustoupit. Až tak daleko to dohandloval Abrahám s Jahvem.
Tak už to totiž u židů je, že i s Bohem se dá dohadovat a diskutovat. Ne tak u křesťanů, že.
Vztah Izraelitů k jedinému Bohu byl a je dodnes jaksi pragmatický. Oni nemají papeže, a tak si to vyřizují rovnou s nejvyšším.
To takhle stojí v synagoze vedle sebe dva židé, chudý šnorer (žebrák-chuďas) a bohatý obchodník.
Kývá hlavou šnorer a vzdychá: "Bože, potřeboval bych aspoň nějaké peníze. Nic nemám, zima na krku, zařiď to nějak že abych sehnal aspoň něco……!"
A vedle bohatý obchodník rozvážně diskutuje: "Jahve, shlédni na mne milostivě, podívej se, ať mi Kohn posečká, a já si, když dovolíš, stačím sehnat těch deset tisíc a pak zaplatím…..!"
A vedle šnorer brumlá: "Aspoň stovku, aspoň stovku kdybych sehnal, nebo našel…"
A tak to jde dvacet minut. Pak to bohatý Izraelita nevydrží, vytáhne z kapsy stovku, vrazí ji chudákovi do ruky a povídá: "Tady maj stovku a vypadnou! A nerozptylujou mi ho!!!"
Takže, když má nějaký národ takovýhle vztah se svým Bohem, může i smlouvat o tom, kolik je potřeba spravedlivých. Třeba jen deset!
Ale ani tolik se jich nenašlo. V celém městě. To jsem zvědav, když to píšu, jestli se našemu Parlamentu podaří najít aspoň JEDNOHO spravedlivého, aby si sedl na křeslo na Hrad. Ještě že jich nepotřebujeme deset!
A protože těch deset nenašli, tak byla zničena Sodoma a Gomora a zachráněni byli jen "spravedliví", a to Lot a jeho žena, co se proti božímu příkazu ohlédla a zkameněla, a jejich dcery.
Tak jednoduchý příběh? Co je na něm divného a zajímavého?
No to, že najednou se v dějinách díky Starému zákonu a tomuto příběhu objevil ještě před tím zkameněním zákaz "kolektivního trestu". Toto poslání příběhu mnozí přecházejí, fascinováni zkameněním manželky! No, který chlap by občas nechtěl, aby ta jeho aspoň na chvílí "zkameněla" a nebo aspoň zmlkla!
Kolektivní trest byl (a je) všude a hojně používaný. Vyšší mravní příkaz, hledat spravedlivé, je zde kladen nad trest. Spravedlnost, a ne msta. Abrahám, muž z něhož vzešly národy, požaduje, aby byli trestáni jen viníci. To není tak jednoduché, že, to přeci ví každý. Kolikrát si vzpomenete na to, jak s vámi prchlivost cloumala a jak jste byli ochotni potrestat každého za skutečnou či domnělou vinu, koho dostanete do ruky. Vždyť i zdánlivě modernější Římané, uznávali kolektivní vinu a když si mysleli, že je potřeba trestat, zabili každého desátého vojáka či nepřítele, prostě protože "všichni byli vinni".
Však my v Evropě s dodržením tohohle mravního příkazu máme problémy dodnes. My a Němci, Baskové a Španělé, Srbové a Albánci….
Jen mne napadlo, jak to že slovutné hlavy církevní tehdy na procesu s Janem Husem nevzaly potaz, že uvrhnout nevinného do plamenů má strašlivé následky. Upálením Pilatit uvrhli Sodomští na sebe Boží pomstu, kdy pršel z nebe oheň a déšť síry a "kouř stoupal jest jako z vápenice".
A tak se nedivme, že husité i další protestanti později, dobří znalci a vykladači Bible, zahořeli záští a ohněm a mečem bojovali proti zrádným papežencům.
Dokonce je ta informace, že je nutno vždy hledat "spravedlivé", než nastoupí tresty, tak silně rozšířena , že se stala součástí našeho myšlenkového světa. A zákonů. I když k policii a do justice občas ta myšlenka ještě nepronikla. O novinářích ani nemluvě.
A pronikla i do jednoho vtipu, který si lidé povídají. To znamená, že mu věří. A ono dostat se do vtipu, to se každému a vždycky nepovede.
Vypráví se ten vtip skoro v celé Evropě. Španělé ho vypráví o Madridu, Holanďané tuším o Den Haagu, což je jejich hlavní a sídelní město. Němci ho vypráví o Italech. No a co u nás? U nás má také voji variantu:
"To chodí po světe po mnoha velkých městech malý trpaslíček s rozsvícenou lucerničkou. Chodí po Moskvě a lidé se jej ptají: "Copak tady děláš, malý trpaslíčku?"
"Ale chodím tady s lucerničkou a hledám deset spravedlivých lidí. A nemohu je najít!" stěžuje si trpaslíček.
"U nás?! A deset spravedlivých? To tady určitě nenajdeš," říkají Moskvané a posílají jej jinam. A tak chodí trpaslíček s lucerničkou po dalších hlavních městech, Berlíně a Budapešti, Římu i Sofii a všude se jej ptají, co tady dělá s tou lucerničkou a on odpovídá: "Ale hledám deset spravedlivých lidí…" A všude říkají, že u nich určitě deset spravedlivých nenajde.
Až přijde trpaslíček do Prahy, zabloudí na Václavák a chodí a chodí a kouká sem a kouká tam a lidé se jej ptají: "Copak tady hledáš malý trpaslíčku?"
"Ále, teď jsem tady měl takovou malou lucerničku…. "
No, Češi jsou na sebe jak na cizí. To už u nás tak je.
