Psal se rok 1986, Honzovi byl rok a já musel odjet do Prahy z Veselí, kde jsem byl se synkem a s babičkou. Proč o tom píšu? Protože jsem musel do Prahy kvůli příletu letadla Convair 990A Coronado. Jak se později ukázalo, bylo to poslední Coronado v Praze (EC-BQQ). Letadlo to bylo krásné a velmi rychlé, po Concorde druhé nejrychlejší sériově vyráběné dopravní letadlo na světě. Nicméně obchodně velmi úspěšné nebylo. Bylo jich vyrobeno pouze 37 kusů. V Evropě s nimi létal Swissair a SAS, který je měl od Švýcarů pronajaté, než dostal své dálkové DC 8. A na ty jsem se chodil dívat ještě na starou Ruzyň. SAS měl mezipřistání v Praze na letu do Jižní Ameriky. Jak tak čas běžel, letadla končila na odstavných plochách. Jedním z posledních operátorů, ne-li posledním, používajících tento typ, byl Španělský SPANTAX. Měl ve své flotě osm letadel tohoto typu (podle Němečka). Na konci osmdesátých let již všechna letadla stála odstavená na Palma Mallorce a společnost je nabízela k prodeji včetně simulátoru. Neúspěšně.

Asi poslední Coronada létala pro NASA při výzkumu vysokých rychlostí. Jedno dnes stojí jako gate guardian v Mojave Air and Space Centre (N810NA). Toto letadlo bylo použito mimo jiné pro výzkum chování podvozku raketoplánu, kde byla namontována pod trupem ještě jedna podvozková noha. Jedno po SPANTAXu se chystají nadšenci uvést do vystavovatelného stavu. Krásně udržované Coronado je v technickém muzeu v Luzernu.

Letadlo bylo neuvěřitelně jemně snýtováno. Bylo vidět, že továrna vyráběla výkonná vojenská letadla. Alcladový potah a zapuštěné nýty ostře kontrastovaly s kovářskou prací například na Jaku 40. Motory General Electric CJ 805-23B byly dvouproudové se zadním obtokem, kde vzduch šel kanálem kolem celého motoru a dmychadlo bylo vlastně nízkotlaká turbína. Motor vycházel z vojenského motoru GE J79, který používal například F-104 Starfighter. Tento způsob používala asi jen společnost GE. V menším provedení létal takový motor na MD Falcon 20.

Výrobce postavil letadlo, které bylo nádherné a velmi rychlé. Díky tomu, že se dostal do oblasti rychlosti zvuku, začaly se na draku projevovat jisté aerodynamické jevy, a letadlo nebylo schopné dosáhnout nabízené těsně podzvukové rychlosti. Protože v té době dokončili úspěšně vývoj nadzvukové stíhačky F-102, kde poprvé použili pravidla ploch, bylo jasné, že aby Coronado dosáhlo požadované rychlosti, musí být podle tohoto pravidla konstruováno. Profesor Kuchemann předělal křídlo, kam přibyla dvě kuželovitá tělesa na každou stranu, a rychlost se dostala na požadovanou hodnotu M 0,95. Rychlost ale nebyla všespasitelná - díky použitým motorům letadlo mělo malý dolet a nikdy nesplnilo původní zadání - dolet z New Yorku do San Franciska. A to byl hlavní důvod, proč jich bylo vyrobeno tak málo.

Při digitalizování negativů jsem narazil na poslední Iljušin Il-18V společnosti Interflug v Praze. Honza Váňa mně volal, že přiletí poslední osmnáctka v barvách Interflugu do Prahy. To byla výzva, a tak jsem si udělal několik fotek. Byla to mašina D-AOAO. Potom se snažily posádky Intreflugu založit novou společnost Berlinair, ale ta neměla dlouhého trvání. V Praze byla osmnáctka v barvách Berlinairu D-AOAU. Možná, že byly i další, ale já mám fotku jen této. Interflug ještě před zkrachováním přešel na letadla Dash 8. Jedna osmnáctka tohoto dopravce (DDR-STC/OK-018) sloužila při výzkumu motorů Walter M 602. Motor byl nainstalován místo motoru číslo dvě. Přestavba proběhla v hangáru E na Ruzyni. Po zrušení celého projektu letadlo chátralo ve Kbelích, až bylo sešrotováno.

Bohužel podobně vypadá i osud Iljušinu 18B OK-NAA, který měl pohnutý život. Když se na něj snažila přistát TU 134A (02.01.77), přišla o kus směrovky. Stabilizátor a směrové kormidlo bylo vyměněno a osmnáctka dále sloužila až do svého vyřazení 28.2.1979. Dne 8.3.79 přelétla do Kbel, kde vesele chátrá dodnes. Protože se ČSA již tradičně nezajímá o svou historii, čeká ji patrně neveselý osud.

Tak to jsem se zase trochu probral svými negativy a zavzpomínal na časy minulé.