Neviditelný pes

ÚVAHA: Stručně o závisti

2.3.2018

Od Adama dodnes, s přihlédnutím k situaci v naší zemi

Když Adam a Eva poznali, že přestali být zvířaty, byli z ráje vyhnáni. Spisovatel A. Camus si do cestovního deníku opsal ze zdi kasáren cizinecké legie v Alžíru varovné heslo: „Alkohol dělá z lidí zvířata!“ Připsal si k tomu vlastní myšlenku: „To nám vysvětluje, proč ho máme tak rádi.“

Mimochodem, Darwinova evoluční teorie a biblické vyprávění v knize Genesis se navzájem nevylučují. Je to popis stejných událostí, jednou vědecký, podruhé básnický. Časovým měřítkem se v básni přece nebudeme obtěžovat. Je tu ale jedna potíž: Dle bible byli Adam a Eva pro život na Zemi navždy zatíženi dědičným hříchem. Bible vlastnosti dědičného hříchu blíže nespecifikuje, věda se jím vůbec nezabývá, žádné vykopávky jeho existenci nepotvrzují. Pro další úvahy budeme předpokládat, že závist je významná část dědičného hříchu. Že závist byla hned od začátku s lidstvem na Zemi, připomene pro jistotu bible příběhem o Kainovi a Ábelovi, Adamových synech. Kain zabil Ábela ze závisti.

A tak lidé závidí, ba ani nemohou nezávidět, nikdy a nikde. Nebudeme se zabývat historií závisti, ačkoli pravděpodobně skoro u všech událostí bychom mohli odhalit větší či menší vliv závisti, jednotlivce či zájmové skupiny. Že takové výčty důkazů o vlivu závisti v dějinách málokdy najdeme, je asi tím, že si lidé zpravidla nechtějí připustit, že závidí. Pro věřící je to hřích, obecně je závist považována za neřest - a o té se nemluví, je to jako s pornem. Ve Šporkově Kuksu lze mezi sochami neřestí vidět alegorii závisti: Je to ohyzdná stařena, která se kouše do vlastního jazyka, omotaná hady. Ačkoli lidé vnímají závist jako něco špatného a snaží se od ní oprostit, stojí za pohled z jiného úhlu: Závist je matka pokroku, píseň práce se mýlí, práce je až následkem, příčinou je závist. „Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno, aby mu záviděli,“ napsal Mark Twain. Přinejmenším částečně vinou/díky závisti, jsme tam, kam jsme to jako lidstvo dopracovali - uprostřed technické revoluce a věčných svárů všude na Zemi.

Vlastně s celým tím táborem socialismu to šlo s kopce právě vinou potlačování závisti. V pětačtyřicátém to vystihl britský premiér Churchill: „My se s těmi Sověty nikdy nemůžeme shodnout. My se snažíme odstranit chudobu, zatímco oni se snaží odstranit bohatství.“ Totalita u nás prohrála mimo jiné kvůli tomu, že to byl režim s nedostatkem závisti. Vypadá to paradoxně, ale je to tak. Málo jsme záviděli, vždyť taky nebylo co. Protože jsme neměli co si navzájem závidět, Československá socialistická republika hospodářsky a technicky stagnovala. Převrat na sebe dal dlouho čekat, právě pro ten nedostatek závisti. Někteří lidé se stejně neradi loučí se starými pořádky. Převrat z totality do demokracie byl snadný v hlavách tradičně svobodomyslných Čechů - mysleli, že bude líp. Jenže pak přišla překotná privatizace, jejímž otcem byl geniální demiurg Ing. Klaus. Ještě než si jedni stačili pořídit byt a auto, jiní už měli vily, byli bohatší a ještě bohatší. Záhy také trh nabídl zboží jen pro bohaté - luxus. Pořekadlo „poctivou prací nejdále dojdeš“ dostávalo pořádně na frak.

Není divu, že závist rostla. Samozřejmě, lidé nezávidí těm, o kterých ví, že k bohatství přišli za svoje zásluhy, jako třeba umělci nebo sportovci, či opravdoví podnikatelé. Zvláštní je případ miliardáře, premiéra v demisi, o kterém sice nevíme, zda pohádkově zbohatl poctivě, ale věříme mu to a nezávidíme mu. Zatím. Ale co boháči jako Rittig? A takových Rittigů běhá po zemi nemálo. U nás máme taky jednoho. Nový starosta zvažuje podat trestní oznámení, ale asi se na to... asi to nechá plavat.

Hladina závisti, dávno ustálená ve vyspělých západních demokraciích, se v Česku po převratu rapidně zvýšila. Asi první si toho povšiml Havel, když mluvil o tom, že je v zemi „blbá nálada“. Mluvil o tom i současný president Zeman, když nastupoval poprve do úřadu a prohlásil, že chce být presidentem spodních deseti milionů. Asi to jen nedomyslel. Že by chtěl udělat ze všech občanů spodinu a tím odstranit závist, to asi nechtěl, ostatně ani by nemohl. To by mu bohatí nedovolili.

Závist tu zůstává a skrývá se mimo jiné za dělení na příznivce a protivníky presidenta. Presidentův mluvčí Ovčáček je asi ovládán ještě nějakou osobní závistí. Jím lomcuje nejen závist, ale i ošklivější sestra závisti - nenávist. Že by ho kdysi vyhodili z nějaké pražské kavárny? A pak se hloubí neexistující příkopy, běduje se nad tím, že země je rozdělená, její lid je rozdělený. Komické, když před těmi příkopy varuje prof. Klaus. Je to jako kdyby žhář hořekoval nad spáleništěm. Naštěstí aspoň u nás na vsi v hospodě jsem si žádného příkopu či rozdělení nepovšiml.

Horší je mazání rozdílů mezi muži a ženami. Že by nám mužům ženy záviděly? V bibli není o něčem podobném ani zmínka.



zpět na článek