Současní lidé neradi čtou, a pokud vůbec čtou, tak nikoli takové knihy, které by zušlechťovaly jejich mysl. Vidíme to a slyšíme téměř denně, jak postojově, názorově, eticky i hodnotově bloudí v pomyslném závoji klamu (vymysleli jej hinduisté, aby tím omluvili své omyly) a marně hledají životní cestu, která by jim navodila nejen příjemný, ale i trvalý pocit štěstí a duševního klidu. K rozsévačům semen moudrosti jsou však nevlídní a nepřístupní, neboť jejich mysl se podobá vyprahlému úhoru, ve kterém se moudrá slova neuchytí.

„Koho vědomosti jsou neúplné,
nedojde nikdy hloubky poznání dokonalého člověka.“
(konfuciánský filosof Sün-c´- 313-238 př.n.l.)

„Do světa se člověk rodí jen jako člověk malý.
Když na zmatené časy narazí a ty časy zmateností označí jeho mravy,
stává se člověkem, který nízkost násobí nízkostí a zmatenost zmateností.
A lidská ušlechtilost nepronikne k nitru člověka,
když ji nebude výchovou získávat.“
(Sün-c´)

„Kolika lidí řeči jsem slyšel, nikdo nedospívá k tomu,
aby poznával, že moudré je od všeho odděleno.“
„Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Přísloví jim dosvědčuje, že jsouce přítomni, jsou nepřítomni.“
(Hérakleitos z Efesu – asi 544-484 př.n.l.)

Při porovnání těchto výroků s naší současností snadno zjistíte, že se momentálně nacházíme v intelektuálním i mravním „bahně“. Mnozí nevědomci totiž i bez náležitého vzdělání velice rádi prezentují své domnělé vědomosti a „zásadové postoje“, zatímco jiní lidé i ve vysokém společenském postavení se pyšní svojí sečtělostí a tituly, avšak jejich slova i skutky je usvědčují z intelektuální i mravní nedostatečnosti. Utrpením je vidět je i slyšet.

„Mnohoučenost nenaučí rozumnosti.“ (Hérakleitos)

Obsáhlý výklad o morálce, mravnosti a základních lidských hodnotách by naprostá většina lidí stěží přečetla, natož aby mu bez základního filosofického vzdělání porozuměla. Proto střední částí této úvahy budou pouhé definice, ze kterých poté vyplynou dílčí upřesnění i celkové shrnutí.

„Každé soustavné poučení o čemkoli má vycházet z definice, aby bylo jasné, co se má stát předmětem filosofické úvahy.“
„Všichni jsme vedeni a strhováni neodolatelnoju touhou po poznání a vědění, a jestliže někdo v tomto směru vyniká, pokládáme to za cosi krásného, kdežto nejistoto, omyl, nevědomost a klam považujeme za zlo a za cosi hanebného. Je to zjev přirozený a čestný, ale musíme se tu vyhnout dvěma chybám.
Za prvé, abychom nepokládali věci nezjištěné za zjištěné a neuznávali je za pravdivé bez rozvahy. Kdo se bude chtít vyhnout této chybě, a to by měl chtít každý, bude uvažovat o všech věcech dlouho a bedlivě.
Druhá chyba je ta, že někteří lidé vynakládají příliš velké úsilí a příliš mnoho práce na otázky temné a nesnadné, a přitom bezvýznamné.“
(římský státník a filosof Marcus Tullius Cicero – 106-43 př.n.l.)

Začněme tedy kategorizací pojmů a jejich definicemi (a přitom mysleme!)

Lidské smysly jsou omylné.

Každý vnější vjem putuje prostřednictvím našich smyslů do mozku, kde je v závislosti na našich vědomostech a zkušenostech vyhodnocen a stává se tak základem našich představ.

„Povaha představ je tvořivá.“ (Buddha – asi 563-483 př.n.l.)

Ze základní představy se vzápětí rodí představy další, z nichž pak vznikají předpoklady, domněnky, verze, názory a postoje. Je-li první představa mylná, následné představy pak tento omyl ještě více prohlubují a utvrzují.

