Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

slova

slova jenom slova revoluce za banány a vložky tak jako tak zvítězila uráááá (to je test)

Re: slova

vznešenými slovy zatopit v kamnech taky test

Promiňte mi, ale mně všechna ta slova, pronášená v přítomnosti na adresu minulosti, připadají na nic. Jsou to pouhá "kdyby".

Obraz, ke kterému jsme ochotni donekonečna se vracet, abychom ho komentovali a rozebírali, totiž že ohrožením budoucnosti jsou postavy minulosti, pokládám za falešný. Spíš by nám měl posloužit jako analogie, jako zkušenost. Nechci Vám brát iluze, ale pokud jsem se ve svém životě setkala s lidmi, používajících rétoriku typu "mám na soudech známé", byli to ti tzv. nejtržnější podnikatelé, navenek "bojovníci proti komunismu". Jeden z nich se vrátil z emigrace. Stačí se přeci rychle a dobře zorientovat a dobře "zapadnout". To je také důvod, proč se nemohu ztotožnit s iniciativou "za zákaz KSČM". Totalitní myšlení, touha po moci, tendence využívat konexe, jsou přeci vlastnosti lidské přirozenosti, vyskytující se NAPŘÍČ politickým spektrem. Vybrat si jednu jedinou škatuličku a hrát si na to, že jen tady je zakopán pes, vnímám jako slepotu. Kdyby se chobotnička denodenně neobnovovala, těžko by sílila. Sorry :-(

Havlova salta.

Re: Havlova salta.

Sice mě čas strašně honí,

ale vždycky zůstává něco nedořečeno, nepovysvětleno, takže se k tomu v myšlenkách pořád vracím. Víte, měli jsme „smůlu“ že jádro „odboje“ se tu rekrutovalo z intelektuálů a všichni, kdo se připojovali byli tímto myšlením infikováni. Probíhaly bytové „semináře“, kde se všechny problémy probíraly z hlediska filozofie, lidských práv, humanitních ideálů. Byť věřící se tohoto nezúčastňovali, měli svá setkávání, názory na řešení celé světské bídy a samozřejmě nejvíc naší komunistické nepostrádaly ono křesťanské – ty kamenem, já chlebem, nejsme jako oni a zlo plodí zlo apod. Bylo to krásně ušlechtilé a velkorysé a předcházelo to možnosti krvavých konfliktů. Líbilo se nám to velmi, možná ale spíš víc proto, že to nevyžadovalo velké hrdinství, nevím. Proto tohle myšlenkové směřování ovládlo i politiku po převratu. Většinou jsme s tím souhlasili – nejsme jako oni, tlustá čára, pryč s trestem smrti, raději pustit 6 neusvědčených vrahů než popravit jednoho nevinného. Často tady Liška nebo i další mávají teorií mafií, spiknutí a podobných nesmyslů. Není to tak, nevěřím. Byla jsem tehdy dost blízko, abych nezaregistrovala nějaké předem připravené scénáře, podvržené, zlomyslné. Bylo to čiré neumětelství, se kterým jsme netušili, co vstřícností, tlustou čárou a velkorysostí riskujeme. Jak se nám to vymstí. Samozřejmě byly už i tehdy kritické a opačné hlasy, ale byly v naprosté menšině, všichni jsme rádi podlehli té všeobjímající eufórii. Měli jsme pocit, že být tvrdější je cosi o mstě a msta, to přece není to pravé ořechové.. Takhle jsme to delší dobu slýchávali od autorit, od skvělých lidí. Byli fakt skvělí a neznali jsme důvod, proč jim nevěřit. Tehdy nám nedošlo, že filozofování je kladná kategorie, leč s praktickým životem na dnešní úrovni příliš neslučitelná. Všichni, kdo jsme těmi semináři prošli, jsme se pak zúčastňovali zakládání OF, proto naše názory ovlivnily

