Položme si otázku: „Kdy je člověk šťasten?“ Já si dovolím na to odpovědět: „Když má v sobě správnou víru.“ Domnívám se, že na otázku lidského štěstí není vhodnější odpověď, než jak zde naznačuji hned v úvodu.

Často se tvrdí, že lidské štěstí nespočívá v penězích. Mnohokrát uslyšíte od člověka, který má všeho již dostatek, jak bude tvrdit, že má všeho ještě málo a proto usiluje, aby mnoho dalších moderních věcí ještě měl. Ale takový člověk si pouze přidává starostí, musí potom pečovat o svůj majetek.

Z toho všeho vyplývá známá moudrost, aby člověk byl šťasten, musí se umět spokojit s tím, co má.

Byl jsem jednou mile překvapen, když mi dcera ukazovala, jak vnučka měla otištěn v místních novinách krátký článek právě o štěstí. Říkala zde toto: „Štěstí je to, když mám dobré rodiče. Když si s rodiči rozumím. Když mám ještě sourozence a spolu s nimi si také rozumíme. Když se máme všichni rádi.“

Žasl jsem, jak sedmiletá žákyně dokázala již správně a jednoduše vyjádřit povahu lidského štěstí. Odtud je patrné, že ke štěstí stačí málo. Když má dítě dobré rodiče, tak je u něj od počátku pěstováno potřebné štěstí. Když takový člověk vyroste a je dospělý, tak bude tolik potřebné štěstí rozdávat druhým. Všichni dobře víme, že základ společnosti spočívá ve správné rodině.

Po takovém úvodu mi dovolte nyní se podívat na naši společnost. Pokud chceme být jako celek šťastná společnost, tak si musíme všichni lidé navzájem věřit, mít k sobě vzájemnou důvěru. Když si promítnu celý svůj dosavadní život za uplynulou dobu mých téměř sedmdesáti let a položím si otázku, kdy jsem se v naší společnosti cítil nejlépe, tak odpověď bude následující: krátkou dobu po 17. listopadu 1989. Proč tomu tak bylo? Nešlo o pověstné cinkání klíčemi, ale tehdy v nás ve všech bylo opravdové a nefalšované nadšení, byli jsme šťastni, neboť se naplnila v nás víra v naději společně s důvěrou v naši lepší budoucnost. Přesvědčili jsme se, jak víra působí, pravda vítězí a svoboda je pro všechny občany skutečně potřebná.

Dnes si můžeme každý už říci: „To jsem byl tehdy opravdu tak naivní, že jsem věřil v lepší budoucnost?“ Já také dnes každému zase klidně odpovím: „Ano, byl jsem tehdy naivní a jsem stále naivní ještě dnes. Já prostě věřím všemu slušnému a poctivému, věřím lidem. Stále věřím v naší lepší budoucnost, já jsem věřící.“

Dovolím si vám tvrdit, že tehdy základ všeho vidím právě ve víře. Proč se toho 17. listopadu 1989 do politiky vložili svým správným způsobem naši studenti jako první? Jednoduše proto, že mladí lidé jsou nejvíce otevřeni pro víru. Když se učí ve škole nové věci, tak chtějí tomu všemu porozumět a musí samozřejmě zároveň věřit tomu, že se jim všechno říká správně. A oni nyní velice dobře viděli, v jaké nesprávné společnosti zrovna žijeme, tak se do toho zkrátka vložili. A výsledek se brzy dostavil. Přidali se k nim brzy všichni další rozumní občané. Všechno dopadlo dobře a máme dnes svobodu.

Trochu se ještě zamysleme, jakou máme nyní současnou svobodu, je v nás víra v lepší budoucnost?

Domnívám se, že jsem hned od počátku ten letošní rok nezačali příliš šťastně. V novoročním projevu pan prezident správně řekl, že nás čeká důležitý rok, který je ve znamení osmičky a bude letos řada politických výročí. Řekl to celkem správně, neboť každý rok je pro nás občany pokaždé vždy důležitý. Nelíbilo se mi však, když bylo řečeno, že se máme dobře. S tím již tak nesouhlasím. Nezáleží přece vůbec na tom, kolik mám peněz v peněžence, ale daleko více záleží na tom, s jakými pocity já žiji. Bylo by daleko vhodnější se hned na počátku nás otázat: „Vážení občané, jak se máte, jak se cítíte?“ a nyní by pan prezident měl ze své pozice s námi přátelsky rozmlouvat, říci nám, co a jak všechno budeme společně dělat, aby se postupovalo k lepšímu. Jakým způsobem se všichni zaměříme na naši budoucnost. Říká se tomu, že máme vizi, neboť hledáme všichni budoucnost.

O naší budoucnosti rozhodují svobodné volby. K tomu jsou právě určeny a občané se tady vyjádří, co chtějí. Z těch posledních voleb jsme trochu smutni. Je to proto, že to vypadá, jako kdybychom se snad vraceli zpět. Ale tak tomu není, tak tomu přece být nesmí a já jsem přesvědčen, že tomu tak ani nebude. Nestrašme se dopředu navzájem. Média dělají velice často přílišný humbuk. Poslední volby vyměnily část lidí v krajských zastupitelstvích a vyměnili se někteří senátoři. Éra komunismu opravdu skončila, lidé si již nedají vzít své majetky a také svůj zdravý rozum. Je sice u nás silné levicové smyšlení s velkými pozůstatky z dřívějšího extremismu. Pravicové smýšlení je pro většinu našich lidí stále neznámou veličinou. Budovat u nás pravicovou politickou stranu, to je, podle mne, přetěžký úkol. Pokud vím, nějací významní pravicoví politikové se u nás vyskytovali velice málo. Já znám trochu dobře pouze Tomáše Baťu.

Je nás pořád ještě mnoho takových, kteří si dobře uvědomujeme, v čem spočívá naše svoboda a v čem spočívají základy demokracie.. Za uplynulých 19 let jsme se již dosti naučili, naši studenti zdatně povyrostli a my všichni jsme společně za tuto dobu něco dokázali. I když nemáme ještě euroměnu, jsme však součástí EU. Stačí se podívat na naše města, jejich náměstí, na všechny obce, jak jsou docela pěkná. Je sice velikou pravdou, že ve velké většině u našich občanů jejich výdělky neodpovídají stále jejich pracovní snaze, také mnoho občanů je odkázáno na skromné důchody, často také pořád vidíme dalších nedostaky, jsou patrné politické chyby, ale přesto neztrácejme svou víru ani za současné nepříjemné světové krize.

Říká se, že český občan je velmi nespokojený, že neustále si stěžuje na poměry. Překonejme všechny pocity nespokojenosti a nalaďme se optimismem. K tomu optimismu přidejme svou trpělivost a buďme všichni aktivní. I ve svém vysokém věku máte přece možnost třeba vstoupit do politické stany, kterou si dnes můžete pečlivě vybrat, proč ne? Já jsem to například letos udělal. Prostoru pro vaši aktivitu je mnoho, stačí se jen zapojit do vhodného kolektivu a vzájemně si pomáhat. Neztrácejme ani dnes své iluze o tom lepším. Samozřejmě je nyní nutné, abychom byli více ostražití. Přitom se ozbrojme právě vírou spojenou s nadějí v lepší budoucnost. 17. listopad roku 1989 se nám tak trochu zase přiblíží a ta předchozí doba, která byla předtím, více vzdálí.

Zlín

emeritní učitel