Pátek 18. července 2025, svátek má Drahomíra
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ÚVAHA: Zločin a trest – chyba a poučení!

V posledním článku jsem na příkladu chování k šelmám kritizoval – ne vlky, že se chovají jako vlci, ale lidi, že se nechovají jako lidé. A u příkladu šelem musím zůstat i dneska, protože v minulém týdnu mě jedna ze zmíněných šelem (medvědice) osobně navštívila. (Neznajíc sice číslo popisné skončila ve včelíně o kousek vedle, ale stejně: medvěd do vsi – pero do ruky!)

Připadá mi, že stejně jako se dá z kousku tkáně teoreticky vytvořit celý živočich, tak i z nějaké podružné skutečnosti se dá vytvořit obraz doby. Jinými slovy že řešení šelem má v sobě vzorec chování, kterým se dneska řídí společnost obecně i v jiných oblastech.

Zřejmě ten samý medvěd, který dělal lumpárny na podzim i na jaře – neměl respekt před lidmi a jejich blízkostí –, byl nedávno chycen u Lysé hory, uspán, dostal obojek a byl vypuštěn. Nic lepšího ho ale nenapadlo než hledat štěstí na hranici Valašska v hustě osídlené krajině.

Jeho příběh asi nemá dobrý konec – zajede ho auto nebo bude zastřelen nebo při troše štěstí dožije někde v ZOO nebo v hradním příkopu nebo se vrátí do hor, ale podivné chování může kdykoli nečekaně opakovat.

Bylo lepší řešení? Kde udělali soudruzi chybu? Někdo tvrdí, že zážitek z chycení a uspání utvrdil medvěda v tom, že lesy jsou nebezpečné místo k medvědímu životu, a tak si teď užívá podél silnic a v zástavbě, kde je mu hej. Takže lépe bude problematická zvířata nechytat, neuspávat a přímo lovit? Možná ano, ale v každém případě by měl chycený méďa pobýt v karanténě a absolvovat testy, z čeho že pramení jeho divnost – zda není z cirkusu nebo z domácího chovu, a pokud ano a nemá vůči lidem zábrany, tak už ho do přírody nevracet. Vracet divnému medvědovi svobodu jenom s obojkem na krku a doufat, že se polepší, je opovážlivost, vždyť i domácí psi – mají-li se pohybovat mezi lidmi – musí být na vodítku a s náhubkem. Aby medvěd prožil dobrý a dlouhý život, tak se musí lidí bát a mít respekt, cesta integrace medvědů do civilizace asi je možná, ale není dobrá pro žádnou stranu.

Chybou asi je, že jsme jako lidé vypadli z odvěké role nepřítele – chováme se nelidsky. Svoboda medvěda končí tam, kde začíná svoboda člověka, a basta! Svoboda bez hranic – to by zmátlo kdekoho! Medvěd není stavěný na to, aby byl absolutním a nedotknutelným pánem. „Ano, jsi brachu sympaťák a chráněný a můžeš jíst všechno ovoce, ale ze stromu v lidské zahradě ne! Ne pro tu škodu, ale že tě to zkazí – staneš se tak popelnicovým narkomanem a tvůj život nebude mít dobrý konec a my tě chráníme, ale to neznamená, že ti zajišťujeme beztrestnost, to znamená že ti chceme zajistit dobrý život. Chybami se zvíře učí.“

Vzpomněl jsem si na scénu z knížky Pepánek nezdara. Pepánek dostával výprask často, aniž by z toho měl trauma, ale otce to mrzelo, že musí synka trestat, a tak dal na radu a jednou, než začal bít, tak počítal do deseti, že by snad hněv přešel a bití nebylo… Jenže nepřešel – zesílil! A těch deset vteřin bylo pro Pepánka trauma a nejistota, kdy nevěděl, co se děje, a když konečně začal výprask, tak si spokojeně oddechnul, že je vše, jak má být. Zločin a trest mají své místo a čas a pak je to jejich soubytí užitečné, jinak je to na kočku.

Představa, že když se nebude trestat, tak zločin přestane být zločinem, neplatí: lumpárna zůstane lumpárnou, zneužití zneužitím, chyba chybou. Cesta do pekla se nezmění na cestu do ráje přehlížením ukazatelů.

Zvířecí výchova mláďat je tvrdá, nekompromisní a účinná. Výchova lidských mláďat je experimentální – nesmí se dát pohlavek ani facka a ani se to snad už neumí – facky a pohlavky znají lidé jen z televize od supermanů a tam končí příjemce v kotrmelcích nebo na krchově. Ale lidé mají rozum, a tak se k něčemu doberou i bez pohlavků, jenže zvířata si to bez lepanců v hlavách nesrovnají.

