28.3.2024 | Svátek má Soňa


VE VZDUCHU: Čechoviny 98

20.9.2011

Pán se rozhodl, že vystoupí z letadla za letu! Tak nás informovala média. Je to dost možné, šílenců a idiotů je kolem nás víc než dost. Otevřít dveře za letu uměl jenom Stallone, když se vracel s Cessnou Citation do Vietnamu kohosi zachránit. Ten dokonce otevřel dveře automobilového typu proti směru letu! Dál jsem se už nekoukal. Ale otevírání dveří za letu u tohoto typu letadla je zjevně oblíbený kousek amerických scénáristů. Tentýž trik použili u pilotního dílu seriálu „Kriminálka Miami“. Tam našli chrabří kriminalisté v bažinách mrtvolu mladé ženy. O pár kilometrů dál ležely trosky Cessny. Tady nejenom, že otevřeli dveře a vyhodili nebohou dívku za letu ven, ale ještě při zápase ve dveřích letadla ztratila botu a ta vlétla do pravého(!) motoru, který chcípnul a Cessna na jeden neuměla létat a tak spadla. To, že dveře do letadla jsou na levé straně, že by lodička musela obletět trup a že toto letadlo je schopné letět bezpečně na jeden motor, už nikdo neřešil. Samozřejmě, malý detail: dveře nejdou za letu otevřít. Takže pokud si někdo myslí, že ho už nebaví letět, a tak si za letu vystoupí, je blbost.

Každý, kdo někdy letěl s dvoustovkou Moravou, ví, že když pořádně nezavře dveře před letem, za letu se odsají od trupu o několik centimetrů a nejdou zavřít. Mně se to stalo, když jsem letěl s Jirkou Tlustým. Bylo mi tehdy dvaadvacet a byl jsem ze všeho vyvalený. Letěli jsme sami a Jirka, který je králem dobráků, když viděl, jak jsem zesinal, začal: „Jo, takhle už vypadla z Moravy spousta lidí. Počkej, já ty dveře zkusím zavřít.“ Začal s letadlem lomcovat a přitom mě po očku pozoroval, jestli se správně bojím. Bál jsem se, co bych zapíral! Jak dělal blbosti s letícím letadlem, spára mezi rámem dveří a dveřmi se zvětšovala a zmenšovala, ale obtékající vzduch nedovolil dveřím, aby se otevřely. A já jsem mohl zadkem štípat drát. Jestliže mám dnes problémy s vysokým tlakem, tehdy jsem žádný tlak neměl. Potom, když mé trápení skončilo a seděli jsme v letištní restauraci na obědě, mně došlo, že ty dveře nejdou otevřít díky fyzikálním zákonům ani náhodou. A pro ty, co se bojí v letadle, musím poznamenat, že jediné letadlo, u kterého šly za letu otevřít dveře, byl Tu-154B. Tam se zavíraly dveře zvenčí na trup, což při ruské kvalitě výroby bylo docela odvážné řešené. Takže přetlak se snažil dveře od trupu odtrhnout. Nevím jestli se to někdy podařilo ve velké Zemi sovětů, ale na mezinárodní scéně to předvedli Rumuni tuším v Kodani. Tam se jim otevřely dveře hned po startu. Vrátili se zpět na letiště a sedli mezi hasiče. Ti se mylně domnívali, že cestující opustí letadlo po skluzech. Ovšem běda, Rumuni skluzy v té mašině neměli! Bylo z toho velké vyšetřování a museli do Kodaně dodat všechny skluzy, aby letadlo odpovídalo mezinárodním předpisům a mohlo do vzduchu.

Tupolev 154 maďarské společnosti Malév

Dopravní letadla jsou vybavená nafukovacími skluzy, které jsou namontovány přímo na dveřích a u nouzových východů jsou ve schránkách nad křídlem. Na rozdíl od tůček a dvaašedesátek, kde byly těžké skluzy ve schránkách v kuchyňce, popřípadě v chodbičce, a stevardky je musely dotáhnout ke dveřím a zaháknout je do prahu otevřených dveří, je manipulace se skluzem u současných letadel velmi jednoduchá. Prostě se páčkou skluz odjistí a tou samou zapadne svým koncem do prahu dveří. U Boeingů bylo možné při otevření dveří zvenčí skluz odpálit a nafouknout, což se i několikrát povedlo. Já jsem to osobně zažil u Boeingu 767 British Airways, kdy stevardka nezajistila skluz po přistání a když zaměstnanci cateringu dveře otevřeli, skluz se jim nafoukl do auta! Nikdy jsem netušil jakou sílu nafouknutý skluz má: jak se nafoukl do auta, tak skříňového Renaulta zdvihl! Přední kola byla ve vzduchu a oba kluci od cateringu byli uvězněni skluzem a měli velké štěstí, že je to nerozmačkalo.

Když jsme vyfukovali skluz, měli jsme strach, aby padající auto nenabouralo letadlo. Auto, než zvedne skříň na úroveň dveří letadla, se postaví na patky a ty zadní se ohnuly. Naštěstí vše dopadlo dobře, chlapci byli sice trochu pomuchlaní, ale do smrti si budou pamatovat, že musí počkat, až jim někdo dveře zevnitř otevře. Airbus to má vyřešené tak, že při otevírání zvenku se skluz atomaticky zajistí (asi těch pomlácených cateringářů bylo víc…), takže nemůže dojít k mimovolnému nafouknutí skluzů. To jde jenom zevnitř, což předvedl docela nedávno na dvou(!) skluzech v jedné mašině člověk, který obsluhuje toalety. Ovšem předtím to nechaly stevardky odjištěné a odešly z letadla. Já jsem k tomu byl zavolán, až když byly oba skluzy venku. Netušil jsem, že při vyšetřování budu obviněn, že jsem je vyhodil já nebo dokonce že jsem z legrace skluzy odjistil. To by byla náramná sranda! Každý, kdo někdy skluz měnil ví, jaká to je dřina a jenom idiot by si takovou práci přidělal.To by mohl potvrdit kolega řečený Tony Slide (skluz), kterému se nechtě podařilo odpálit skluz, když ho nasazoval při výměně na dveře. Já jsem to také několikrát dělal a měl jsem vždy sevřený zadek, aby se mi to nepovedlo. Ohromný a těžký balík nasadit do držáku na dveřích a při tom nekopnout do lišty, která ho odpaluje, není žádná legrace. Nakonec vymysleli naprosto nesmyslnou teorii o jakési mezipoloze, v které byla páka skluzu. Že se tam musí dát ještě zajišťovací kolík, to už nikdo neřešil.

Iljušin 62

Na dálkových letech (ach, kde ty časy jsou), byly ještě nafukovací čluny. Holky se je v rámci výcviku učily v bazénu obracet, aby nebyly dnem vzhůru. Tam si jedna kolegyně dala strašnou ránu tlakovou lahví do hlavy, že se málem utopila. Iljušiny Il-62 měly ještě bednu s nouzovým vybavením do nehostinných krajů. Tam byla mimo jiné balená voda, nouzová dávka potravin, souprava na opravu nafukovacích člunů a také kulovnice a udice! S příchodem airbusů se tato bedna už do letadla nedávala. Tak mě napadalo, že tehdy by měly mít stevardky kurs přežití a vaření. Obojí by se jim hodilo i do civilního života…

Takže jménem svým i mých kolegů prosím cestující veřejnost, aby nevyskakovala a nenaskakovala z a do letícího letadla. To jde opravdu jenom ve filmu!

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora