Blíží se Vánoce a Nový rok a čím jsem starší, tím rychleji čas plyne, tím rychleji se svátky střídají, bez konce a cíle... takže mě překvapuje, že jsem si toho nevšiml již dříve. Teprve po padesátce, když člověk zmírní, zvolní a uvědomí si, že není kam spěchat, však na každého jednou dojde a svému osudu nikdo neuteče, se začne jeden rozhlížet kolem sebe zcela jinak. Jinýma očima hledí, většinou přes brýle, na střídající se dny, spěchající davy a změny počasí. To poslední sleduje s nevšedním zájmem. Nikoli proto, že ho zajímá, jak bude o víkendu, i když až donedávna ho na počasí zajímalo právě jen to, nýbrž proto, že ho při jakékoliv změně počasí bolí v koleni, rameni či holeni, podle toho, kde se mu za všechna ta léta artróza usadila.

Zběsilost davů, bičovaných komercí a řítících se za pomyslným štěstím plné punčochy, mě trochu zahanbuje. Nedivím se jim, však až do nedávna jsem mezi ně patřil. I já jsem se plížil o půlnoci ke stromečku, vsouval pod něj dárečky, plnil punčochy cukrovím a ještě ke všemu musel sníst trochu nakrájeného salátu s nastrouhanou mrkví, kteroužto stravu připravily mé děti pro jeleny vymyšleného dědka Santa Clause. Tu stravu tam nechaly především pro vůdčího jelena Rudolfa, jemuž komerční magnáti vymysleli červenej nos, takže v noci svítil jak vzdalující se rychlík. Jelikož jsem měl tři děti, byly i porce zeleniny tři a já se musel statečně prokousat všemi těmi vitamíny, protože vyhodit je znamenalo riskovat, že na to děti přijdou...

Naštěstí u každé porce byla i plechovka piva pro Santu, což byl můj nápad a nic lepšího jsem už od té doby nevymyslel... Plechovky se musely vypít, aby je děti našly prázdné, a žena mě hubovala, že jsem je mohl vylít, a také varovala, že jestli nepřestanu, tak jednou budu svítit já a né Rudolf...

Dělali jsme to všechno samozřejmě pro děti, ale vytratil se z toho zcela smysl Vánoc a oslavy narození Páně. Zbyla jen vítězná komerce a víra jedné generace, že Vánoce jsou čas, kdy rodiče MUSÍ dát svým dětem dárek.

Zmizela symbolika, která, přiznejme, měla své problémy už před komercializací Vánoc, ale přece jen hrála velice důležitou úlohu v životě věřících. Ba i u nevěřících vyvolávala chvilkový stav jakési patřičnosti všech lidí dohromady a i oni se poddávali kouzlu Vánoc, svátků klidu a míru. Symbolika Vánoc měla své problémy především v tom, že ortodoxní Židé (Esséni) se před dvaceti stoletími snažili umístit narození svých potomků na měsíc září, kdy začíná židovský Nový rok. Dá rozum i jednoduchá aritmetika, že prosinec byl měsícem početí, nikoli zrození. Navíc, Ježíš se asi nenarodil nejen v prosinci, ale ani v září, nýbrž byl zrozen zřejmě v březnu, což by dělalo měsícem početí červen a vynechalo Vánoce pro oslavy Páně úplně. To, že se zřejmě narodil v březnu, potvrzuje i fakt, že se mezi Essény utvořila skupina, která na královský trůn prosazovala druhorozeného Ježíšova bratra Jamese, který se narodil v tom „pravém“ měsíci, tedy v září. Byl to boj mezi příznivci prvorozeného a správněrozeného, který nakonec vyhráli Ježíšovi stoupenci...

Bohužel, symbolika, které nikdo nevěří, i když ji respektuje, nemůže vést jinam, než kam zavedla Vánoce moderní komercializace. Tedy k prknům, jež znamenají svět. Jinými slovy, na Vánoce hrajeme divadlo úplně všichni....

Přitom ta symbolika v tom je! Stačí ji zvednout, oprášit z nánosu času a vidět ji pod úhlem dneška a dnešních vědomostí, aby se mohla vrátit i víra, která teprve hory přenáší...

Jediný, kdo dnes na Vánoce trpí, je přece vánoční stromeček! To on byl odříznut od života a zaživa „ukřižován“ na svém podstavci. A proto je symbolem Ježíše! Každý vánoční strom je po dobu svátků mučený Ježíš sám... Je to oběť, jdoucí na svou smrt statečně pro blaho všech ostatních. Zaslouží si naši úctu. Tu mu projevujeme tím, že ho slavnostně zdobíme. Však pod symbolikou oběti pro blaho ostatních a života jako takového je i něco navíc. Je tam oslava návratu života ke svému zdroji, ke svému Stvořiteli a to je důvodem radosti i slávy. Nejen naší, ale i Boží....

Proto letos na Vánoce budeme mít živý strom a po Vánocích ho obřadně spálím. Své k svému a spirit života stromu ke svému Stvořiteli. Ten je nejlepší zárukou jeho pokračování....

Jenže, k tomuhle všemu jsem se propracoval sám a dlouho po tom, co jsem dělal dětem Santa Clause. Rozumějte, já proti Santovi nic nemám, ale stav legend vzniká inspirací velkých umělců, kteří se dotknou transcendence. Nikoli komerčních podnikatelů, kteří se dotknou bankovního konta. Pravé umělce poznáte podle toho, že z jejich umění vycítíte mystiku. Pokud tam ta mystika není, obávám se, jedná se ne třeba přímo o podvrh, ale o nějakého Santa Clause s rudým nosem... v tom případě vám všem přeji veselé Hohoho... Ale těm ostatním, u kterých budou pravé svátky, těm přeji Veselé Vánoce i s tím „ukřižovaným“ stromečkem. Slavíme nejen jeho narození, ale oslavujeme celý jeho život včetně ukřižování. Stromeček je symbolem celého jeho života, je jeho „dlouhým tělem“, což znala především mythologie severoamerických indiánů (t.zv. Long Body). A nezapomeňte, po dobu svátků je spirit Ježíše ve vašem stromečku! Mějte jej v úctě a krásně jej vyzdobte, trpí i za vás...