Blud je utkvělá mylná představa.

Bludy jsou nejen mylné náboženské, politické a národnostní představy, ale i mylné policejní vyšetřovací verze, které jsou pak základem nejrůznějších justičních omylů, pokud soudci tyto bludy nekriticky převezmou.

4Postoj je kategorické (a zpravidla předsudečné) vyhodnocení všech vstupních informací a jednostranně se upevňujících názorů.

Postoj je základním kamenem všech předsudků a víry. Je zásadní, neměnný a zpravidla negativní (“nemám rád..“, „nesnáším..“, „tohle nejím..“ atd.). Postoj je vytvářen výchovou, zkušenostmi, (dez)informacemi a skupinovou morálkou, včetně nacionalismu, šovinismu, rasismu apod.

Názor je subjektivní vyhodnocení vstupních informací podle svých dosavadních vědomostí i zkušeností.

Názor je průběžně ověřován a upřesňován. Pokud není včas odhalena jeho mylnost, může se stát základem mylného postoje. Přemýšlení je cesta.

Mravnost (čestnost) je uceleným souborem kladných povahových vlastností (ctností): moudrosti, uvážlivosti, spravedlivosti, poctivosti, slušnosti, skromnosti, střídmosti, zdrženlivosti, uměřenosti, uvážlivé odvahy, lidskosti, laskavosti a soucitnosti.

Nemravnost (nečestnost) je proměnlivým souborem záporných povahových vlastností (nectností): nerozumnosti, nevědomosti, hlouposti, nerozvážnosti, nespravedlivosti, nepoctivosti, neslušnosti, neskromnosti, nestřídmosti, nezdrženlivosti, neuměřenosti, zbabělosti, bezohlednosti, bezcitnosti a krutosti.

K těmto negacím mravnosti lze ještě přiřadit ješitnost, pýchu, hrubost, vládychtivost, závistivost, žárlivost, lakotu, sobectví, zlostnost, zpupnost a mstivost. Nectností je tedy podstatně více, neboť jak pravil již zmíněný Sün-c´:

„Přirozenost lidská je v základě zlá. To dobré v ní je pouze vypěstované.“

Morálka je historicky, sociálně, ekonomicky i místně podmíněný soubor obecně anebo jen skupinově uznávaných a dlouhodobě užívaných pravidel chování (morální normy), která v daném čase, místě a skupině vymezují společenská „pravidla hry“.

Morálka je závislá na společenském postavení, majetku, národnosti, příslušnosti k rase, víře, třídě apod. Chování odpovídající ustáleným morálním normám lze pak označit jako moralitu anebo morálnost.

Morálku zpravidla dělíme na:

- náboženskou (křesťanskou, muslimskou, judaistickou, hinduistickou apod.),

- společenskou (kastovní, aristokratickou, měšťáckou, třídní, komunistickou,

fašistickou, nacionalistickou, válečnickou, příživnickou, loupežnickou apod.),

- pracovní (včetně úřednické, vojenské, policejní apod.),

- sportovní (sportovní pravidla),

- skupinovou (rodiny, školy, spolky, politické strany, party, kluby apod.),

- zločineckou (zlodějské či lupičské bandy, gangy, mafie) apod.

V každé společnosti platí nejrůznější morální normy, které mohou trvat celá tisíciletí anebo se rychle mění současně se změnou náboženského anebo politického systému. Morálka jednotlivců se pak mění i s jejich posunem na společenském „žebříčku“ vzhůru nebo dolů anebo z jedné společenské skupiny (vrstvy) do skupiny jiné (úspěšní revolucionáři, zbohatlíci, politici apod.).

Morálka je často v příkrém rozporu s mravností i s obecně uznávanými mravními zásadami (principy) – zejména s rovností lidí bez rozdílu rasy, víry, přesvědčení, národnosti, pohlaví a společenského postavení. Krajnostmi morálky jsou na jedné straně např. brutální vraždy žen a dívek z „rodinné cti“, typické výhradně pro islámské komunity (a to i v západní Evropě), a na druhé straně naivní humanismus, který v důsledku náboženských předsudků a mylných představ o přirozené dobrotě člověka důsledně (a nesmyslně) chrání právo na život i těch nejhorších zločinců, včetně nejrůznějších teroristů, diktátorů a tyranů, přičemž současně popírá právo nevyléčitelně nemocného a trpícího člověka na vlídnou a bezbolestnou smrt (euthanazie).

