Mezi soupeřícími státy a národy by měl vždy znovu ožít mír a vzájemná spolupráce. Konkurující mocnosti však stále proti sobě vrhají svou touhu po moci, neústupně se prodírají k dalším územím, nedbají na oprávněnou touhu po zajištění bezpečnosti všech národů a států. Světlo z dosažené budoucí dohody mezi soupeřícími rivaly, kteří se dohodnou a vzájemně si porozumí, nadějně svými nachovými paprsky stále prokmitává krajinou.
Lež a rozhovor
Je obecně známo, že ve válce vždy umírá pravda a trpí múzy. Jako by se pravda přestala hledat, opěvalo se zastírání pravdy a její falšování. Pravdu má zdánlivě ten, kdo víc lže a předvádí se. A tak je nutno se opět hluboce v mlčenlivé samotě zamyslet, uvědomit si, že jedinou cestou k pravdě je dialog, nikoli jednostranné vyhlašování své „pravdy“ různými podněcovateli zbrojení a zdivočelého štvaní.
Věčné zbrojení, neustálé vyzbrojování a hrozby vedou nakonec jen k využití vyrobené výzbroje v rašících konfliktech. Pak nastupují paliči a „odvážní stratégové“ a ženou nastřádanou výzbroj, lidi a materiál proti sobě. Ztěžka se pak nabízejí místa k diskusi a k takovému rozhovoru, v kterém by vítězil rozum a umlkaly zbraně. Je lepší, když se znesvářené strany dohodnou, vzájemně ustoupí a naleznou kompromis.
V nastalém rozhovoru vždy můžeme dbát i na názory druhé strany, zohledňovat také její zájmy, nevidět jen ty své. Dlouhé pásy mezi protivnými bloky metafyzické síly mohou být zcela neutrální.
Přežití na Zemi
21. století by mohlo svůj rozum věnovat zachování lidské civilizace. Naše obyčejné a zdravé přežití na planetě Zemi je přednější než zbytečné plýtvání docházejícími zdroji. Před námi stojí problémy rychlého zavedení nefosilních energetických zařízení, a ne abychom svou energii věnovali válčení, které se kdykoli může rozhořet do apokalyptických rozměrů. Proto je třeba hledat i v nejožehavějších okamžicích cestu k vzájemnému porozumění. Je-li dosavadní bezpečnostní architektura nevyhovující pro klidný život ohrožených pozemšťanů, je každé vyjednávání a hledání kompromisu dobré. Jen tak najdeme spravedlivý mír.
I z beznadějné situace mohou náhle problesknout paprsky naděje. Před našima očima se otevře vskutku biofilní orientace, láska k životu naplní zděšenou mysl a uvědomíme si, že zběsilé přetahování, ač patří k lidské povaze, nemá hlubší smysl. Jde o moudrý pohyb vpřed, o neulpívání ve svém egoismu. Znovu se mohou zatřpytit peřeje porozumění.