Skončil seriál Hra o trůny a my, kteří jsme ho s nadšením každé pondělí sledovali, budeme další měsíce přemýšlet o jeho silných momentech a myšlenkách, jež nejdražší filmová série nesla. Někdo si jeho význam zjednoduší na krvavé boje o trůn, sex, zradu a manipulaci, pro mě však posledním dílem vyvrcholilo podobenství spravedlnosti.

Podobně jako v našem dnešním světě, i v seriálu o ni většina postav usilovala. Odehrával se ve středověkých reáliích fiktivní planety s lehce fantastickými prvky a divákům ukazoval, co ví každý absolvent právnické fakulty – totiž že pojetí „oko za oko“ je cestou do pekel.

Královské rody bojovaly mezi sebou a proti sobě o moc i v rámci odplaty za staré křivdy a vzít život bylo stejně jednoduché jako dnes urazit jiného na sociální síti. Seriál svým posledním dílem ukázal, že volání po spravedlnosti neuspokojí krevní msta, protože ta vyvolá jen její další pokračování. Ukojení touhy po ní však nepřinese ani dostatek samotného práva, protože právo často bývá příliš slabé a bezzubé. Nevrátí život, nepřinese úlevu, neznamená uspokojení. S plnými ústy práva a spravedlnosti totiž toužíme po odplatě, po pomstě, po zničení protivníka a po vítězství.

Hledání filmové spravedlnosti skončilo mírem, o němž snila většina postav seriálového světa, ačkoliv konec příběhu nebyl ani náhodou koncem šťastným. Ale tak už to v životě i v dobrém příběhu bývá, protože šťastné konce mají jen pohádky a romantické filmy. A dobrý příběh je nezbytným předpokladem nejen filmové tvorby, ale i úspěšného vládnutí a politiky, jak na samém konci posledního dílu konstatoval můj oblíbený hrdina Tyrion Lannister. Jeho moudré a vtipné komentáře byly jedním z důvodů, proč jsem seriál sledovala. Mírovou dohodu zhodnotil slovy: „Z výsledku nebyl nikdo příliš nadšen, takže jsme asi nejspíš zvolili dobré řešení.“

S právem a hledáním spravedlnosti souvisí ještě jeden moment, totiž výčitky svědomí postav, které ublížily, zabily, zradily nebo jinak uškodily. Pro některé k neunesení, pro jiné k odčinění. Sebereflexe vlastních skutků je kritériem, jež hraje roli i v našem systému hledání spravedlnosti. A dobré filmové příběhy se mohou klidně odehrávat na cizích planetách, v jiných dobách, s draky a ledovými příšerami, a přesto nebudou ničím jiným než odrazem naší reality. I když se v nich ubližuje, intrikuje, souloží a vraždí. Nebo tím spíš.

Advokatnidenik.cz