Časy se mění! Ač čas si běží stále stejně, mění se myšlenky, které se v různých dobách honí lidem hlavami, a určují pak dějiny. Toulky nejen českou minulostí jsou pak poučné i zábavné.
Dneska se docela hodně řeší, že se hřeší! Ale hlavně se řeší, že se hřešilo! A řeší se, aby se už nehřešilo.
„Mítů“ u nás zní nesměle z různých koutů lidské společnosti, ale „mitu, mítů“ už nenápadně cvrlikají ptáčci přilétnuvší z jiných krajů.
Tato oblast má netušené prostory a možnosti a zřejmě ovlivní náš život, ač si myslíme, že u nás je to v normě. Jak se asi zajistí, aby se už nehřešilo? Tipuji, že návratem k odřezaným kořenům a dodržování jednoslovných přikázání to nebude – budou to tisíce slov, rozbory a analýzy + špičková technika! Třebaže by mnohdy nejvíce dobra udělalo pár facek a pár slov v pravou chvíli – ne věznění a lynčování po dvaceti letech! Dělat z toho po létech – kdy už je po všem – vědu? Snad z některých otevřených ran i po létech vyteče hni(u)s a uleví se, uzdraví se, ale lépe je hojit hned – bez rizika otravy.
K samotnému slovu „zneužití“ - dá se s tím mluvnicky i významově pohrát, že člověk žasne nad vynálezem zvaným čeština.
Klasický negativní význam je jasný – zneužití! - na počátku je něčí ne, pak je násilí, nátlak a na konci je užití si někoho, které je tomu druhému nepříjemné. Je to vlastně „s ne užití“ – negativní, odsouzeníhodná věc. (Jak důrazné „ne“ to bylo, jak násilné násilí to bylo a jak významná újma nastala? Někdy je jasné na první pohled, o co jde a že tu cosi nehraje, ale jindy se v tom člověk nevyzná a jen Bůh a účastníci vědí, jak to vlastně/slastně bylo.)
Věřím ale, že v drtivé většině případů to probíhá jinak – mluvnicky i dějově: na počátku je třebas něčí ne, ale pak je snažení a snášení modrého z nebe a na konci je užití si, které je zasloužené a příjemné oběma stranám. A hle - „z ne užití“ – v pozitivním významu.
Ale od hraní si s písmenky „z“ a „s“ pojďme k atraktivnějším hrátkám. V dalším – úmyslně nadsazeném – textu pomíjím zločinné a patologické činy (zejména páchané na dětech), které jsou ošetřeny seriozními články v jiných rubrikách, paragrafy a speciálními ústavy a nic nového pod sluncem to není. Pomíjím i novou úroveň násilného laškování, kterou do sousedních zemí vnesli kluci jiných kultur – tam se neloví (je doba hájení), zato se ale nově loví ve vodách přirozených a normálních, kde se hledají stopy zločinnosti, mnohdy za pomocí žalobníčků probuzených po desetiletích, kteří vyžadují soucit a odškodné i s desetiletým úrokem – anebo jim jde náhle jen o princip a spravedlnost? Není to tak trochu zneužití nálady ve společnosti a přiživení se na opravdových lidských tragédiích? Vyhánění čerta ďáblem? Není to samo tak trochu patologickým jevem?
Nebylo by jednodušší obecně používat užitečnou a časem ověřenou formulaci ze svatebních ohlášek? „Kdo o něčem ví, ať to oznámí hned, nebo o tom mlčí navždy!“ aneb „Slunce ať nezapadá nad vašimi starostmi (vaším hněvem, vaším rozpačitým sexuálním zážitkem)!“ aneb: „Co si dnešek navařil, to ať si také sní a neotravuje dny příští!“ Bylo by to lepší a férovější a bylo by po nejednom „mýtu“!
Já si ale na dnešních kampaních všímám toho, jak jsou ve svém nadšení pro spravedlnost nedokonalé a nevyvážené – copak na hřešení, zatloukání a pokání má monopol jen jedna známá organizace? Anebo jen chlapi, co se v budoucnu stanou bohatými a známými?
A že by dámy byly v oblasti těchto neřestí bez viny? Není na čase to napravit? Copak traumata mužů nejsou stejně velká? Copak vy, ženy, nemáte nad muži velkou – od přírody vám danou – moc, která přece také láká ke zneužití? Stačí pohled, úsměv, gesto, pár písmenek v SMS a je vymalováno – někdy po tomto vašem zneužívacím aktu muž nejí, nespí, dny i noci touží a souží se a vy si ho můžete omotávat dle libosti okolo prstu či pasu. Není to ponížení, není to trauma s trvalými následky? Vážně máte čisté svědomí? Nikdy jste nebyly jako ta myšička, co vařila kašičku?