Lidé musí umět řešit rozpor mezi správným a rozumným! Měřítkem správnosti je nějaký zákon, zvyk, vzorec, jenže realita se nedá popsat vzorcem, každý je nedokonalý a nepostihuje všechny okolnosti okolo. A proto je člověk „tvor myslící“, nejenom „člověk konající“ podle vzorce (je snaha propočítačovat člověka, aby konal jen instrukce a nepřemýšlel).

Chránit je správné, neomezovat je nerozumné. Lidé to někdy aplikují na svých dětech – neomezování, netrestání, trpělivost, vysvětlování – peklo pro ně i pro okolí.

No a stejné peklo lidé tak trochu připravují i zvířatům. Zvířata mají nepřátele, instinkty a jistoty a nová role posvátné krávy v Indii, které je vše dovoleno (kterémužto jevu jsme se kdysi tak pošklebovali), je mate. Jak mohou zvířecí rodiče vysvětlovat dětem, že člověk je nepřítel a „pozor na něj“, když v reálu jsou pro ně lidé zajímavá a neškodná stvoření, která na ně vytahují jakési krabičky nebo před nimi utíkají! Přitom by po kontaktu s lidmi měl následovat poplach, rámus, štěkot psů, střelba, hrůza, úprk… a poučení.

V čem je tedy nebezpečnost lidí? V jejich nerozumu! Kazí výchovu zvířecí populace, prokazují medvědům medvědí službu. Medvědi tak mají starost o svá mláďata, aby se jim nedala na popelnice a nepřilnula k lidským obydlím. Snadné a lahodné živobytí – cesta slepá s nedobrým koncem! A lidé? Chránit a nesmyslně integrovat! Misto chránit přirozené, cenné a životaschopné!

Chybou je také vychovávat lidi, aby se přizpůsobovali medvědům! V národním parku, to ano, ale doma?! Kdyby z každé popelnice vyskočil po otevření čertík na pružině a medvídkovi dal po hubě a plivnul mu pepřákem mezi oči, to by bylo rozumné, jenže ochrana v současném pojetí znamená beztrestnost (a tím i bezzkušenost) – chráněná bytost nesmí dostat po hubě, byť by to bylo k jejímu dobru.

A tak ani tento článek není napsán o medvědech, ale o nerozumu. O tom, že správné a rozumné není někdy v souladu, o pohrdání hierarchií v rodině, ve společnosti i v přírodě, o chybách, kterými se člověk ani zvíře neučí, ale kazí, protože po nich nenásleduje logická a poučná reakce, protože mantinel uhýbá a není rozdíl mezi chybou a nechybou a je zmatek nad zmatek – u chráněných zvířat i chráněných lidí. Vzorec chování, který se aplikuje na mnohé oblasti, akorát u medvědů to bije do očí! A to je asi dneska bití do očí nepřípustné a je bráno jako falešné informování!

Aston Ondřej Neff
18. 7. 2025

Přilby pro bigoše aby s nimi mohli chodit pod vodou nechápu.

Milan Smutný
18. 7. 2025

Kombinace zelené energie, neregulujících zdrojů a solidarity chudých s bohatými

Jaroslav Zamazal
18. 7. 2025

Společně vzhůru k míru a socialismu!

Karel Wágner
18. 7. 2025

Blackouty ohrožovaná Evropa pošilhává po elektrické energii.

Lubomír Stejskal
18. 7. 2025

Vrána k vráně sedá, terorista teroristu nedá.

tty Tereza Tykalová
18. 7. 2025

Kandidátka hnutí Stačilo! Petra Rédová zaútočila na syna europoslankyně Danuše Nerudové (STAN). Na...

Lidovky.cz, ČTK
18. 7. 2025

Ruský soud uložil osm let vězení novinářce Faridě Kurbangalejevové za „ospravedlňování terorismu a...

dtt Ditta Stein
18. 7. 2025

Rusko by se mělo připravit na vojenské údery proti západním zemím kvůli jejich podpoře Ukrajiny,...

ČTK, Lidovky.cz
18. 7. 2025

V případu rozsáhlých podvodů při vydávání řidičských průkazů ve Varnsdorfu uznal Okresní soud v...

dtt Ditta Stein, ČTK
18. 7. 2025

Americký prezident Donald Trump v roce 2003 napsal sexuálnímu delikventovi Jeffreymu Epsteinovi...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz