Když jsem na Neviditelném psu zveřejnil v sobotu 1. srpna 2026 stížnost adresovanou ČT a Radě ČT kvůli neúplnému a zkreslenému zpravodajství o vlně požárů ve Francii a ve Španělsku, slíbil jsem čtenářům, že je budu o průběhu stížnosti informovat, aby si mohli udělat obrázek o vstřícnosti ČT a jejího dohledového orgánu Rady ČT vůči veřejnosti, o jejich postoji ke stížnostem, o tom, jak se toto veřejnoprávní medium a jeho dohledový orgán chovají ke koncesionářům, z jejichž peněz je ČT provozována. Proč to trvalo dva měsíce, než se s vámi mohu podělit o průběh, vlastně neprůběh stížnosti, vysvětluje níže uvedený text urgence, který jsem oběma institucím jako e-mail zaslal v pátek 2. října 2026:

Věc: Urgence stížnosti
Vážení,
dne 31. 7. 2026 jsem vám, ČT a Radě ČT, odeslal e-mail se stížností na zpravodajství ČT, které minimálně po týden od 23. do 30. 7. informovalo o tehdy zuřících požárech ve Francii a Španělsku jednostranně a neúplně. Jak moderátorka ve studiu, tak zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd referovali v souvislosti s požáry pouze o nebývalém suchu a klimatické změně, aniž vůbec zmínili, že požáry byly v naprosté většině založeny žháři. Po celý inkriminovaný týden, kdy požáry zuřily nejvíce a vyžádaly si internacionální pomoc, ve večerních hlavních zprávách ČT vůbec nezaznělo, že francouzský ministr vnitra Laurent Nuńez do 31. července 2026 oznámil, že od začátku léta bylo v zemi v souvislosti s podezřením ze žhářství zadrženo již 184 lidí, že přímo v nejhůře zasažené oblasti kolem Bordeaux bylo v uplynulých dnech zatčeno nejméně 15 osob podezřelých ze zakládání požárů, včetně dvou mužů zadržených přímo při činu na konci července. Jeden ze zadržených se dokonce vydával za psychologa nabízejícího pomoc evakuovaným. Nezaznělo ani to, že premiér Sébastien Lecornu potvrdil, že policejní vyšetřování se intenzivně zaměřuje na kriminální pozadí, tedy že žhářství není pouze nepodloženou spekulací. To jsem si ověřil na Internetu, avšak nic z toho se divák ze zpravodajství ČT nedověděl, což pokládám za hrubý prohřešek proti novinářské etice a vůbec proti veřejnoprávnímu poslání ČT, za selhání, které vyžaduje vysvětlení, minimálně omluvu.

Obratem jsem dostal z diváckého centra ČT automatickou odpověď, že moje stížnost byla zaregistrována, a očekával jsem, že do 30 dnů přijde nějaké vysvětlení či omluva. V sobotu 1. srpna jsem text své stížnosti umístil na virtuálních stránkách internetového deníku Neviditelný pes, s nímž spolupracuji, a večer jsem byl překvapen, když zpravodaj ČT Jan Šmíd se minimálně po týdenní pauze, a zda vůbec, poprvé zmínil o žhářích a uvedl, že kvůli podezření ze zakládání požárů bylo ve Francii zadrženo už 260 podezřelých. Že by náhoda? A ve čtvrtek 6. srpna Jan Šmíd ve svém vstupu do hlavních zpráv opět informoval, že 36 lidí je kvůli podezření ze žhářství ve vazbě; poté požáry ve Francii ustaly a z medií se vytratily.

Když jsem ani po měsíci nedostal ani od ČT ani od Rady ČT žádnou odpověď, ověřil jsem si, že na rozdíl od státních institucí má ČT podle interních směrnice „Pravidla pro vyřizování podání“ na vyřízení oficiální stížnosti, pokud splňuje formální náležitosti, lhůtu na odpověď 60 kalendářních dnů, a Rada pro ČT tutéž lhůtu. Čekal jsem tedy do konce září, avšak ani po dvou měsících jsem od vás žádnou odpověď neobdržel, přestože jsem formální záležitosti dodržel, poslal stížnost písemně přes oficiální e-mail a moje stížnost nebyla ani vulgární, ani anonymní, neboť jsem ji podepsal plným jménem.

Vážení, jako koncesionář ČT přispívám na hrazení provozu tohoto veřejnoprávního média stanovenou částkou, a to nuceně, neboť podle zákona č. 119/2025, prosazeném bývalou Fialovou vládou, bych se musel kvůli vypovězení koncese zbavit nejen televizoru, ale i počítače a chytrého telefonu. Za této situace pak pokládám za nepřijatelné, abych nechal bez povšimnutí takový zpravodajský zmetek, jakým bylo informování ČT o letních požárech ve Francii, a očekával bych alespoň omluvu. Soudím, že mám nárok na vyvážené objektivní informace, což je slogan, kterým se tak rádi oháníte a kterými zdůvodňujete svoji veřejnoprávnost, a o to s větším přesvědčením jsem očekával vaši reakci, třebas i vysvětlení, že před týdnem, kdy jsem zpravodajství ČT monitoroval, informace o žhářích zazněla. Ale i když toto všechno pominu, stále existuje něco jako elementární lidská slušnost, která slušným lidem velí, aby na písemný podnět odpověděli též písemně, bez ohledu na nějaké směrnice. A proto vám adresuji tuto urgenci s nadějí, že už ji nebudete ignorovat a dokážete, že jak v ČT, tak v Radě ČT slušní lide přece jen jsou.

Vážení, pro styk s námi, diváky, jste si nastavili určitá pravidla, což je v pořádku. Ovšem tato pravidla zavazují nejenom nás, uživatele, ale i vás poskytovatele, tedy ČT a Radu ČT, abyste nám slušně odpovídali a nikoli naše stížnosti a připomínky ignorovali. S tím, jestli svoje vlastní pravidla splníte i v mém případě, se opět podělím se čtenáři internetového deníku Neviditelný pes, aby i oni si mohli udělat obrázek, zda jste schopni, když už ne vlastními pravidly, řídit se alespoň elementární lidskou slušností.
František Novotný,
spisovatel a publicista

Jsem zvědav, zda budu opět marně čekat dva měsíce, nebo zda se přece v těch dvou institucích najde někdo slušný, kdo mi odpoví. O případnou odpověď se opět s vámi podělím, neboť celou záležitost pokládám za příspěvek do současné společenské diskuse o charakteru ČT, za zajímavý argument ve sporu, zda má být ČT veřejnoprávní nebo státní. Z mé zkušenosti zatím vyplývá, že více než na statutu záleží na tom, aby ČT provozovali slušní, ideologicky nezaslepení lidé.