Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Studoval jsem za totáče a nebyl jsem z nomenklatury

takže jsem byl šťastný, že se mi podařilo získat v Karlíně místo v internátu. Měsíčně platila za mně moje maminka 360 Kčs, já jsem měl díky dobrému prospěchu 320 Kčs stipendium, takže jsem zatížení své maminky udržel v přijatelných mezích. V tom internátě v Pobřežní ulici jsme byli na pokojích po dvaceti až čtyřiadvaceti, topilo se v kamnech na uhlí a měli jsme tam i jídelnu, kde se večeřelo a snídalo. Od těch Baťovců jsme se zajisté nelišili, ráno budíček, snídaně, rychle do školy, odpoledne udělat úkoly a večer byla chvíle bez dozoru, než přišla večerka. Čtyři roky jsem to docela dobře vydržel, spal jsem na patrové vojenské posteli nahoře. Co mi zůstalo, je způsob, jak se na patách a hlavě otočit, jinak hrozil pád z vysoké postele. Bylo to 1953 až 1957, dokonce jsme po večerech sestavili televizní přijímač ze zbytků vojenského materiálu.

Nepochybně na tom byl mladý Václav Klaus lépe, díky svým rodičům si studoval na tu dobu v luxusu.

Studovala jsem v 60. letech ve Zlíně,

tehdy ovšem Gottwaldově. Bydlela jsem na jednom z baťovských internátů. Na pokoji nás bylo 10, učit se nedalo, jinak paráda. Sprchy, v jídelně klavír, všude prostory, jaké člověk  do té doby neviděl. Sportovali jsme na stadionech a v tělocvičnách, které Baťa postavil pro dělnickou mládež, plavali v jeho bazénu - všechno velkolepé. A co třeba Velké kino, Dům umění, divadlo! Ta velkolepost, postavená pro Baťovy "otroky" mně po odchodu ze Zlína chyběla nejvíce. Moje maminka pracovala za komoušů jako dělnice v Gumotexu Břeclav a to bylo něco, co by paní Vaculíková měla pro srovnání vidět. Když se maminka vracela  z odpolední směny o půl jedné v noci (protože dřívější vlak odjížděl ve 22 hodin, kdy odpolední směny zpravidla končí), vyčerpaná, s prsty rozedřenými do krve, pochopila jsem - i když velmi mladá, že těžko může být horší otrokář, než komunistický režim.

Ùvaha pani Vaculíkové

 Ano, ano..  Nebylo vse za Bati a jemu podobných  podnikatelú tak,krásné  jak si to neznalci té kruté doby  prestavují. S prostoduchými zamestnanci , kterí zústali/(y bohuzel  ne vlastni vinou bez vzdelaní bylo zacházeno  jako s otroky! Lepe zacházel ten "lidumil" s vlastnimi psy! Jestli se domahal prava tak byl propusten a  se spatnym posudkem.  Take  k zenám ,. delnicím,nebyl lidumil! Spíse diktátor! Nezapominejme!

Re: Ùvaha pani Vaculíkové

Jojo, ty ses Stallichovi opravdu povedla!!!

čekal

jsem logicky po roce 89 vzestup firem Baťa v naší republice. To se nestalo, naopak jsem si byl nucen kupovat boty italské a jiné. Těšil jsem se , jak se vzchopí Zlín nejen na sportovním poli, ke kterému mám blízko. A tak jsme Baťovu rodinu oslavovali, dávali vyznamenání a nic z toho nepřinesli užitek. Naopak zářný příklad podnikatele, kterému bylo vráceno hodně, ale málo vrátil zpět.

Já u "Bati" pracoval začátkem šedesátých let

a až na to, že siréna ráno "řvala" ne v šest, ale v pět hodin, to bylo za bolševika nachlup stejné, jak to popisuje paní Vaculíková.

Jak to mělo podle vás vypadat?

Ve dvacátých a třicátých letech? Kdy ke strojům přišli hoši a děvčata z dědin, samot a lesů? Neznalí mnohdy ani těch koryt s tekoucí vodou, zvyklí na udupanou hlínu na podlaze.

Kdyby byli stejně vychováváni cikáni, když byli obdobně vytrženi ze svého prostředí, zřejmě by nebyl dnes problém (to nemá být nic proti cikánům, jen proti tehdejším krokům vlády).

Hm, pane autore, to jste nemusel čekat až na paní Vaculíkovou -

vynecháme-li tendenčního S.Turka s jeho Botostrojem či Pujmanovou, atd., stačilo by si přečíst Valentovo Žil jsem s miliardářem, případně se zamyslet, odkud vzal Čapek vize robotů z RUR či mloky... Kasárenský kolektivismus v ČSR připravoval právě Baťův Zlín...

Re: Hm, pane autore, to jste nemusel čekat až na paní Vaculíkovou -

K tématu bych doporučila i Mariusze Szcygiela - Gottaland, jako sekundární pramen.

Nehubujte pana Stejskala

Snad tady pana Stejskala hubujete příliš. On zde pouze napsal názor paní Vaculíkové, jistě ne ojedinělý. Nebyla sama, které se Bat´uv systém nelibil. Já bych u Bati pracovat nemohl, práce mě příliš unavuje. Pasení koz není práce, je to zábava. Za socialismu jsem pásl ovce v Ústavu jaderné fyziky v Řeži a byl jsem také spokojen.

Re: Nehubujte pana Stejskala

Tak co, dočkám se alespoň nástinu Tvého řešení problému na středním východě a třeba v tom Iráku či Afganstánu ? Dej se do toho, hlavo otevřená.Tak vidíš, a je po ftákách, ticho po pěšině,  fyziku.

Komentáře jsou lepší než článek

Komentátoři totiž - aspoň někteří - vystihli slabinu argumentace paní Vaculíkové i "pravicového" autora: u Bati měl člověk svobodu zvolit si, zda zůstane nebo odejde. A pravičák, který roní slzy nad ubohými pracovníky, není pravičák. Pravičák totiž ví, že práce je řehole a úspěch přichází jen pro vyvolené. Ovšem ty vyvolené tady neurčuje Bůh, ale jen oni sami, jeden každý sám svou tvrdou sebekázní a usilovnou dobrou prací. Jinak to nefunguje, peníze totiž nejsou pro flákače.

Hoďte celý článek do stoupy a začněte se konečně učit, co je to pravicovost.

Re: Komentáře jsou lepší než článek

zase je potreba priznat,

ze Bata nikoho nenutil, aby u nej pracoval, ne? ta divenka tam sla snad dobrovolne. nemusela tam zustat, kdyz se ji tam nelibilo.

Existovala alternativa

Ano v éře Bati byla ještě volba. V dobách následných už ne.