Móc krásně to napsal tenhle Erben:

"Toč se a vrč můj kolovrátku
však Adventu je již nakrátku
a blízko, blizoučko
je Štědrý den. "

Tedy nebýt některých politiků a politických komentátorů, tak by už dnešní mládež ani slovo kolovrátek neznala.
V hlavě mi zněla tahle slova, když se v pátek večer začal sypat z oblohy sníh. Děti jsou na chalupě a jejich děti, tedy naši vnuci s nimi, protože sníh na horách a zimní chalupa je pro mrňata to nejúžasnější. My zůstáváme doma. Ať si od sebe trochu odpočineme.
Celý pátek padá sníh i v Praze, metu chodník a jezevčík Ferda ňuchá v hromádkách sněhu, pod kterými je někde ještě hromádka listí plná vůně tlení a psích čůracích vzkazů. Jen je trochu namíchnutý, protože mu kloužou nožičky a když zvedne tu zadní, tak chvíli balancuje, než to ustojí. Holt to už není žádný mladík. Koukám na něj, jak se brodí sněhem po prsa, tady na kopci na předměstí Prahy. Koukám, jak se brodí, a vzpomněl jsem si na kreslený fór, který mi nedávno přišel po netu..
To v asi deset centimetrů vysokém sněhu stojí dva psi. Ten vyšší, foxteriér, povídá tomu menšímu, jezevčíkovi: "Mě děsně zebou nohy!" A maličký jezefčík odpoví: "Tak tvoje starosti bych chtěl mít."
Chudák Ferda, je ve sněhu až po hrud. dokončím hrabání sněhu a pak kouknu na zprávy v TV. Nemohu odolat. Jak začne padat sníh, naši televizáci začnou vyvádět, jako by ty sněhový vločky vymysleli oni sami. Už se těším, jak ve stoupání z Jáchymova a anebo na rovince před Božím darem bude stát v závěji po kolena reportér a bude udýchaným hlasem a s dramatickým akcentem vykřikovat, že silnice mezi Božím darem a Oberwiesenthalem je uzavřena a dramaticky ukáže na tevizácké auto, jak stojí ve sněhu.
Sleduji to vykřikování již mnoho let a protože tyhle dramatické záběry naši televizáci vysílají asi tak osmkrát za jednu zimu a pořád z toho jednoho místa, slouží mi pohled za jejich záda k informaci, kolik je tam vlastně skutečně sněhu. Až na výjimky to bývá tak maximálně po kolena. Potřebuji to vědět, jezdíme tam totiž z naší chloupky na lyže.
Na Vysočině i v Krkonoších mají televizáci také svoje oblbená místa, kam vědí, že vždycky dojedou a že je někde v blízkosti vyhřátá hospoda. Tam že počkají, až začne foukat a pak s vyvalenýma očima, jak říkala moje maminka "jak když kocour sere do řezanky" vylíčí tu neuvěřitelnou novinu, že u nás v zimě padá sníh. Seshora dolů a že, mrcha jeden, dělá, když fouká vítr, závěje. To jsou mi investigativní novináři!
V neděli pak, protože je Praha zasněžená, vyrazíme do ulic. Já mám moc rád Prahu zasněženou a chodím, dokud mi nohy slouží a nebudu potřebovat berle. To pak jde na sněhu blbě.
Ještě proběhnu Ferdu, aby se vyluftoval, a hurá do Zlaté neděle do vnitřní Prahy. Předpokládáme, že tam nebude zase až tak moc lidí. Většina nakupujících bude v nákupních střediscích, která praskají ve švech. Nápisy SLEVA - Výhodná koupě, 3 za 2, Mimořádná nabídka atd. funguje skvěle. Ženy s šíleným výrazem v očích kličkují supermarkety následovány zoufalými členy rodin.

