Jistě si na tu dobu vzpomínáte, kdy rok co rok se zvyšovaly zisky, rok co rok se zvedaly platy, stejně jako se zvedaly životní náklady. Zejména ekonomové horečně přemýšleli, co s tím, protože velmi dobře věděli, že tímto tempem se řítíme k fatálnímu konci, ale zcela jistě k velmi fatálnímu pádu. Pamatuji si, jak ještě v roce 2019 ekonomové předpovídali zpomalení ekonomiky, mnozí recesi.
To co se stalo, však byla klasická černá labuť. I když, jak se ukazuje, ne úplně pro všechny. Bez jakýchkoli konspiračních teorií, pouze na základě časové osy a dějů, které se staly a rozvíjely, lze poměrně snadno dokázat, že změna, které jsme dnes svědky, byla pečlivě a dlouhodobě připravována. Již na začátku tisíciletí se objevilo několik teorií vývoje a změn společnosti, které odstartoval internet a sociální sítě. Ten internet, který je na světě déle, než si myslíme, ale který byl dán do rukou široké veřejnosti až daleko později. Tady se začalo mnoho věcí měnit. Do různých věcí mohlo mluvit stále více lidí a společnost se začala dostávat do varu. Něco se stát muselo. Co je mnohem horší, že ubývalo a nadále ubývá osobností, které jsou schopny být těmi vůdčími osobnostmi. A to na všech postech, nejen politických. Společnost vyhořela. Měli jsme pocit, že vše prostě půjde samostatně. Prostě jakýmsi perpetuem mobile. A to nikdy v dějinách nefungovalo.
A tak se stalo to, co se stát muselo. Na řadu přišla nová vize společnosti těch, kteří mají v zásadě dobré úmysly, ale především pro své větší zisky. Pokolikáté slyšíme zvěsti, že začíná Nový svět. Podle nové nóty Papežské akademie pro život, Nový svět začíná přátelstvím s postiženými. To je určitě pravda a potřebné, ale hrozí nebezpečí, že se výhod a přátelství budou dožadovat skupiny obyvatel i rádoby sociálně slabých, které dávno přátelství lidí mají a které budou chtít pouze a jen nepřiměřené výhody. Tím však naopak skutečně potřebným a vážně postiženým ubírají možnosti pomoci. A navíc v rámci inkluze se tak stává, že obyčejný život člověka je nezajímavý a poctivý introvertní člověk je upozaděn a je vlastně nezajímavý. Přemýšlím, že moje babička tím, že jezdila s postiženými lidmi do Alp v době, kdy to nebylo běžné, přeskočila do Nového světa o skoro 100 let dříve. Když jsme já s kolegyní vezli děti z Jedličkova ústavu na Matějskou pouť v době, kdy tyto děti byly za zdí, v podstatě již tehdy jsme začali Nový svět. Dnes ovšem lidé s jinými životními zkušenostmi určují životy ostatních v rámci empatie a práv, které však dávno mají. Nastala emancipace různých menšin a sociálně slabších, postižených i handicapovaných a to vše na pozadí rekodifikace podstaty člověka. Není totiž důležité, kde se kdo narodil, ale jak se cítí, a být dnes nebinární osobnost je dnes víc než běžné. Vztahy lidí se přetavují do komunit a tlup. Každý s každým je dnes poměrně běžné.
Jak to vše souvisí s vizemi o novém uspořádání světa? Zcela zásadně. Stojíme na prahu Nové epochy. Nového společenského a ekonomického uspořádání, které vychází z naprosto nových a zcela odlišných základů než dříve. Není důležité, kdo co je, ale jak se cítí. Není černá a bílá, ale je především nudná šedá, protože v rámci politické a jiné korektnosti není přece možné říci, že něco je tak, jak je. Někoho se dotknete vždycky. A do toho přišel strach. Strach o život. Svět nebyl a není bezpečné místo k životu, ale díky naprosto cílenému vyvolání strachu a pocitu viny jsme společnost naprosto zablokovali.
Svět se probudil do očkovacího fanatismu. Očkovat se musí každý, i kdyby mu to v konečné fázi bylo naopak na škodu a ohrožovalo by ho to na životě a zdraví, protože jeho hladina protilátek je natolik vysoká, že by to bylo škodlivé. Příklad? Dcera premiéra. Je právo každého, aby na očkování šel, stejně jako aby nešel. A nejedná se o sobce. Základem je totiž zdraví člověka, nikoli fanatismus a rozdělování lidí. Nejsem proti očkování těch, kteří v tom vidí cestu. Ale jsem proti fanatismu očkování. Příkladem dalším je český lékař na olympiádě. Jak správně řekl Lukáš Pollert a jiní: Přítomnost viru ještě neznamená nemoc. Může být však možným zdrojem nákazy. Tak jistě, ale takových věcí je… Takových možných zdrojů nákazy i jinými nemocemi je… Stejně jako očkování není záruka, že covid nedostanete. A tak místo fanatismu bychom měli přijmout tezi, že covid tady je a bude. Stejně jako jiné viry a je potřeba se s ním, jak ukazuje Velká Británie nebo Singapur, naučit žít. Nic jiného nezbývá. Ale na druhé straně, kolik investic a dotací je možné získat na obnovu ekonomiky podle jistých představ. Tedy prosím, méně fanatismu a více vzájemné úcty a pochopení a opravdového zachraňování skutečně nemocných. Nehledejme vir, ale léčeme skutečně nemocné. A nezapomeňme, že je třeba také léčit i jinak nemocné pacienty.
Společnost je unavená a vyhořelá neustálým stresem, strachem a emočními otřesy. A nejsou tu osobnosti, které by do toho šly. Kde jsou osobnosti typu Reagana, Kohla, Thatcherové či Jana Pavla II.? Nikoho takového zatím nevidím. A pokud se náhodou někdo takový objeví, je nemilosrdně stáhnut do davu, protože dnes se věci musí celospolečensky řešit kolektivně. Čeká nás těžká doba, dokud se neutvoří skupina ideově vyhraněná a s pozitivním a konstruktivním pohledem na svět, která bude mít ve svém středu několik osobností, které budou i zlobit – ostatně osobnost není zrovna poslušná davu…Do té doby bude naše společnost vyhořelá a poplatná idejím a doktrínám jistých osob a jistých lidí, kterým na lidech příliš nezáleží. Na stavech svých kont ale ano…
Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.