dokončení

proto naše názory ovlivnily řešení místních lokálních problémů. Takže to máte hned jednu z příčin, proč se leccos řešilo, jak se řešilo, přidejte ještě neumětelství, dále nedostatek odvážných lidí v místech, dále tvrdošíjnost či rafinovanost místních policejních či vojenských složek. Už jen co jsme se u nás nalítali, aby se neskartovalo. Houby. Neuměli jsme, nevěděli, kam jít nejdřív, všechno jsme se učili za pochodu. Tohle všechno se podepsalo na tom zlomu, takže dnešní situace je o naší tehdejší naivitě. Tady nebyla v záloze pekelně naštvaná odhodlaná poškozená generace, která by to 18.11. začla korigovat a napovídat. Víte, i já tehdy byla alergická na opačné drsnější recepty, jak já nenáviděla Klause za rozbití OF. Holt, když se člověk uzavře do ghetta stejně smýšlejících, je to průser. Nějaká přesvědčení jsem stihla léty poztrácet, přesto až do pořízení internetu jsem byla velký obhájce Havlův, tlusté čáry a dalších humanistických řešení, asi je to jako opium, víra v sílu ušlechtilosti. Teprve NP s různými názory na řešení, to byla škola. Taky jsem do té doby kdeco dávala za vinu Klausovi. Tady to přešlo, najednou má člověk výběr k čemu se ve svém vlastním hodnocení přiklonit. Teprve tady jsem pochopila, jak nereálná jsou ta ryze humánní řešení. Kolikrát jsem se mýlila, když jsem odmítala Klausovo vidění problému. Jak je sociální solidarita demoralizující. No, člověk se vždycky učí. Ale trvá to. p. Havel je dnes neskutečně mimo a zrovna tak jeho nejbližší přátelé, nenaučili se naslouchat i jiným názorům, než ozvěně. Olga byla jeho kotva k reálnému světu, Dáša je slepice.

V Čechách se víra moc nenosí

V Čechách se víra moc nenosí. Málokdo tu věří v Boha, natož sobě. A pokud někdo řekne něco, co by snad mohlo zavánět pravdou a moudrostí, a to ani nemluvím, že by to mohlo zavánět láskou, hned se najde hodně chytráků, kteří mu dají co proto. Nesmírně si vážím Havla za to, že dokázal mluvit o lásce před takovými davy, že dokázal říct o lásce třeba politikům a nebál se posměchu, kterého se mu dostalo. Takhle zní a takhle se totiž šíří Slovo Boží v 21.století. Až pochopíte, co je to moudrost, oceníte Havlovo heslo: "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí". Jsou to totiž slova obrovské víry a hlavně víry v sebe sama

Proboha jaké ztracené ovce?

Re: Proboha jaké ztracené ovce?

no, pokud se nehodláte vracet tak snad ani nepište. vlastenci ...

Prakticky už nežili ti, kteří měli praxi v tržním hospodářství, aby nám ukázali cestu, aby byli vzorem

to je pravda Jako, např. Karel Prášek umřel v roce 1932, vřele doporučuji některou z knih vydaných o první republice, rozhodně je to hodně zajímavé období našich dějin.