Dle tvrzení statistiků sice přijelo do Prahy více než 3,5 milionu turistů, ale na Vánoce to bude slabý. Pravili odborníci. Když slabý, tak slabý, hurá tam. A foťák s sebou. No, foťák. Máte děti? Vlastní děti? Co mají děsně rádi, když si můžou půjčit videokameru, protože je zbytečné, aby si ji kupovali sami, když už jedna u táty je? Anebo dcerunky mámin kožich, tedy když je máma šik? No, ode mne si půjčil syn digiťák, tedy foťák, projel s ním Rusko, Vietnam, Kambodžu a co já vím ještě a pak jej s povinným "děkan" vrátil.
Vyrazili jsme tramvají "do Prahy" jak říkáme my z periferie, koukali, jak, svátek nesvátek, Zlatá a nebo jiná neděle, české stavební firmy pracují jak když hrom bije. Ukrajinci (těch je asi tak 80%), pak nějací Bělorusové, Moldovci, Slováci z pod Tater a z Košicka, i Polák se vyskytne a někdy dokonce je na stavbě i nějaký Čech, to kdyby přišla kontrola a nebo někdo spadnul z lešení, aby se s orgány někdo domluvil. Na zahradách svítí soukromé řetězy žároviček na stromech, po sloupech úřední výzdoba od magistrátu. Je svátečno. Užijeme si, fotečky do Psa uděláme, to bude pohoda!
Po několika prvních kliknutích si foťák lehl. Prázdné baterky. Náhradní baterky, nabíjecí, co jsem koupil a dal synkovi i s nabíječkou s sebou. No co myslíte, taky prázdné! Že se divím, já starý otec?!
Koupil jsem nové baterky u českého prodavače kousek od Karlova mostu, abych podpořil český obchod, přeci to nekoupím od Rusů, co jsou všude kolem. Baterky ovšem měl pán jen po čtyřech kusech za výhodnou cenu 120 Kč balení. Nebudu to zdržovat, ty první dvě došly po pěti klinutích, ty druhé dvě po dvou! Ještě že jsme pak dorazili do vydřidušského Tesca, Źe je vydřidušské, to píší naši novináři a hlásají kontroloři ČOI, hygienici a další a další státem placení kontroloři. Ale jsme v Ćesku a "lid tomu sice věří, ale lidi na ty kecy serou", takže tam bylo narváno jak když tam něco dávají zadarmo. Nakonec jsme se probojovali k pokladně a zakoupili baterky. Cena solidní, paragon na záruku! Ať žije zahraniční vykořisťovatelský obchodní řetězec! Jinak jsem nafotil ho... a ne fotky.
Zima zebe. Vítr fouká. Sníh poletuje. Co udělá našinec? Zapadne do hospody. V našem případě, kousek od Novotného lávky do moderní italské hospody. Krásný výhled z oken na zasněžený Petřín a taky na Hrad. Prostředí příjemné, obsluha vzorná, káva jako vždy vynikající. A ten štrúdl se šlehačkou! Vidíte ho? Vidíte ho? Celá ta porce, tedy dva kousky, šlehačka, poleva ozdobně na dně talíře a snítka čerstvé máty za vše 38.- Kč. No nekupte to!
Mimo jiné jsem si vzpomněl na jistého, jak to říct slušně, prostě jistého pana Hedvička, který tuhle propašoval do Psa článek tom, jak je v Česku hnusně, blbé hospody, malé porce a všude mají k jídlu jen UHO - tedy onu slavnou socialisticko-československou vojenskou "universální hnědou omáčku".
Jen to, že se do mě skutečně už nic nevešlo, mi zabránilo, abych si dal nabízenou půlčičku kachničky se zelíčkem a bramborovými knedlíčky za lidovou cenu 187 Kč. Já bych žral!
Cesta přes Karlův most není ani v době, kdy prý nejsou v Praze žádní turisté, nic jednoduchého. Nejprve se musíte prodrat kolem několika černochů - sakra, a už jsem s tou dnešní korektností v prd... Kdyby to bylo v Americe, jsou to Afroameričané. Odkud byli tihle hoši černí jak holinka v pseudouniformách marińáků, nevím. Ale na čepicích měli nápis "Pražské Benátky" a byli to náhončí majitelů vltavských parníků. Pryč je doba, kdy se v Praze končilo s plavbou po řece 15. října a začínalo se, tuším, 15. května. Dneska se jezdí ostošest, mráz nemráz, výlet na lodi mají turisti zájezdu v zaplacený, a tak všichni pojedou i kdyby měli dostat zápal plic v tý kose.
Na Karlově mostě je opět nával. Já sem snad budu chodit ve čtyři ráno, aby tu nebylo narváno! Ovšem kousek od věže hrají mládenci dixi, rovnou sami a bez všelijakých plejbeků, lidi stojí kolem a poslouchají.
Jdu si koupit jedno jejich CD a hele, prodává mi ho kluk, ééé tedy dneska pán vyššího středního věku, s kterým se známe z šedesátých let z pražské Reduty. Jen prohodíme pár slov - to byly časy, Ślitr, B Club, J.R. Pick, Matuch, Ruda Rokl a další - ale konec keců, musí se hrát, musí to odsejpat, klep a klep nohou-tři-čtyři a už se jede a lidi hází penízky.
Zastavíme se u ukřižovaného Krista, jakého nemají nikde na světě. Přes jeho tělo od jedné dlaně probodené hřebem k druhé je nápis v hebrejštině, něco o tom, že nám Židi zabili Ježíška. Už posté se umiňuji, že si konečně někam napíšu, abych si zapamatoval kdo a proč sem ten nápis dal umístit - vím jen, že ho museli nechat udělat a zaplatit před pár stoletími příslušníci pražské Židovské obce, ale podrobnosti si už nepamatuji.
Opodál hraje na podivný flašinet stařík, i v mrazu oblečený jen v červeném saku. Na nástroji jsou nápisy v němčině a angličtině a na klobouku, kam se hází peníze, je napsáno děkuji snad v dvaceti řečech. Hodím dvacku, pán jednou rukou zvedne slamák a druhou stále točí klikou. Slepec o kousek dál, hraje se zaujetím - rozhodně větším než uměním - na housle a pěje Santa Lucia.
Není třeba hudebníky litovat, stát v té zimě na mostě sice není žádná sranda, ale jsou to koncesovaní umělci, řádně platí daně a výdělky nemají rozhodně malé. Spíš tedy větší. Ono také dostat se do skupiny, která má pronajatý Karlův most, je prý náramně těžké. A drahé.
Ženu zebou nohy a mně zatuhnul foťák, jak mi sdělil po sdělil po telefonu druhý syn, že ho nemám jako blbec jen tak bez futrálu nosit ve sněhu a mrazu. Tedy ten foťák, ne syna. Tohohle druhého syn bych neunesl, je o hlavu větší než já a já nejsem tintítko. A má metrák.
V útulné hospůdce U červené sedmy si dáváme svařeňáka a protože je odpoledne, jsme tu skoro sami. Náměstíčko na Kampě je obklopeno hospůdkami, jedna zhezčí než druhá.
No a kdyby ste se někdy vydali do Prahy a chtěli si skutečně užít kvalitní gastronomie, doporučuji pana Milana Ballíka. Píše do týdenníku Euro rozkošné a zasvěcené rozbory na základě vlastní zkušenosti a konzumace, jaká je která restaurace v Praze. A navštěvuje kvalitní hospody, ty dražší ale i ty celkem docela obyčejné. Přečtěte si, až půjdete v Praze na gábl, rady pana Ballíka a vykašlete se na bláznivého Rosse Hedvička. Já mám pocit, že Hedviček byl naposledy v pražské hospodě v roce 1951.
Trávníky na Kampě jsou prázdné a na cestě kolem Werichovy vily jsou stánky. Prodávají se laskominy, svařeňák, tláča s cibulí, gulášek na papírovém tácku, perníky a k tomu u obyčejných jesliček hrají dva mladí lidé živou lidovou vánoční muziku.

