S úžasem a obavami sledujeme politické klání, souboj o post nejmocnějšího muže planety, nejmocnějšího v tom smyslu, že má na dosah červeného knoflíku nejvýkonnější nástroj destrukce, jaký kdy existoval. Úžas a obavy plynou z věku duelantů. Joe Biden je ročník 1942 a Donald Trump 1946. Oba pocity sdílím, jak úžas tak obavy, ovšem jsou to pocity jaksi smíšené. Sám jsem ročník 1945 a kroutím tedy poslední rok, kdy mám na začátku sedmičku. Vždyť to jsou kluci mého věku a kdyby tomu osud chtěl, mohli bychom se v jisté době potkat na jednom pískovišti s lopatičkami v rukou při stavbě jednoho hradu z báboviček!

Na věkovou bariéru jsem poprvé narazil, když jsem se s kolegy vojáky základní služby naparoval před děvčaty. Nějak to nezabíralo, jen jedna projevila cosi jako vstřícnost a řekla „nám starý lidi nevaděj‟. Bylo mi tenkrát pětadvacet. Pamatuji si to živě. Chovám ten pocit v sobě a ubezpečuji se, že jsem pořád stejný. Jak to kdysi říkal Bolek Polívka, když mluvil o mladíkovi uvnitř, který je kolem dokola obklopen starcem. Představa je taková, že máte auto, vy se neměníte, jenom to auto kolem vás chátrá, rezne, povrzává a hned to a hned ono se mu pokazí. Kdy nastane ta správná doba takzvaně dát ho pryč?

Katolíci zavedli pětasedmdesát let jako limit pro duchovní službu. Viděli jsme v poslední době internetové ankety. Lidé se vyjadřovali, v kolika letech by měl politik balit fidlátka. Šedesát? Sedmdesát? Osmdesát se zdá nesmyslně vysoký. Přitom Konrád Adenauer zahájil svoji kariéru kancléře ve svých 73 letech, získal pro Západní Německo suverenitu, členství v NATO, dostal zajatce ze Sibiře a podpisem Římské smlouvy spoluzakládal to, z čeho je dnes Evropská unie. Když ho z kancléřství vyštípali, bylo mu 87 let.

Vlci v Knize Džunglí Rudyarda Kiplinga nemají žádný věkový limit pro funkci vůdce. Při lovu je vůdce ten, kdo loví a uloví, pokud mine, zuby mu cvaknou do prázdna, pak už není vůdce, jak se o tom přesvědčil dosavadní vůdce Akéla. Je to jednoduchá výběrová metoda. Mrtvá kořist je neoddiskutovatelný argument. Čistě teoreticky by měl stejný princip platit v politice taky. Ulovená kořist, příspěvek k obecnému blahobytu. Nepřispíváš, odejdi.

V porovnání s vlčí smečkou je lidské společenství nekonečně složitější. V něm se může stát, a často se stává, že umrtvený je celý stát a vůdcové zůstávají. Dobré to není, je to chyba. Na čí straně?

Kdyby vlci po zpackaném lovu Akélu chlácholili, že dobrý, příště to vyjde a Akéla by zůstal, nebyla by to jeho chyba. Vlci by byli vinni. Cosi neblahého se stalo se smečkou.

Jinak ale držím Bidenovi palce. Už je mi taky skoro osmdesát a my válečný kluci spolu musíme držet basu, aby nám mladý smradi nelezli do pískoviště. Vždyť ten utřinos Trump se narodil po válce, ať se tedy mezi nás neplete!