Ano, je! A jeho pravdivý příběh, který má počátek ve 4. století po Kristu, zní jako pohádkový…

Od svatého Mikuláše k Santa Clausovi

Jméno Santa Claus je zkratkou jména svatý Mikuláš. Mikuláš byl ve čtvrtém století katolickým biskupem ve městě Myra u Středozemního moře na jižním pobřeží dnešního Turecka. Jde o jednoho z nejuctívanějších světců v celém křesťanstvu. Pro množství zázraků, jež jsou mu připisovány, je také někdy nazýván Mikuláš Divotvůrce.

Svátek svatého Mikuláše se slaví již více než tisíc let a připadá na 6. prosince. A protože Mikuláš byl už za svého života velmi oblíbený mezi lidmi pro svou štědrost k potřebným a nespravedlivě utiskovaným, není divu, že jeho svátek se v mnoha evropských zemích postupem času stal jakýmsi symbolickým ztělesněním vánočního obdarovávání.

Mikulášovo uctívání se rozvinulo zprvu v 10. století v německém Porýní. Tehdy se zrodil obyčej, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. Zprvu se tak dělo 28. prosince, v den svátku Betlémských neviňátek; asi od 13. století pak na den sv. Mikuláše. V Čechách pocházejí nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století.

Nizozemští osadníci přivezli legendu o Mikulášovi (Sinterklaas) do Severní Ameriky, kde se z ní postupem času vyvinul „Santa Claus“.

Mikuláš a Vánoce

Zajímavé je, že mikulášská nadílka v předvečer svátku sv. Mikuláše, tedy nejčastěji večer 5, prosince, se vůbec neslaví všude! Je rozšířená hlavně ve střední a východní Evropě, většina světa ji nezná, ve světě Santa Klaus naděluje povětšinou během štědrovečerní noci, případně na Boží hod Vánoční (25.12.) ráno.

U nás v Čechách a na Slovensku se mikulášská nadílka většinou dodržuje a Mikuláš bývá na svých pochůzkách doprovázen andělem a čertem. Tento „doprovod“ je pozůstatkem středověkých klášterních her a později průvodů, které procházely vesnicemi a v nichž vystupovaly různé maškary. Myslím, že skutečný svatý Mikuláš by anděla jako svého průvodce s radostí přivítal, ale nad přítomností „pekelníka“ by se nejspíš právem ošíval…

Biskup Santa

Mikulášův vzhled je okamžitě rozpoznatelný: vysoká červená čepice, bílé vousy, červený plášť, bílá košile. Dnes mnozí ani nepoznají, že se jedná o tradiční biskupské roucho!

Čepice byla původně biskupskou mitrou, bílý plnovous tradičně zdobí východního biskupa, červený plášť je biskupským ornátem nebo kápí a bílá košile pod ním je alba nebo rocheta.

Jeho moderní (už ne tolik biskupská) podoba se sáněmi, soby a sídlem u Severního pólu vznikla někdy na počátku 19. století v New Yorku, kde se mikulášská legenda zkřížila s prvky anglické tradice Father Christmas. A Santova náklonnost ke Coca Cole? Ta už je produktem vysloveně amerického podnikatelského ducha.

Santova štědrost

Biskup Mikuláš byl známý svou lidumilností, soucitem a štědrostí, zejména k chudým lidem a dětem. Býval velkorysým správcem a štědrým dárcem, spravedlivým soudcem i zastáncem neprávem utiskovaných. Po smrti otce prý celé své dědictví rozdal potřebným. Tradice praví, že jednou dal věno třem mladým dívkám, aby se mohly vdát a nebyly nuceny k prostituci. Vhodil prý tehdy oknem do domu sáček se zlaťáky, tak, aby ho při tom nikdo neviděl. Zde může mít původ pozdější představa Santa Clause, který se podobně stará o děti a přináší jim dárky, které chtějí nebo potřebují. Moderní Santa rovněž naděluje neviděn, v sáčcích či punčochách, oknem či komínem…

Santa jako ochránce víry

Jednou z prvních zmínek o svatém Mikuláši je záznam o jeho účasti na nicejském koncilu v roce 325, od něhož letos uplynulo rovných 1700 let. Nicejský koncil byl monumentálním shromážděním rané církve, kde se skupina přítomných biskupů postavila proti ariánskému učení, že Ježíš není plně božský a není věčným Božím synem. Pravověrní biskupové naopak potvrdili, že Ježíš Kristus je jedné podstaty s Bohem Otcem, a proto je plně božský.

Ve středověku se objevila legenda, že biskup Mikuláš osobně oponoval Ariovi s takovou rozhodností, až se v hněvu neovládl a vyťal mu políček. Ačkoli neexistují žádné důkazy, že se tak skutečně stalo, je možné si tuto scénu dobře představit. Příběh vypráví, že ostatní biskupové Mikuláše dočasně odsoudili. Zbavili ho mitry, dokud se neukáznil a neomluvil za svůj výbuch hněvu. Pokud ovšem někdy bylo něco, kvůli čemu stálo za to se rozhněvat, pak kacířské popírání Ježíšova božství by k tomu bylo dobrým důvodem!

Dárky jenom hodným?

Skutečným kacířstvím v příběhu o Santovi je představa, že Santa kontroluje a odměňuje chování dětí. To není křesťanství, ale spíše moralismus, a neodráží to ani soucit a milost skutečného svatého Mikuláše. Jako křesťan Mikuláš dobře věděl, že všichni lidé zlobí, že všichni zhřešili a postrádají Boží slávu. Naše spravedlnost nespočívá v tom, že jsme hodní, ale ve spravedlnosti Kristově a v odpuštění, které přijímáme vírou.

Biskup Mikuláš velmi dobře věděl, že křesťanská láska je velkorysá i k nehodným, že obdarovává nehodné, a to děti i dospělé, bez rozdílu zásluh. Mikuláš tím napodoboval štědrou, velkorysou, nezaslouženou Boží lásku k hříšným lidem. Kéž jsou takové i vaše blížící se Vánoce!