Lidské civilizace podléhaly ve střetu s přírodou pravidelně a zákonitě i když se zoufale bránily. Shromažďovaly vodu,zavlažovaly,stavěly hráze proti povodním, bránily se horku i chladu a pracně a vynalézavě tak bojovaly o přežití.

Pokoušely se také uplatit vyšší moc ,která ta ohrožení způsobovala úlitbami bohům , obětmi i lidskými, metodou zkoušky a omylu se stupňováním toho, co se zdálo být účinné.

Historickou zkušeností je prohra, ale spojená s dlouhým , pracovitým zápasem prodlužujícím existenci na daném místě až ke spontánnímu a definitivnímu opuštění a odstěhovaní se do míst , životu příznivějších.

V tomto zápasu jsme už upustili od uplácení bohů, kteří si prokazatelně a bezohledně dělají své a na úplatky nám kašlou a nahradili to sebemrskačskou vizí lidské škodlivosti. Ne , že by lidstvo a jeho společenství nebyla přírodně škodlivá už jen proto , že se vymkla svou početností přírodním regulacím.

Lidstvo tuhle regulaci nahradilo svými válkami, jako kopií přírodních regulací, ale nadále vesele roste. Současná „ Hrozba“ ve smyslu klimatické změny je formulována jako ohrožení ne civilizací, ale jako ohrožení samé existence lidstva. To, že tato globální změna byla cca před 50 lety prezentována jako nová doba ledová a dnes jako globální oteplování, není až tak důležité, neboť vědění se vyvíjí , ale víra zůstáva pevná.

Přijmutí víry v možnost odvrácení změny polepšením lidstva, v praxi jeho 7 % částí v EU, která je ochotná se obětovat pro zbytek světa co víru akceptoval jen verbálně a nehodlá pro ni zchudnout, je prázdné gesto.

Vědění až k jistotě se může vyvinout tak, že si s klimatickou změnou neporadíme.

Ale peníze a příležitosti ke dlouhé době přežití budou nenávratně promarněny.