V poslední době jsem si oblíbil jeden z mála českých seriálů Život a doba soudce A.K., který nedávno skončil. V první sérii jsme nahlédli pod pokličku soudnictví civilního, ve druhé do zajímavějšího putování po našem právu trestním. Soudce měl i svůj soukromý život, ale ten profesní byl až téměř do závěru zajímavější, některé procesy vycházely ze skutečných kauz.

Když se roviny propojily, dal šlechetný soudce přednost starému příteli nevelkého charakteru před spravedlností, nicméně vyvodil z toho přiměřené důsledky, justici opustil.

A tak mi napadlo, že by nezávislá ČT mohla vyprodukovat obdobný seriál ze zákulisí našeho velkoobchodu. První série by se odehrávala na Slovensku, tehdy to bylo jedno v jednotném státu. Hlavní hrdina by brzy odcestoval do Maroka, odkud by řídil obchody mezi tamní monarchií a naší socialistickou republikou, divák by se seznámil se strukturou a poměry v našich výsadních obchodních společnostech. Jako posléze výše postavený činitel by se neobešel bez kontaktu se Státní bezpečností, jenom těch stovek stran zpráv, které musel za svých cest vyplodit.

Pak zjistil, že se to vyplatí, a začal kromě komodit obchodovat i s informacemi, třeba jen utajení bylo jistě možné zobchodovat. Informace byly i v té době bez informačních technologií cenné, protože běžnému člověku nedostupné. Kromě informací jsou veledůležitou komoditou i známosti, to se projeví více ve druhé sérii.

První končí po pádu režimu na Slovensku, kde se po hrdinovi sápe jako obtížný hmyz jakýsi Ústav paměti národa, začne se pochybovat o způsobu nabytí majetku, celkově je to velmi nepříjemné.

Druhá série se stěhuje do Česka, již samostatného, pro převod podniků a vybudování skutečného obchodního impéria mnohem výhodnějšího prostředí, na nějaké estébáky ze Slovenska se tu kašle.. Peníze jsou pánem světa, jak praví slavný Vocílka ve Strakonickém dudákovi, mají též schopnost lepit se na sebe a nabalovat. Rodí se jeden velkopodnik a náš hrdina se poohlíží po novém kolbišti, protože má fantazii a není žádný blbec.

Třetí série začíná založením nejdříve malého a nenápadného politického hnutí. Ví, že strany mají na kahánku, ale postupně se jako ty peníze nabalují další a další lidé a s nimi i vliv. Zpočátku roztomilá kombinace rodného a přijatého jazyka stává se obtížnou, připomíná příliš neblahého prezidenta a generálního tajemníka, je třeba být plynulejší, také starší manželku je vhodné vyměnit za mladší přítelkyni. To je jeden ze základů politického úspěchu.

- Kdo z vás to má?

zněl kdysi falešný a zhoubný projev. Naproti geniální heslo – Všeci kradnú, my makáme – opojí rázem hlavy závistivější části obyvatelstva.

Co je ještě třeba? Postarat se o propagaci a ušetřit na inzerátech (skutečně bohatí nerozhazují peníze), to jest koupit nejrozšířenější noviny a nakladatelství k tomu. Blbé je, že televize koupili již předtím jiní, ale co na tom. Svou geniální roli sehrají i koblihy z vlastní pekárny. Hnutí sílí a vítězí v komunálních volbách. Pak, ještě před celostátními volbami, vstoupit s dlouholetou přítelkyní do svazku manželského. To pro moralisty.

Poslední série je ze současnosti a částečně prognostická. Vítězné hnutí ovládne volby do sněmovny, vjede do ní jako bolševici do Zimního paláce (alespoň ve starých filmech), ale hospodaří tam jako myšička, co vařila kašičku: tomu málo, tomu víc, tomu, co zlobí, vůbec nic.

Pak splichtí jakousi vládu, pomůže prezidentovi obhájit druhý mandát, on pomůže úspěšně vládnout, na závěr se spolu objeví v televizi jako známé sousoší z Mosfilmu blahé paměti. Ani tam není vidět, kdo drží a kdo podpírá.

SPD a komunisty raději zamlčíme, ostatně udělali svou práci.

Ani svatého Václava již netřeba, i bez něho bude dobře nám i budoucím.

P.S. Že jsem vynechal jakési Čapí hnízdo? Prosím vás, taková bezvýznamná prkotina. Kdo by se tím zabýval.

Mně by se takový seriál moc líbil, ani bych nepožadoval honorář za námět, konečně jsou tam i četné nepřesnosti, ale i ty patří k televizním seriálům. Kdo by se na ně koukal, kdyby se nepřidalo tu a tam peprnějšího koření?