Je nám neustále připomínáno, že žijeme ve společnosti s plnou svobodou slova, a to i po projevu. Je tomu však opravdu tak? Obávám se, že nezaškodí občas připomenout potřebu obrany před terorem "politické korektnosti". Ten nespočívá jen v tom, že se některá témata předem vyloučí (není "slušné" o nich mluvit), ale že tento přístup vyvolává automatický strach z diskuze a snahu nevyloučit se z uznávaného proudu - a to přece není o svobodné společnosti.

Uvedu pár témat, kterými se snadno vyloučíte z "hlavního proudu":
- intelektuální rozdíly mezi rasami nebo jejich kolektivní charakteristiky
- multikulturalismus a možnost bránit se přistěhovalcům
- zpochybňování rozsahu holocaustu
- hlavní problém světa způsobený narůstajícím přelidněním a nepřípustnost usilovat o politickou dohodu k její regulaci (na rozdíl od přírody)
- nesmyslnost humbuku kolem lidského vlivu na globální oteplování
- otázky rovnosti či nerovnosti mezi pohlavími
- kolik vydává společnost za fyzicky a duševně postižené
- poukazy na diktát medií

Každý jedinec je nadán jinými fyzickými a duševními schopnostmi a bylo by divné, kdyby průměrné hodnoty za jednotlivé rasy byly shodné. Že černoši vynikají v běhu, se říkat může, ale že mají méně vysokoškolských profesorů už ne? Mně nevadí, že průměrné IQ Asiatů je vyšší než u bělochů. Konec konců mezi jedinci je větší variabilita než mezi průměry ras.

V multi-kulti může žít "rovný s rovným" neboli liberál zelený třeba s liberálem fialovým, ale už velmi obtížně ti, kteří mají rozdílné životní hodnoty a míru tolerance. Dnešní multikulturalizmus je vlastně pomalá genetická sebevražda. Nově přijímané dravější etnikum má zpravidla vyšší porodnost, a tak v průběhu několika dekád změní výrazně strukturu původní společnosti. A samozřejmě i její názory. To se stalo v Kosovu a plíživě se to děje v západní Evropě. Scestná demografická úvaha - vymíráme, tak nás pomohou uživit přistěhovalci - se může obrátit v noční můru. Co bude přirozenou reakcí na všeobjímající upadající multikulturalizmus? Volání po pořádku silné ruky a tendence k nacionalizmu. Dočkáme se snad i nového Hitlera o spirálu vývoje výše? Budou naši potomci těmi, kdo uslyší na hesla typu "Evropu Evropanům"?

Zpochybňováním holocaustu by se měl pisatel znemožnit morálně, ale neměl by být pronásledován trestním zákonem. Je to ponižující vůči obětem, že je musí chránit zákon a ne zdravý rozum.

Media i politici lkají nad narůstajícím množstvím odpadů, které hyzdí naši planetu a opakovanými hladomory v zemích třetího světa, ale nikoho ani nenapadne nastolit téma, kam až může přelidnění planety jít a zda začít jednat o nějakých kvótách, podobným těm na oxid uhličitý. Neúčinná potravinová pomoc chudým zemím s nejvyšší porodností situaci jen konzervuje, aniž by vytvářela východisko. Staré přírodní mechanizmy by situaci korigovaly, ale importovaný humanizmus a zdravotní péče evoluci eliminují. Jsou dnes obyvatelé Afriky šťastnější než před sto lety? Odváží se někdo diskutovat o základním lidském právu množit se? Nebo dokonce množit se za své?

O údajném podílu člověka na globálním oteplování už toho bylo napsáno dost a v poslední době sílí i tábor kritiků. Obávám se však, že vládnoucí elity, zejména ty evropské, nebudou chtít přiznat, že naletěly šikovným lobbistům a utratily spousty veřejných peněz, a tak se tohoto tématu jen tak nezbavíme. Možná až malou dobou ledovou.

Otázky genderové rovnosti a harašení k nám už pomalu přicházejí ze západu podobně jako každoroční chřipka. Švédské feministky si vymohly kastraci lva ve znaku Severské bojové skupiny. Bylo jim vyhověno a přes námitky heraldiků byl lev v roce 2007 zbaven své ozdoby. Ještěže naše ženy si zachovávají zdravý rozum a v našich návodech není slovo uživatel nahrazeno "uživatel nebo uživatelka". Nicméně v pracovním inzerátu už nemůžete požadovat, že hledáte na dané místo jen muže či jen ženu.

Jistě by se našla další sporná témata, jako náklady na tu či onu míru solidarity s menšinami, otázky pozitivní diskriminace. Žijeme v paradoxním období, kdy z obavy o narušení liberální korektnosti nabývají menšiny vrchu nad většinou. Kontroverzní otázkou obvykle není "zda-li vůbec", ale při omezených zdrojích "kolik" nebo "dát na to, nebo spíš na ono". Sisyfovský boj s narůstající mocí medií se teprve rozbíhá. Uvědomuji si, že se vždy najdou nějací hulváti, kteří uvedená témata zneužijí k útokům a překrucování. Ale ti to přece běžně dělají se všemi tématy. Proto by to neměl být důvod neotvírat všechna témata seriozní diskusi, nezakrývat nezdary a zamýšlet se nad možnými východisky. Teprve pak budu mít pocit, že žiju ve skutečně svobodné společnosti.