ÚVAHA: V jedné knize najdeš všechno?
Internet změnil svět, a přece tam vše nenajdete. Hodně lidí si to ale myslí a mají svou pravdu, protože jim nalezitelné stačí a zůstává jim to vším. Málokdy přemýšlejí i dál a za pomyslnou hranici a ostatně i vesmír je přece vesmír a většinou neuvažujeme, co by ještě asi mohlo viset „vedle“ vesmíru.
Jednoduše nás málokdy napadne, co je „za“ kosmem a nechce se nám teoretizovat. I vesmír se jistě dá brát jako knihovna, ale vypadá spíš jako velká kniha s černými deskami, na kterých poblikávají hvězdy a kde se schovalo všecko. Nebo ne?
Lákavá představa, že dostanete veškerenstvo jaksi naráz a na jediném talíři, je svůdná a osobně si ji dobře pamatuji z dětství, kdy ještě internet nebyl a místo webu se prodávaly papírové encyklopedie. Kupříkladu v šedesátých letech vyšla v Londýně kniha The Children´s Animal World Encyclopedia in colour a zde za železnou oponou se dali do práce, když ji zahlédli v regálu. Roku 1974 tak byl na českém trhu Obrtelův překlad, který se jmenuje Od agamy po žraloka, a dostal jsem ho pod stromek, bylo mi deset - a teď si poklepete na čelo, ale vězte, že jsem byl skálopevně přesvědčen, že jsou v oné pestré knize zpracována opravdu všechna zvířata na Zemi, a to až do posledního. Do detailu! A byl jsem tou představou fascinován a knihu vzal a nikdo mi neporadil, takže jsem ji začal číst od té agamy a nepokračoval sice až ke žralokovi, nicméně jsem vydržel dlouho, vážně dlouho, a polykal a polykal hesla, která mě, jak jsem si však nepřiznal, pokaždé nezajímala. Tak například takové hvízdalky. Inu, je to čeleď žab.
Ale nebyl jsem přece natolik naivní, aby mi už na stránkách jedna až dvě nedošlo, že jsem se mýlil a zcela všechna zvířata tu nebudou. O tom mě přesvědčilo již velestručné heslo Akvarijní rybky a ostatně už heslo Agamy sebralo malému vědci vítr z plachet, anžto tam jsou jen tři druhy agam (agama vodní, límcová a vousatá) plus poznámečka, že je pravých agam padesát druhů a že sem patří i moloch australský, trnorepí a lepoještěři.
Zkrátka a dobře, mou touhu po úplnosti tato a žádná kniha nemohly naplnit a co se dalo dělat a ve škole touha naplněna nebyla také, protože tam nám toho zatajili ještě daleko-daleko víc. A vlastně i Brehma.
To jsme takhle jednou uklízeli kabinet s naším milým učitelem Vídršperkem a on vzal onoho Brehma do dlaní a povídá mi: „Vídíš? V tom jsem jako kluk ležel.“ A chvíli jsme si knihy prohlížely. Toť vše. A fascinují mě dodnes, ale všechno o zvířatech tam také není a být nemůže.
Obdobný omyl jsem zažil ohledně historie. Ne! Ještě větší. Roku 1959 začaly totiž česky vycházet desetisvazkové Dějiny světa, které vytvořili v padesátých letech sovětští historici. Mí rodiče postupně koupili hned šest dílů, ale pak už se jim nezdálo, co se tam píše o modernější době, takže dodnes mám jen prvních šest. Tuhle jsem uklízel a zase tedy koukám na obálku toho prvního a je tam úžasná bojová scéna, kde je giganty ničeno Odysseovo loďstvo. Vrhají kameny a docela se těším, jak si s momentem poradí slovutný režisér Nolan, chystavší právě adaptaci téhož eposu.
Já jsem jako dítě pouze marně zkoušel číst ony sovětské dějiny a - podobně jako u Agamy - jsem pošetile věřit, že jsou tak neskutečně objemné z toho důvodu, že tam skutečně je všechno, co se kdy stalo. Omyl. Ale na druhé straně ani nelze popřít, že toho tkví dokonce i v téhle sovětské práci dost a že to není pouze a jenom překrucování a propaganda.
Bohužel mi přesto ta kniha přišla - na rozdíl od přírodopisné - jaksi moc vědátorská a nudná a už jsem se nikdy nevrátil. Ani ke starověkému prvnímu dílu. Pro příklad ho teď otevřu na straně 522 a koukejme, je zde kapitola Kultura a náboženství Palestiny a podkapitoly Náboženství v Izraeli a v Judsku, Ezechielovo učení a vznik jeruzalémské chrámové a městské obce, Vytvoření náboženských dogmat judaismu a Složení a původ Bible. Nelze říct, že se to nedá číst. Naopak. A kniha je i solidně ilustrovaná, avšak pitomé dítě jako já nepoznalo ani to, že uvnitř není „vše“, ani to, že se tam přesto dá něco málo pochytit. Ano, i omyly a dogmata, ale taky nějaká ta fakta. A knihu jsem v sedmi letech otráveně odložil a své rozhodnutí, že se k ní už nikdy nevrátím, jsem dodržel! Táta mi nicméně o něco později dal Dějiny dobytí Mexika od Prescotta, tedy speciálnější historickou práci od schopného autora, a to mě chytilo.
Nu, ale zkuste něco podobného vyprávět dnešním dětem! Budou na vás koukat jako na exota a s otevřenou pusou. Pak maximálně kamsi kliknou a zadívají se chvíli na display ajpodu.
Mají vesmír už jinak nekonečné a neuzavřené knihy, ze kterého volně čerpají. A zda je tam či není „vše“, o to se starají stejně málo jako o to, kolik agam a Odysseů jim pevněji uvázne v mozkovně a na kolik se do ajpodu budou pokaždé mrkat znovu a znovu...
