Evropané nějak zapomínají na to, že poslední ohrožení Evropy z venku, bylo snad v 17. století Turky. Všechny své krvavé problémy si způsobili Evropané sami. A asi v tom hodláme pokračovat, neboť Rusko, alespoň jeho evropská část, je neodmyslitelnou součástí Evropy, ať si o tom myslí každý, co chce. A dvakrát jsme do toho zatáhli celý svět. Věřím, že se to nebude opakovat…

Nyní překotné zbrojení proti jakoby vnějšímu nepříteli, které v budoucnu jistě není vyloučeno, by však nemělo odvádět pozornost od toho, co ohrožuje náš nynější vlastní život. Nemyslím, že by si lidé přáli být chudí, ale dobře vyzbrojeni.

Obávám se, že jedním z toho, co nás činí málo schopným porozumět současným problémům, je pojímání dějinných událostí pouze jako podklad pro aktuální současnou propagandu, což se stává v politických diskusích až nesnesitelně častějším. Nedávné rozpravy, kdo nás po světové válce osvobodil a kdo jen „osvobodil“, jsou toho dokladem. Jak tomu rozuměli lidé tehdy a jak se to někomu zdá dnes, jsou zcela odlišné věci. Z dějin si nebereme poučení, ale jen podklad pro nálepkování oponentů. Neustávající používání pojmů jako je „fašismus“ nebo „komunismus“ k pojmenovávání názorů a postojů politických soupeřů je toho dokladem. Neboť autoři takových prohlášení nevědí nebo spíše, nechtějí vědět o skutečném, dějinném obsahu těchto pojmů.

Jakkoliv jsou obě dějinná hnutí tragédií, nacismus a fašismus souvisí jen s událostmi kolem druhé světové války, ale komunismus byl jediné hnutí, které oslovilo naprostou část lidí na celém světě. Proč to nakonec skončilo tak, jak to skončilo, víme, ale na místo nálepkování bychom měli bedlivě zvažovat, zda netvoříme důvody k jejich novému vzniku…V této souvislosti zakazovaní symbolů, zejména v kontextu Evropy, kde jejich užívání je zcela běžné, vypadá malicherně. Jako bychom neměli nic jiného k naléhavému řešení.

Skupina podivných osob žádá, aby k pomníku prezidenta E. Beneše na pražských Hradčanech byla umístěna vysvětlující tabulka, na které má být uvedeno, že tento muž zradil národ a vydal nás komunistům. Jako by autoři tohoto požadavku nevěděli, nebo pro aktuální propagandistické pojetí dějin nechtěli vědět, že v té době již celá východní Evropa byla vydána komunistům a postoj nebo i názory jednoho politika na tom nemohly ničeho změnit. Ten nikoho již zradit nemohl. To učinili jinde a jiní…

Krátkozrakost takových postojů a sdělení zdá se mi zřejmá: lidé, kteří vidí, jak se dějiny vykládají podle aktuálních potřeb politiků, snadno mohou nabýt představu, že ani současné události ve světě jim nejsou sdělovány podle skutečností, ale jen podle těchto cílů. Co to dělá s jednotou politického a právního vědomí společnosti si lze domyslet…