Mravní kvalita morálky proto může být velmi nízká anebo dokonce záporná, zejména dlouhodobě podporovaný extrémní nacionalismus a expanzionismus, násilnictví, lupičství, zlodějství anebo příživnictví. Nejblíže mravnosti je morálka sportovní, jejímž základem jsou od starověku poctivost, spravedlivost, slušnost a rovné podmínky soutěže (fair play). Kdo tato pravidla porušuje, je diskvalifikován a nezřídka i opovrhován.

Přírodě i vesmíru jsou lidské kategorie cizí a obsah jim dávají pouze lidé ve svých rozporuplných představách. Neexistují tam tedy spravedlnost, mravnost ani mravní hodnoty, ale pouze přírodní i vesmírné zákony, které v důsledku své neznalosti stále porušujeme. Pouze Anaximandros z Mílétu (asi 610-546 př.n.l.) se pokusil ztotožnit přírodní cykly i děje se spravedlivým střídáním protikladů (teplo-zima, sucho-vlhko atd.), a již zmíněný Hérakleitos z Efesu (544-484 př.n.l.) na něj navázal teorií o jejich věčném boji, která se pak stala základem dialektiky.

Lidská psychika je proměnlivá a stejně tak jsou proměnlivé i kolektivní a individuální představy o lidských hodnotách. Zatímco v civilizované části lidstva převažuje mravná představa, že základními lidskými hodnotami jsou pravda, spravedlnost a mír, v těch méně civilizovaných anebo necivilizovaných společnostech převažuje nemravná představa, že základními (a prospěšnými) lidskými hodnotami jsou lež, krádeže, loupeže, násilnosti, dobyvačná válka a k tomu ještě v mnohých muslimských zemích nevázaný sex (stačí si jen přečíst islámské představy o Alláhově „rajském hambinci“).

Kolektivní, skupinové i individuální představy o lidských hodnotách jsou tedy proměnlivé v závislosti na míře vědomostí, zkušeností a mravní vybavenosti. Pravdomluvnost, poctivost a dobrá pověst jsou dominantními hodnotami pouze pro ukázněné a mravně vyspělé jedince, zatímco pro mnohé národy, etnika i mravně zanedbané jedince jsou dominantními hodnotami lež, bohatství, úspěšnost a moc i za cenu společenského opovržení.

Zatímco představy o mravnosti a základních lidských hodnotách jsou od starověku na celém světě stejné, kategorické a neměnné pro všechny lidi bez ohledu na jejich rasu, náboženství, přesvědčení, národnost, pohlaví a společenské postavení (tyto ctnosti jsou totiž všude stejné a nikdo nechce být obětí lží, nespravedlnosti, podvodů, krádeží a násilí), představy o morálce a základních hodnotách mravně nevyspělých jedinců, jednotlivých skupin obyvatelstva, etnik anebo i celých národů bývají nemravné a mohou být vzájemně neslučitelné. Tyto rozdílné představy jsou pak důsledkem zanedbané výchovy, což v dnešní multikulturní době může být zdrojem vzájemného nepochopení, nevraživosti, nenávistného napětí anebo dokonce války.

Mravná kategorizace hodnot umožňuje správnou životní orientaci (správné poznání) a přesná definice problémů je předpokladem k jejich pochopení i vyřešení (správné rozhodnutí, správná mluva a správné jednání).

Nepodceňujte proto starověké filosofy, kteří po celá staletí bádali, srovnávali a analyzovali lidské chování a o správné životní cestě a smyslu lidského života toho věděli mnohem více, než naši ukvapení, povrchní a namyšlení současníci.

„Slepotou je raněn tento svět a jen málokdo prohlédne.“ (Buddha)