Tuto minulost je přece možné také vytěžit, vydolovat odškodné ležící ladem! (Slibné je, že mnoho žen dneska míří k významným a dobře placeným místům.)
Časy (smýšlení) se mění a hodně. Pěkně je to vidět na pojmu „bezpečný sex“ – sex bez následků. Jak se měnil obsah pojmu následek.
Nejprve asi sex, při kterém vás nikdo nenačapá a který se neprozradí. Potom se přidalo to, aby při tom nedošlo k onomu nežádoucímu „vedlejšímu“ efektu – početí nového člověka. A později obohaceno o nenakažení se smrtelnou nebo „jen“ infekční chorobou.
Dneska bych učil mládež tomu, že bezpečný sex k tomu všemu musí být navíc sex nezneužitelný – dokumentovaný! Tj. sex, před kterým dojde k sepsání a podpisu smlouvy s vymezením vzájemných možností a následně dojde i k elektronické evidenci samotného aktu tzv. „EES“ – záznam textu, obrazu i zvuku uložený v archivu anonymně, pod jedinečným kódem FIK, který bude v budoucnu sloužit pro případné vyhodnocení toho, zda akt proběhnul podle smlouvy a nedošlo ke zneužití slabé chvilky k silným prožitkům mimo rámec smlouvy. Budoucnem je míněna pozdější doba, kdy dotyčný nebo dotyčná budou už zastávat dostatečně viditelné a honorované postavení (president, biskup, herec, ředitel, režisér …). Bez konkrétního FIKu si ale u soudu žádná ze stran ani neškrtne. Fíkový list, který se vyskytoval při vyhnání z ráje, byl asi toho všeho předzvěstí!
Lidé nezodpovědní si budou sice zpívat: Fik sem, fik tam. Ale všeho dočasu.
Časy se budou měnit a sex jako permanentně nebezpečná a problematická činnost bude na fyzické úrovni omezován… pouze virtuální sex bude bezpečný, nezneužitelný a správný. Podobně jako už to částečně funguje u sportu, her, stříleček… A navíc je u něho jistota, že nedojde ke zplození člověka, který přece mj. zvýší teplotu planety o 0,0…x °C – bezpečný sex bude tedy sex bez budoucích emisí.
Ale zpátky od neveselých vyhlídek k veselému dnešku: „s ne užívání“ je zneužívání a je nepřípustné, přípustné je pouze užívání si se souhlasem: „s ano užívání“.
Je to tak, jenže navazování vztahů má mnohdy zvláštní logiku. Je to podobné, jako když horolezec vyhledává skály obtížně dostupné, kolmé a převislé a dře se pak na horu, která ho odmítá, ale on leze čistě a je pak na vrcholu šťastný. Hora, na kterou vedou schody nebo lanovka, jej neláká.
Některé děvče proto říká „Ne“ (byť by si i myslelo „Ano“), aby si ověřilo, že to dotyčný myslí vážně, vytrvale dobývá jeho srdce, nenechá se odradit a ukáže tak, co je zač – zda hrubián, či gentleman. A jestli v tom všem obstojí, tak až pak zazní „Ano“.
Děvče, které hned říká „Ano“, patří do jiné kategorie a tu nám do toho pěkně zapadá nápad s legalizací prostituce – výborný nápad! Výše popsaná evidence (EES – bez signálu do postele nelez) bude základem a bude tu sloužit pro případné reklamační řízení nebo při zjišťování daňových úniků.
Jenže co manželství? Nebude to potom daňový únik? A co jeho krize, komplikace a handrkování se s menšinami - nevolá to po přehodnocení této záležitosti? Nespěje to do budoucna k tomu, že manželství, rozvody, registrace, přeregistrace aj. nahradí zákon o legalizaci prostituce? Zní to divně! Lépe tedy – zákon o poskytování sexu, který stanoví potřebné podmínky a pokryje všechny sexuální potřeby všech lidí bez komplikovaného dotazování a rozlišování, kdo co má v podbřišku a co si o tom myslí! Zavede také pořádek a zabrání onomu dnešnímu patovému stavu, kdy se dohadujeme, kdo s kým kdy co měl, a konce se dobrat nemůžeme. To už se nesmí opakovat! To by nám příští generace neodpustily.
Vše bude dohledatelné, dokazatelné, no a také zdanitelné a ztrestatelné! Sankce za nezaregistrovaný sex budou velké, ale ten, kdo vede řádný sexuální život (a má dobrou wifinu), se nebude mít čeho obávat… To jsou teda vyhlídky! Nebylo by nakonec přece jen lepší řešit to postaru: pár facek a pár slov v pravou chvíli?
Kdo si nikdy z původního ne (díky vynalézavému, nenásilnému snažení, do kterého zapojil to nejlepší, co v sobě našel) nakonec (k oboustranné spokojenosti) neužil – piš první komentář!