Jako

verna svemu povolani :-) na to, co popisujete mam svoji  teorii: Bohuzel, nase kolektivni psyche byla dlouhodobe utvarena tim, cemu se  u jednotlivcu v jejich (pochroumanem) vyvoji rika hostilni zavislost. Chceme od tech, co predstavuji "rodice" (monarcha, stat, oni, kapitalisti, atd...) aby nas ochranili pred bolesti a neprijemnosti, adversitou, hladem a nebezpecim a vsemi neprijemnymi pocity, zstrachy a zmatky ktere z techto pochazeji. Vzhledem k tomu, ze to a) ale nikdo nikdy nemuze dokazat protoze svet i zivot jich vzdy je a vzdy byl plny a tudiz nas nutne a opakovane zklamavaji a b) kazdy jedinec i sdruzeni jeincu je vyvojove nadano touhou a puzenim po autonomnosti, nezavislosti ("ja sam"), dochazi ke konfliktu a zureni na ty "ony" kteri maji v ruce vsechny oprate k uplnemu ovladani naseho pocitu dobra, tepla a plneho briska, prekazi nam v tom abychom si delali "sami" co chceme, lec nam nezajistuji ten uplny a kompletni pocit dobra a bezpeci po nemz touzime. Odtud hostilni zavislost. Sami si to uplne dobro taky nedokazeme zjednat ( a nechapeme ze to je proto, ze nic takoveho proste neexistuje), touzime po nem a vinime ty "velke", kteri nam stoji v ceste. Vysledkem je nekonstruktivni vztek a ukazovani prstem ven od nas. Dobry rodic vede decko postupne, laskave a altruisticky k vybudovani sebevedomi tim, ze je postupne vystavuje vetsim davkam zodpovednosti za sve dobro, lec jej netresta, nepeskuje a nezesmesnuje za neuspechy.  Kdyz je decko vsak opakovane vystavovano nemozne situaci kdy je peskovano za to ze se pokusi a neuspeje, pripadne peskovano i kdyz se pokusi a uspeje, pak je na maler zadelano. Z tohohle se jako spolecnost ( a casto jako jedinci) budeme jeste dost dlouho lizat :-)

Re: Jako

Jezusmarjá, Šárko, já Vám psala odpověď, dlouhou, to mi ta první slůvka vždycky tak rozkvetou, a teď jsem někde ťápla a všechno je pryč. Nemám sílu znovu, tak jen pozdravím moc moc moc. Vaše argumentace mi mluví z duše, z tohohle se skutečně budeme hrozně dlouho vzpamatovávat. Než vymře poslední snílek s představou, že není třeba zatínat zuby, odříct si, usilovat. Ježíši, ani nemůžu pokračovat, protože mi tu z TV mluví- Harold Pinter, držitel Nobel. ceny za literaturu 2005. Kristovanoho, tihle intelektuálové, kteří v životě nebyli nadřízenými, nemuseli nést odpovědnost za nikoho jiného než sebe, to se skoro nedá poslouchat. Jejich svět je tak neskutečně zjednodušený a nereálný, to je děs. On se tu může upomlouvat Thatcherové, to je sebemrskač neskutečně vyvinutý. Ježíšmarjá, jak on ví naprosto přesně kdo dělá a jakou chybu a jak brojí proti arogantní Americe, je mi zle. Začínám být na ty nepraktické a dogmatické a sebestředné intelektuály docela nasrděná. A už končím, přeji krááásné žitíčko, pa pa

Žádní "vizionáři" prostředí, nad kterým dovládla Justitia, nepomohou.

nejde v něm ani přežít, ani podnikat, lze se jen přidat k barbarům (zda přejdeme pod "správu zvůle" zleva či zprava, je podružné) anebo k obětem. Znám pár lidí, kteří přišli do Čech podnikat a brzy utekli. Nevydrželi poslouchat "tak to dejte k soudu - chachacha!, event. "zkus to dát k soudu - mám tam známé". Zdejší soudní podnebí jakoby soudným nedělalo dobře: z chytrých lidi udělá blbce - a blbce korunuje na chytráky. jedinou "výhodou" je snadno odhadnutelný další vývoj... Každý metr krychlový, který přestala ovládat spravedlnost, je logicky přenechán vládě barbarů a zlodějů. ZLO = typ DĚJe.

Re: Žádní "vizionáři" prostředí, nad kterým dovládla Justitia, nepomohou.

" Neprestaneme byt pravnim statem!" bylo jednim z hesel. To melo byt pozehnanim Ustave, ktera zarucovala "vedouci ulohu Komunisticke strany" a tim ponizovala devadesat procent obyvatelstva na second class citizens? Take pozehnanim soudcum, kteri Ustavu representovali? Jestlize obcan Havel svym soudcum odpustil prikori spachane na nem, nemel rozhodne pravo jako president velkodusne odpustit prikori spachane na jinych. Jestlize (absolutni souhlas, MAMINO) Justice zustala v rukou tech, proti kterym mela byt revoluce namirena, samo slovo revoluce ztraci svuj smysl.

Jako,