A až sem jsem to napsal, pak už mě móc a móc bolela ručička, tak jsem šel k panu doktorovi Procházkovi a on mi zakázal cokoliv dál psát, že mám.. a řekl něco latinsky, a tak vám k tomu fotky dodělá Jirka Wagner (děkuji) a zbytek až zase za rok.
(Vzkaz pro dr. Procházku - tohle jsem klepal LEVOU RUKOU. NEKECÁM.)



A protože se mi vlastně ani moc nechtělo všem mým přátelům a známých a čtenářům - těm zvláště - posílat vánoční novoroční pohledy, napsal jsem vám, jaká byl Zlatá neděle v Praze. Podle mne.
A přeji vám všem krásné a veselé Vánoce, třeba někde na jižních plážích, v Rusku i ve zmrzlé Kanadě, v Pardubicích i v Bratislavě, a Šťastný nový rok.


P.S. - Pro všechny, co jsou někde v daleku, tu starou píseń -
Hoj trempové a tuláci,
Vy muži ošlehaných tváří
Vy duše štvané neklidem
Vy věční proletáři
K démantům horských ledovců
Vyškrábem se v Tibetu
A v nepolských putykách
Se budem válet na hřbetu.
Snad v Paříži se sejdeme
Snad v Barceloně ruce podáme si,
Pak budem dýchat čerstvý vzduch nad kanadskými lesy...

AHOJ a přeji Vám mír v duši.
Křestanům - vítejte Spasitele
Židům - za rok v Jeruzalémě
Nevěřícím pohanům - už víte, kdo to všechno vymyslel?